Problematika ADHD

Problematika ADHD 

 

Konference ADHD - závěry a doporučení

Konference ADHD - videopřednášky

Dokumenty a formuláře ke stažení

Sešity ADHD

 Program odborné spolupráce

 

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Z KONFERENCE ADHD

 

I. Celostátní mezioborová konference ADHD proběhla 22. října 2014 v TOP HOTELU Praha. Níže naleznete shrnutí celého dne a závěry, které přinesl průzkum mezi účastníky.

 

Stáhnout ZDARMA Sborník z konference si můžete ZDE

 

MALÉ SHRNUTÍ KONFERENCE

 

Hlavním cílem I. Celostátní mezioborové konference ADHD, která proběhla 22. října 2014 v prostorách TOP hotelu Praha, byla podpora mezioborového přístupu při pomoci dětem s diagnózou ADHD, a to zejména ve školské praxi. Konference nabídla 250 účastníkům ojedinělou příležitost získat cenné informace od odborníků různých disciplinárních zaměření, kteří se na diagnostice, terapii a výuce dítěte s ADHD podílejí. Při přednáškách, panelových diskuzích, prakticky zaměřených workshopech a osobních konzultacích mohli účastníci získat důležité informace a zkušenosti od řady osobností z oboru klinické psychologie, psychiatrie, neurologie, speciální pedagogiky a školské praxe.
Celostátní konferenci, která se v ČR uskutečnila jako první svého druhu, uspořádalo nakladatelství RAABE v rámci svého Programu na podporu rozvoje školní zralosti.
Součástí dopoledního programu byly přednášky, které měly účastníkům zprostředkovat různé pohledy na problematiku ADHD. Úvodní přednáška doktora Šturmy se věnovala mezioborové diagnóze ADHD se zřetelem na nejednotnost v diagnostice ADHD a variabilitě možností přístupu k léčbě. Přednáška doktorky Korsové přinesla pohled na diagnostiku a léčbu ADHD z pozice neurologa. Vystoupení paní Weiss a doktora Považana poskytla přítomným zajímavé postřehy z pozice psycholožky a psychiatra. Následující panelové diskuse a odpolední workshopy a konzultace nabídly všem účastníkům možnost diskuse nad palčivými problémy v oblasti ADHD.
Všichni přítomní odborníci se shodli na tom, že ADHD nelze postihnout diagnostickými nálezy jednotlivých oborů, ale že je nutné na tuto problematiku nahlížet multidisciplinárně. V panelových diskusích zaznělo, že ADHD je třeba podchytit již v raném věku dítěte. Dle výzkumů si asi 15 % dětí přináší tento problém do dospělosti, a vystavují se tak riziku sociálněpatologických a psychopatologických jevů, včetně různých druhů závislostí. Dle názoru odborníků by mělo dítě především zažít pocit bezvýhradného přijetí v rodině, v krajním případě může toto základní přijetí suplovat např. i učitel či poradenský pracovník.
Diskutující se též shodli na důležitosti podpory informovanosti rodičů tak, aby tito mohli rozpoznat příznaky ADHD u dětí ještě dříve, než se tento problém dostane do pokročilejšího a hůře zvládnutelného stádia. Poukazováno bylo také na absenci zakotvení pojmu ADHD ve stávající legislativě a vyčlenění předškolního vzdělávání se systému poradenství v této oblasti.
Odpolední část akce proběhla formou skupinových praktických workshopů, při nichž se účastníci pod vedením lektorů mohli více zaměřit na určitý metodologický přístup při práci s dítětem v předškolním či školním věku. Využít mohli též individuálních konzultací k řešení svých vlastních otázek týkajících se výchovy, vzdělávání, diagnostiky a terapie dětí s ADHD.


ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ

 

Protože nás velmi zajímá, s jakými problémy se učitelé, poradenští pracovníci i rodiče pečující o děti s ADHD potýkají, požádali jsme účastníky konference, aby nám vyplnili krátký dotazník. A jaké předběžné závěry náš malý průzkum přinesl?

