Zpět na článek

Návod od odborníků: Jak má vypadat práce učitele a asistenta pedagoga s předškolákem s SVP?

Učitel mateřské školy potřebuje pro svou práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami jak teoretické zázemí, tak dostatek praktických informací. V článku přinášíme ukázku z našeho bestselleru Školní zralost a dítě s SVP: v praxi mateřské školy a poradíme, jak by podle odborníků měla vypadat organizace práce pedagoga a asistenta pedagoga u předškoláků s SVP.


Většina mateřských škol má se vzděláváním dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v předškolním ročníku zkušenosti.  Pro řadu učitelů je však poměrně obtížné připravovat tyto děti na školní docházku, protože práce s nimi je velice náročná a vznikají situace, na něž pedagogové nejsou připraveni. Zařazení dítěte s SVP do běžné třídy je samozřejmě možné zvládnout, ale pouze za určitých okolností.

Prvotním předpokladem je, aby dítě, které vyžaduje podporu a pomoc, bylo schopné se zapojit do velkého počtu dětí.

Druhým podstatným kritériem je schopnost učitelů třídy sestavit individuální vzdělávací plán a neustále pracovat na sestavení programu tak, aby při něm docházelo k rozvíjení všech dětí ve třídě, tedy i dítěte s SVP. Vzdělávání dětí nesmí být „narušováno“ potřebami dítěte s SVP a zároveň nesmí být dítě s SVP tlačeno do činností, které není schopné zvládnout. V současné době je tato situace vhodně řešena asistenty pedagogů.

Na začátku školního roku, kdy ještě dobře neznáme celý kolektiv třídy, je spolupráce (učitel, asistent pedagoga) založena především na flexibilitě a pohotovém jednání.

 

 

Práce s předškolákem s SVP: praktické rady

1. Při prvních řízených činnostech je vhodné dítě s SVP nechávat nablízku pedagogickému pracovníkovi, ke kterému dané dítě inklinuje, u kterého se cítí bezpečně a s nímž je mu po všech stránkách příjemně. Základem pro zapojení všech dětí do činností je nenásilná forma, jejímž hlavním prostředkem je motivace dětí. Pokud se i přes motivaci nedaří zapojit do společné činnosti dítě s SVP, věnuje se mu v tuto chvíli asistent pedagoga a cílem je, aby toto dítě nerušilo program celé třídy (např. hlasitými projevy), ale zároveň mu bylo umožněno se realizovat a především rozvíjet.


2. Postupně se každý den snažíme o klidné zapojení dítěte s SVP do společné činnosti pomocí asistenta pedagoga (dítě sedí na klíně asistenta, případně se drží za ruku, či mu je jiným vhodným způsobem vyjadřována podpora a láska).

 

3. Jakmile se dítě necítí dobře či je na něj činnost již příliš dlouhá, asistent pedagoga ho v klidu odvede a věnuje se mu individuálně tak, aby nedocházelo k přerušení programu všech dětí. Pokud je ve třídě více dětí s SVP, je druhému dítěti poskytována opora ze strany učitelky. Vždy záleží na domluvě mezi pedagogickými pracovníky, kdy „rozdělení dětí“ by mělo směřovat k naplnění cílů vzdělávání a péče.

 

4. Za naprosto ideální považujeme, pokud je třída dětí vedena po celé tři roky jedním týmem pedagogických pracovníků. Výhody takového vzdělávání vidím především v důkladném poznávání všech dětí, které přináší dětem klid a vyrovnanost, protože děti vyrůstají v rodinném prostředí. Po čase, kdy už známe kolektiv dětí, se kterými budeme pracovat, přichází na řadu tvoření individuálních vzdělávacích plánů, které jsou vypracovávány na základě zpráv ze speciálně pedagogického centra či pedagogicko-psychologických poraden. Od této chvíle je při každodenním plánování nezbytné vytvářet i návrh denního vzdělávání pro děti s SVP.

 

5. Učitelky společně s asistentem pedagoga promýšlí program tak, aby se děti s SVP mohly vzdělávat společně s ostatními dětmi a zároveň nebyly ničím narušeny jejich potřeby a možnosti. Do každodenního programu je potřeba zařazovat individuální práci asistenta pedagoga s dítětem s SVP.

 

 

 

 

Příklad z praxe 

Vendulka se silnou oční vadou a opožděným psychomotorickým vývojem měla velké obtíže při zapojení do pohybových her. Její koordinace pohybu byla na nízké úrovni a bála se i hluku, kterým děti projevovaly radost ze hry. Aby se mohla zapojit, běhala s ní asistentka pedagoga. Vendulka byla také často „pomocnicí“ paní učitelky a hlídala, aby bylo všechno v pořádku. Prvořadým cílem bylo její nenásilné zapojení do činnosti. Dalším cílem bylo odstranění strachu z hluku dětí. I v tomto případě pomáhal kontakt s asistentkou pedagoga, případně s učitelkou. Nejtěžší bylo její samotné zapojení do pohybové hry, překonání strachu a zároveň zajištění její bezpečnosti. Nikdy dítě nenutíme do ničeho, u čeho si nejme jisti, že to zvládne a že se u toho bude cítit dobře. Dítě musí neustále cítit naši podporu, musí vědět, že jsme tam pro něj, máme je rádi a může se na nás kdykoli obrátit. Postupnými pomalými kroky se podařilo překonat veškeré bariéry a Vendulka zvládla zapojení do her a po čase si je užívala s nadšením.

