Děti jako svědci domácího násilí – co s tím jako (třídní) učitel?
- 1. Co je to domácí násilí
- 2. Jak může pomoct učitel
I když bychom si jistě přáli, aby se k sobě všichni lidé chovali vždy příkladně a s respektem, ve skutečnosti mají některé mezilidské vztahy k ideálu daleko. Některé rodiny nefungují zrovna dobře a v některých dokonce dochází k jevu velmi vážnému - domácímu násilí. Dochází-li k násilí, je to vždy velmi smutné; ještě horší však je, pokud jsou svědky děti. Jak to poznat? A jak jako učitel pomoci takovému dítěti? To prozrazujeme v článku, který vychází z publikace Žák v krizové situaci.
Čeho si může všimnout učitel
Děti jakožto svědci domácího násilí nejenže trpí uvnitř, dříve nebo později se dlouhodobý tlak a stres projevuje i navenek. U takových dětí můžeme pozorovat nejčastěji:
1. psychosomatické problémy
Děti jsou zimomřivé, zvýšeně nemocné (mají sníženou imunitu). Často si stěžují na bolesti hlavy a břicha. Není náhodou, že u velké části dětí v azylových domech jsou zaznamenávány alergie, ekzémy, astmatické projevy, ale i opakující se záněty středouší (srov. Barvíková, Paloncyová, 2016). Ve škole bývají děti unavené, ospalé (útoky se mnohdy dějí v noci nebo dítě v důsledku svých prožitků trpí nespavostí).
Co s tím: Pokud si jako učitel všimnete těchto projevů, buďte ostražití. Mohou to být první signály, že se s dítětem něco děje, že má vážný problém. Můžeme se ho nepřímo zeptat: „Netrápí tě něco?“ Dopředu však počítejme s variantou, že se možná dozvíme něco, na co budeme muset reagovat pomocí, protože se můžeme dotknout dítěte v krizi.
2. rozkolísanost školních výsledků
Děti přítomné domácímu násilí mívají oslabenou pozornost. Působí roztržitě či snivě. Příčina může být i ta, že se prostě doma nedá učit, nelze se připravit na zkoušku. Možná má dítě i sníženou motivaci k učení – pětka je oproti tomu, co je doma, vlastně nepodstatná. Jejich globální pocit bezmoci může způsobit potíže s překonáváním překážek – myslí si, že nic neumí a nedokážou. Na druhou stranu existují holky a kluci, kteří se snaží prospívat co nejlépe – špatné známky představují další zdroj konfliktu, spouštěč násilí mezi rodiči i vůči nim samotným. Mohou proto velmi citlivě reagovat na neúspěch, mít již předem obavy ze selhání (srov. např. Rosa, 2014).
Menší děti mohou mít zvláštní reakce – lekají se maličkostí, zacpávají si uši, pokud někdo zvýší hlas. Na domácí násilí mohou reagovat pomočováním, některé z nich začnou zadrhávat či reagovat regresí, tj. návratem do již překonaných vývojových etap. Problém může být v regulaci emocí. Plačtivost, přecitlivělost nemusí být výjimečná, a to i u žáků ve starším školním věku, stejně jako pohotovost k afektivním reakcím.
Jak mohu jako učitel pomoct
Učitelé jsou vnímaví ke svým žákům a léty prověřený „šestý“ smysl jim mnohdy pomůže odhalit, že v rodině nějakého dítěte dochází k něčemu špatnému a zlému. V případě, že jako učitelé máme podezření, že v žákově rodině dochází k domácímu násilí, je nasnadě vyvolat jednání s rodičem. V této situaci uvažujme, kterého rodiče oslovit. Některé děti mají strach jít domů, jiné naopak nechtějí zůstávat ve škole, protože se bojí toho, co se doma děje. Může se projevit záškoláctví či útěk ze školy (často impulzivního charakteru). Děti samozřejmě mohou utéct i z domu – útěky mohou být impulzivní, ale i plánované až chronické.
"Jeden ze záškoláků (2. ročník) ráno odcházel do školy, ale vyučování trávil v parku pohledem na okna bytu. Bolela ho hlava a břicho. Měl strach o maminku a sledoval, zda se otec nevrací domů dříve než on" (Ženatová, 2017: 127) |
Dříve, než začneme sankcionovat, pokusme se analyzovat důvod záškoláctví či útěku ze školy (rozhovor s dítětem, rodičem). Jako učitel zmůžeme více, než se může na první pohled zdát. Důležité je nepodceňovat jednotlivé signály, že s dítětem není něco v pořádku. Rozmyslíme si, který rodič je k pohovoru vhodnější. Je dobré rozhovor si předem naplánovat, rozmyslet si, co přesně chceme říct a jak to řekneme - jednáme diplomaticky. Rodiče můžeme následně nasměrovat na pomoc specialistů. Ptát se odborníků můžeme i my. Existuje několik institucí, na které se jako učitelé můžeme obrátit a následně tam nasměrovat i dotyčného rodiče. Obětem domácího násilí mohou pomoci:
1. PPP (pedagogicko-psychologická poradna)
2. SVP (střediska výchovné péče)
3. OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí)
4. školní psycholog
Pokud máme podezření, že dítě bývá svědkem domácího násilí, jednejme. Až vnější zásah často zvrátí hrozné věci, ke kterým v řadě rodin dochází.
V článku byly uvedeny úryvky z publikace Žák v krizové situaci. Autorkou kapitoly je Zdeňka Ženatová.
Kam dál? Přečtěte si také:
Jak na vztahy ve třídě očima třídního učitele
Líný učitel 2: Jak učí Líný učitel aneb Cesta pedagogického hrdiny
Přijímací zkoušky: jaké jsou nejčastější chyby a jak se jich vyvarovat?
Jak vyjednávat s rodiči problémových žáků?
Na více článků se podívejte do našeho Magazínu!
Inspirace pro Váš nákup:
![]() | ![]() | ![]() |
Žák v krizové situaci | Líný učitel: Cesta pedagogického hrdiny | Učitel a syndrom vyhoření |