Alternativní přístupy ve výchově a odklady školní docházky. Jak spolu souvisí?

3.) Jednostranně akcelerované schopnosti

Tento fenomén se rovněž v posledních letech objevuje více než vletech minulých. Velmi často se setkávám s dětmi, které mají výborné znalosti v oblasti ezoteriky, s velkým zápalem hrají fotbal, mají bohaté znalosti o hvězdách a planetách, ale ostatní sledované oblasti jaksi pokulhávají. Velmi fandím rozvoji dítěte a podporuji zápal o vědění, jakož i zápal pro sport. Jsem však také toho názoru, že je vhodné, zejména v předškolním věku, rozvíjet dítě ve všech směrech. Pokud tomu tak není, bývá dítě často v kolektivu terčem posměchu za nezdar, za který v podstatě nemůže. A ačkoliv by mu většinou v rozvoji nebránila žádná nemoc, nemá patřičné návyky z domova. Na druhou stranu má znalosti, které v běžném životě mezi vrstevníky málokdy využije, a nemá tedy šanci být stimulováno pochvalou a obdivem okolí.

4.) Málo disciplíny v důsledku příliš benevolentní výchovy

V posledních letech se velmi často píše o hyperaktivitě, poruchách přizpůsobení a nerespektování autorit. Valné procento dětí, které mají tuto nálepku, ale nemá základní návyky z domova. V takových rodinách většinou nejsou stanovena jasná pravidla, a pokud ano, pak se jejich dodržování hlídá nedůsledně či se na to vůbec nedbá. Rodiče často neplní roli vzoru a dobrého příkladu. Nefunguje systém odměn a přiměřených sankcí. Nefunguje hodnoticí systém. Někdy je výchova vedena tak, že je vlastně dítě na stejné úrovni jako dospělý. Děti ale potřebují pravidla a řád. Cítí se tak bezpečněji. Potřebují se učit ovládat, zažít úspěch, ale i neúspěch, a následné poučení se z chyb. Jedině takovou cestou je můžeme připravit na život.

5.) Střídavá péče o dítě s nejednotným přístupem rodičů

Znám případy, kdy dítě střídá po týdnu předškolní zařízení, případně dochází do školky ob týden, protože bydlí jeden týden u maminky a jeden týden u tatínka. Stejným způsobem trénuje dítě i logopedickou nápravu. Jeden týden si může dovolit vše, a druhý týden fungují pravidla. Někdo by mohl namítat, že by takto prováděná střídavá péče neměla být vůbec povolena. To je pravda. Co ale má dělat člověk, který o tom rozhoduje, když vidí, jak dítě trpí již samotným rozchodem rodičů?

Dítě miluje oba rodiče, chce být s oběma. Nabízí se otázka: Mají rodiče rádi své dítě stejně tak jako ono je? Záleží jim na něm? Oba odloučení rodiče by nyní jistě došli výjimečně ke vzájemné shodě a přísahali by, že svoje dítě milují. Pak bych se však musela znovu ptát, zda si uvědomují následky svého nejednotného přístupu. Zmatek v dětské hlavičce, nejednotná pravidla, dva domovy a nepravidelný denní režim se jistě do budoucna neobejde bez následků. 

6.) Nepravidelná či sporadická docházka do předškolního zařízení

Myslím, že v tomto ohledu se jistě shodnu s většinou pedagogů na názoru, že je pro dítě velmi vhodné, aby do předškolního zařízení docházelo pravidelně. Jak jsem již popsala výše, systém předškolní výchovy je jasně ukotven ve vzdělávacím plánu a jednotlivé výchovně vzdělávací celky a aktivity na sebe navazují. Tuto skutečnost však mnoho rodičů podceňuje a své děti do předškolního zařízení posílá sporadicky, případně vůbec. Zejména se jedná o maminky na mateřské dovolené, případně o rodiče, kteří zastávají jiné výchovné principy. Děti pak ale nemají nač navázat v první třídě. V neposlední řadě bývají ve vrstevnických vztazích méně obratné.

7.) Předčasný nástup školní docházky

Často se stává, že děti poznají některá písmenka, pěkně malují, hezky vyslovují nebo mají velmi bohatou slovní zásobu i dobře rozvinutý všeobecný přehled, ale některá další podstatná kritéria nesplňují. Bývá občas problém vysvětlit rodičům, že je zbytečné posílat dítě do školy dříve a jít proti přírodě. Pokud je předpoklad, že nedostatečně rozvinuté schopnosti a funkce budou bránit dítěti v nácviku čtení, psaní a počítání nebo nezvládne emočně zátěž, většinou zahájení školní docházky není doporučeno. Samy děti často říkají, že by raději zůstaly ve školce, ale nástup do školy si přejí rodiče.

Závěrem

V hrubých rysech jsem popsala předškolní prohlídky očima poradenského pracovníka. Nutno podotknout, že můj popis se vztahoval k běžné populaci českých dětí. Ačkoliv mají předškolní prohlídky své jasně dané parametry, každé dítě je posuzováno jako individualita a přihlíží se ke všem aspektům. Závěry a doporučení poraden mají doporučující charakter, kde je však vždy sledován nejlepší zájem dítěte.

Text pochází z publikace Školní zralost a odklady školní docházky. Autorkou kapitoly je Irena Příkazská.

Inspirace pro Váš nákup:

Školní zralost a její diagnostika	Školní zralost a odklady školní docházky	Školní zralost a komunikace