 

6. Pokud má dítě problémy s poruchami chování, je také potřeba postupovat pomalými kroky. U těchto dětí využíváme milého, přátelského, ale také důsledného přístupu s jasně danými pravidly. Na dítě pokud možno nezvyšujeme hlas, pouze v případě ohrožení. Dítě musí vědět, proč se na něj „zlobíme“. Pokud reaguje negativně (křik, lehnutí na zem…), čekáme, až se zklidní.

 

7. Největší motivací pro děti s SVP k práci bývá pochvala a povzbuzení. Vytvoření jistoty, že je máme rádi, bývá pro tyto děti silným motivačním prvkem.

 

8. Náročné bývá sestavení programu ve třídě dětí, které se připravují na vstup do základní školy. Prvotní je samozřejmě plánování činnosti, rozdělení úkolů mezi učitelku a asistenta pedagoga. Výtvarné a pracovní činnosti zvládá dítě se speciálními vzdělávacími potřebami vždy pod dohledem a s dopomocí asistenta či pedagoga. Tyto činnosti se v mateřských školách realizují především individuálně či po malých skupinkách.


9. Při ranním cvičení je nutná dopomoc asistenta pedagoga dětem se speciálními vzdělávacími potřebami především po stránce bezpečnosti a při správném provádění cviků. Nejnáročnější je organizace řízených činností, které by měly u předškolních dětí už být delší a děti by při nich měly pracovat individuálně, skupinově i společně. Při společné činnosti
je asistent pedagoga dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami vždy nablízku. Pomáhá mu především se zapojením do činnosti, podporuje jeho vnímání, pozornost a soustředění. Pokud jsou děti vybízeny v rámci společné činnosti k nějakému úkolu, je vždy nutné zapojit i dítě s SVP. Úkol pro toto dítě bude samozřejmě k tématu, kterého se řízená činnost týká, ale při jeho zadání bude přihlíženo k individuálním možnostem dítěte.

 

 

 

 

Doporučení z praxe

 

S dětmi jsme se zaměřili na třídění předmětů podle daného pravidla.
Děti měly vybrat předměty podle počtu, barvy a velikosti. Např. vyber 3 žlutá velká jablka.
Dítěti s SVP daný úkol zjednodušíme, dle jeho individuálních možností. Např. vyber 3 jablíčka.

 

10. Pokud rozdělujeme děti do skupin, je potřeba vždy přihlížet k tomu, aby se dítě s SVP mohlo ve skupině zapojit. Snažíme se, aby dítěti bylo mezi ostatními dětmi dobře, řadíme jej tedy k dětem, se kterými si hraje. Časem můžeme dítě přiřadit i k ostatním dětem, pokud mu to nečiní obtíže.

 

11. Při individuální práci, např. v grafických sešitech, je asistent pedagoga dítěti nablízku, pokud má velké obtíže, samozřejmě je mu oporou. Pokud dítě je schopno alespoň částečně daný úkol zvládnout, necháme jej pracovat samostatně, rozvíjíme tím jeho myšlenkové operace, soustředění, pozornost, schopnost reagovat. Při hodnocení jeho práce je nezbytná pochvala a povzbuzení, následuje vysvětlení, co se úplně nepovedlo a proč. Až následující den je vhodné individuálně pod dohledem asistenta pedagoga daný úkol opravit. Pokud je dítě znovu nejisté, cítíme, že potřebuje ještě dané informace upevnit, další den je formou obrázku, knihy, leporela, předmětů denní potřeby atd. znovu daná tematika upevněna při individuální práci s asistentem pedagoga.

 

12. Pokud je dobrá spolupráce s rodinou, je vhodné o situaci pohovořit s rodiči a poskytnout jim informaci, jak mají s dítětem doma pracovat, opakovat a upevňovat dovednosti, kterým se přes den v mateřské škole věnovalo. Pro zapojení dítěte s SVP je podstatná naprostá souhra mezi oběma pedagogy a asistentem pedagoga na třídě.

 

Text pochází z publikace Školní zralost a dítě s SVP: v praxi mateřské školy, redakčně upraveno.

 

 

Inspirace pro Váš nákup:

   
Školní zralost a dítě s SVP: v praxi MŠ  Předškolák se speciálními vzdělávacími potřebamiŠkolní zralost a dítě s SVP: vzdělávání a diagnostika