Jak hodnotit pokroky předškoláka? Toto jsou nejúčinnější metody!

Jak hodnotit pokroky předškoláka? Toto jsou nejúčinnější metody!

Chceme-li adekvátně rozvíjet osobnost dítěte a připravit jej na školní docházku, musíme ho nejprve dobře poznat. K tomu pedagogům pomáhají znalosti a dovednosti pedagogického diagnostikování. Jaké jsou ty nejúčinnější diagnostické metody? To se dozvíte v článku!


Diagnostická činnost učitelky je jednou z nejvýznamnějších komponent edukačního procesu. Učitelka bez ní nedokáže kvalitně a efektivně realizovat výchovně-vzdělávací proces. Je východiskem pro individuální práci s dítětem, podkladem k plánování i evaluaci výchovně-vzdělávací činnosti. Poskytuje informace o výsledcích vzdělávání u jednotlivých dětí, třídy a školy komplexně. Jestliže je diagnostická činnost prováděna citlivě, kvalifikovaně, dlouhodobě a systematicky, slouží učitelce k ověřování kvality a efektivity výuky, a hlavně ke komunikaci o jejích výsledcích s dítětem a jeho rodiči (zákonnými zástupci).

 


Nejčastěji využívané metody v mateřské škole

 

1. Pozorování patří mezi nejčastěji využívané metody směřující k poznání dítěte, ať již záměrné (plánované), s formalizovanými písemnými záznamy, nebo nahodilé, ze kterého si učitelka dělá různé poznámky, které po uplynutí určitého období sumarizuje. Je to jedna z nejstarších diagnostických metod, která umožňuje pozorovat dítě v běžných podmínkách třídy i rodiny. Důležité je uvědomit si, že pozorování je zaměřeno na takové projevy dítěte, které lze vidět, slyšet, měřit. Zaznamenáváme je bez jakéhokoliv našeho subjektivního hodnocení. Představuje sledování činnosti dítěte, jeho chování a vyhodnocení. Je nutné je provádět dlouhodobě, systematicky a je vhodné ho skloubit s dalšími diagnostickými metodami, nejčastěji s rozhovorem s dítětem, rodiči nebo dotazníkem pro rodiče. Nezapomínejme, že záznamy z pozorování by měly obsahovat údaje o místě a času pozorování, o předmětu a cíli pozorování, o situaci, v níž pozorování probíhalo, o tom, kdo pozorování prováděl a zaznamenal, a informace o výsledku pozorování.


2. Rozhovor nám umožní získávat informace na základě bezprostředního verbálního kontaktu s dítětem (rodičem) a používáme ho, chceme-li poznat stránky osobnosti dítěte, které nejsou dostupné přímému pozorování nebo jiným metodám. Umožní nám zachytit nejen fakta, ale i hlouběji proniknout do vnitřního světa dítěte nebo představ rodičů. Rozhovorem můžeme zjišťovat zájmy, hodnoty, přání, obavy, názory, myšlenkové pochody, prekoncepty, příčiny jednání, znalosti a vědomosti, vztahy ke spolužákům, kamarádům, dospělým atd.

 


3. Dotazník používáme, pokud chceme k některému jevu získat velké množství dat v krátkém čase. V mateřské škole je vhodným nástrojem pro získání informací od rodičů. Většinou jde o nestandardizované dotazníky, které si vytvářejí učitelky pro svoji potřebu. Mohou se týkat jak zjišťování anamnestických údajů (viz dále), tak názorů rodičů na vzdělávání v mateřské škole apod.

 


4. Anamnéza, osobní i rodinná, patří k důležitým informacím o dosavadním vývoji dítěte, které mohou přispět k objasnění současného stavu. