Jak hodnotí učitel sám sebe?

Jak hodnotí učitel sám sebe?

Každý z nás se občas nevyhne hodnocení druhých. Je to přirozené a je to součást sociální komunikace a obecně soužití mezi lidmi. Neměli bychom ale vyjímat z tohoto procesu ani sami sebe. V souvislosti s tím býváme většinou méně „aktivní“. Jak tedy jako pedagog hodnotit sám sebe? S tím poradíme v článku!


Autodiagnostika je proces, kdy učitel hodnotí své profesní působení. Dá se předpokládat, že ji provádí prakticky každý pedagog. Někdo cíleně a pravidelně, někdo jen příležitostně a nahodile. Dovednost hodnotit sám sebe je možné cvičit a zlepšovat. Proto si dále vyzkoušíme několik cvičení, které mohou být návodem.

 

 

Jaké metody můžeme využít při autodiagnostice?

Deník

Záznamy se mohou provádět například po každé vyučovací hodině, na konci každého dne.

 

Záznam vyučovací hodiny

Využívá se například kamera, záznam na mobil. Bohužel vše je možné i zneužít. Jistě se nám vybaví videa, která pořizují a sdílejí žáci na sociálních sítích.

 

Zpětná vazba od kolegy, který hospituje

Nejlepší je, když požádáme kolegu, aby se zaměřil na konkrétní oblast. Může jít například o oblast, kde cítíme problémy a nejsme si jistí. Pokud se ocitnete v roli pozorujícího, naučíte se mnohé i o svém vlastním pedagogickém působení. Člověk vidí nedostatky spíše u jiných než u sebe.

 

 Zpětná vazba poskytovaná žáky

Například poprosíme žáky, aby vedli o hodinách učitele deník, mohou vyplnit dotazník. Také je možné vést rozhovor s jednotlivými žáky nebo se skupinou žáků, nebo lze ve třídě vést diskusi. Objektivita je jistě sporná, ale pokud máme chuť a snad i odvahu, proč to nezkusit.

Osvědčují se také postupy, kdy spolupracují učitelé na škole, diskutují s kolegy a poskytují si vzájemnou zpětnou vazbu. Mohou tak spolupracovat učitelé z jedné školy nebo se vytváří skupiny z různých škol. Spolupráce může mít formu seminářů, například v rámci programů dalšího vzdělávání pedagogů.

  

Sebehodnocení učitele s využitím posuzovací škály

Vyplnit ji může sám učitel, a pak ji případně srovnat s vyplněním od kolegů či žáků, nebo i rodičů.

 

 

  

Existuje řada diagnostických nástrojů, které slouží k poznání toho, jací jsme učitelé. Zajímavé informace ale získáme i v souvislosti s dnes tak často používaným (snad i zneužívaným) termínem prokrastinace. To, jak ji „využíváme“, nám také dává informace o nás samých jako o učitelích.

 

 

Jak prokrastinuje učitel?

Prokrastinace je chorobné odkládání úkolů a povinností, ovšem pozor, nejedná se o čistou lenost. Líný člověk totiž nic dělat nechce a je s tímto stavem spokojen. Prokrastinující jedinec by naopak rád něco dělal, ale nedokáže se k tomu přemluvit. Chtěl by něco dokázat, ale nejde mu to. Prokrastinaci nemůžeme ani zaměňovat za odpočinek. Pokud odpočíváme, získáváme novou energii. Tu ale při prokrastinaci ztrácíme. Dostáváme se do začarovaného kruhu, kdy čím méně energie máme, tím větší je šance, že naše úkoly opět odložíme a znovu nic neděláme. A jsme jen krůček ke vzniku výčitek, neefektivity a následně stresu.

Pokud se budeme ptát po příčinách, uvádí se, že dnešní doba nabízí nepřeberné možnosti. Nůžky potenciálu se stále více rozevírají. Mnoho možností volby vede k rozhodovací paralýze – ochromení. Nakonec ani nejsme schopní naplnit náš potenciál.

Co tedy může povzbudit osobní rozvoj? Petr Ludwig v této souvislosti trefně zmiňuje, že samo uvědomění si faktu konečnosti života vede k tomu, že se svým časem začneme šetrněji nakládat. Začneme pátrat po tom, čemu bychom ideálně chtěli věnovat svůj čas na Zemi. Tedy jinak řečeno: Začneme hledat osobní vizi. Je dobré si vizi představit jako cestu. Produktivita pak vyjadřuje, jak dlouho po této cestě každý den jdete, a efektivita určuje, zda děláte nejdelší možné kroky.

 

 

 Učitel by měl posuzovat nejen žáky, ale především sebe. Jednou z možností je vedení deníku.

 

 

 

Která motivace je ta nejlepší?

Jestliže lidé dělají něco, v čem vidí smysl a co zároveň sami dělat chtějí, vznikne jedna z nejsilnějších motivací vůbec. Mluví se pak o vnitřní motivaci cestou. A jaká je ta nejvhodnější motivace? Ludwig píše, že chceme-li bojovat s prokrastinací a zároveň být spokojení, je dobré zvolit vhodný druh motivace. Výzkumy naznačují, že motivace by neměla být ani vnější motivace bičem, ani vnitřní motivace cíli. Nejefektivnější motivace vede k odstranění bičů a cílů a vytvoření osobní vize, která spouští vnitřní motivaci cestou.

 

 

Vyzkoušejte SWOT analýzu

 - Osobní SWOT analýza nám prozradí naše silné a slabé stránky. A také ukazuje příležitosti a hrozby, které se v našem životě nacházejí.

- Seznam osobních úspěchů slouží k sepsání toho, co se nám již v našem životě podařilo a za co jsme na sebe hrdí.

- Analýza motivujících činností mapuje, jaké věci bychom chtěli ve svém životě dělat.

 

S (Strengths)
Silné stránky
W (Weaknesses)
Slabé stránky
O (Opportunities)
Příležitosti
Tady vzniká flow
T (Threats)
Hrozby

 

Když děláme činnosti, které dělat chceme a v nichž máme dovednosti, přichází stav flow. Ten směřuje díky dlouhodobému vyplavování dopaminu k vyšší kreativitě, efektivnějšímu učení a tím pomáhá k dosahování mistrovství.

 

Prvním naším krokem bude vyplnění horního řádku SWOT tabulky. Budeme hledat odpovědi na otázku, jaké jsou vaše silné a slabé stránky. V každém políčku by mělo být tak minimálně deset vlastností. Je to sice „práce“, ale vyplatí se. Jedná se o už výše zmíněnou autodiagnostiku.

 

Teď už máme jakýsi přehled, „co jsme zač“. Další důležitá otázka pak zní, kolik času věnovat rozvoji slabých stránek. Doporučuje se, že je sice užitečné pracovat na našich slabých stránkách, ale více času by člověk měl věnovat rozvoji těch silných. Ludwig píše, že se mu osvědčil poměr 80 : 20. Celých 80 % času rozvíjí své silné stránky a jen 20 % bojuje s těmi slabými.

 

Když si nebudeme u některé části SWOT analýzy jisti, nevadí. Lze se k ní kdykoli v budoucnu vrátit. Hlavním smyslem analýzy je zamyslet se nad zmíněnými čtyřmi oblastmi a to by mělo vyústit k vytvoření plánu, jak dále v životě.

 

Poznání vlastní činnosti a možných vlastních nedostatků či chyb je prvním krokem k jejich nápravě. Sebereflexe vlastní činnosti učitele je nesmírně důležitá pro jeho práci. Slouží k lepšímu sebepoznání a také ke zlepšení činnosti. Pomáhá při zvyšování efektivity a přináší větší profesní uspokojení. Smiřme se s tím, že učitel vidí výsledky své práce až s odstupem času, po letech, a navíc výsledky jeho práce zužitkuje a ocení někdo jiný.

 

Poznání sebe sama tvoří základy ke stavbě našeho „domu života“. Jak kvalitní jsou základy, tak kvalitní je celý dům. Není dobré mít tam mnoho nejasných oblastí, kdy nevíme, z čeho ty základy jsou. Mohly by nás zradit a celý dům by se pak mohl i zřítit. Abychom porozuměli ostatním, měli bychom nejdříve poznat sami sebe a pokusit se si porozumět. A že poznávat sám sebe je těžká práce, a někdy i dokonce nepříjemná, je sice pravda, ale stojí za to, se o to pokusit.

 

Text pochází z publikace Rozvoj učitele a péče o sebe, autorkou je Dita Janderková. Redakčně upraveno.

 

 

Inspirace pro Váš nákup:

 

Rozvoj učitele a péče o sebeADHD krok za krokemUčitel a práce se třídou

Legislativa, inspirace a příklady dobré praxe pro ředitele a jejich zástupce

Čtvrtletník pro ředitele základních a mateřských škol nyní mezi novinkami manažerských publikací.

Praktická příručka s pracovními listy a metodickými pokyny pro předškoláky s SVP

Příručka – soubor pracovních listů – je zdrojem nápadů a inspirací pro mnohé činnosti s dětmi se speciálními vzdělávacími…

Novinka na českém trhu

Metodika pomůže učitelkám a ředitelkám mateřských škol zorientovat se v aktuálních otázkách předškolního vzdělávání,…

Vaše ocenění

aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Napište nám

Napište tento kód: 7052

Volejte284 028 940
První stránkaNovější články
Zobrazuji stranu 7 z 7