Na základě Vašich odpovědí se domníváme, že odborná péče věnovaná dětem s ADHD u nás je jednorázově na dobré úrovni, ale chybí užší spolupráce mezi jednotlivými oborovými specializacemi a hlavně péče průběžná. Z hlediska informovanosti o problému můžeme říci, že informačních zdrojů má česká společnost dostatek (publikace, pracovní sešity – včetně pracovních sešitů a publikací nakladatelství RAABE, webové stránky), ale zřejmě záleží vždy na aktivitě konkrétních rodičů a konkrétní školy, zda je využívá. Co však poněkud chybí, je vzdělávání „tváří v tvář“, konkretizované k individuálním odlišnostem dětí, umožňující interakci mezi školeným a školitelem.
V části dotazníku věnované připravenosti škol, pedagogických pracovníků a spolupráci mezi školou a poradenskými pracovišti se potvrdila na jedné straně klíčová úloha informovaného a aktivního rodiče, pedagoga nebo ředitele, na druhé straně určitá formálnost stávající pomoci ze strany poradenských pracovišť (vypracují diagnózu a nemají čas s problémem dále pracovat). Ukázalo se opět, že učitelé disponují teoretickými poznatky o problematice ADHD, ovšem velice by jim pomohlo, pokud by měli více prostoru ke konzultacím u odborníků nad konkrétními problémy s dětmi. Stranou bychom neměli odsunovat ani problém vytíženosti, případně přetíženosti pedagogických pracovníků na školách, která se může promítat až do nezájmu o problematičtější děti a rizika syndromu vyhoření.
Z odpovědí na otázky týkajících se pregraduálního a dalšího vzdělávání pedagogů lez vyčíst, že vzdělávání v problematice ADHD je na pedagogických fakultách zatím nedostatečné, případně příliš teoretické. Ukazuje se také, že samotná praxe nijak zvlášť nezaručuje připravenost pedagogů pro řešení problémů spojených se syndromem ADHD. Je zřejmé, že v ČR existuje určitá vzdělávací nabídka dalšího vzdělávání, ale ta má řadu nedostatků – není dostatečně pestrá, vnímáte ji jako přespříliš teoretickou a drahou. Důležitým předpokladem pro další vzdělávání pedagogických pracovníků je podpora ze strany zaměstnavatele. Opět se potvrdilo, že mezi pedagogickou veřejností převažuje zájem o vzdělávání zaměřené na přímé využití v praxi, realizované nejlépe formou kurzů v malých skupinách, kde by byl dostatek prostoru pro rozbory konkrétních problémových situací i pro metody zvládání stresupsychohygieny na straně učitelů.
Jen pětina dotázaných se domnívala, že čeští rodiče mají vůči svým dětem s ADHD opravdu pozitivní přístup, v ostatních případech máte značné výhrady. Zdá se tedy, že není třeba pracovat jen s dětmi s ADHD a na vzdělávání pedagogických pracovníků, ale také s rodiči. Samozřejmě za předpokladu, že nějakou formu pomoci či podpory přijmou (část rodičů diagnózu dítěte odmítá).
Co se týče využívaných a žádaných vzdělávacích materiálů, vychází nám, že nejrozšířenější jsou v současné době pracovní listy a pracovní sešity a že jsou i nadále nejžádanější pomůckou. Na této úrovni byla oceněna i produkce nakladatelství RAABE. V o něco menší míře jsou využívané metodické publikace a různé terapeutické postupy a programy. Vedle stále více žádaného interaktivního výukového softwaru byste  velice rádi využívali doplňkové relaxační pomůcky, které sice nemají přímý výukový potenciál, ale jsou důležité pro práci s hyperaktivitou, a jejichž dopad se nalézá spíše v rovině regulace chování. O to důležitější však mohou být pro udržení vhodného vzdělávacího klimatu ve třídě. Jde o balanční míče, boxovací pytle a další pomůcky využitelné pro pohybovou relaxaci dětí s ADHD.

 

Konference ADHD - závěry a doporučení

Konference ADHD - videopřednášky

Dokumenty a formuláře ke stažení

Sešity ADHD

 Program odborné spolupráce

aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Volejte284 028 940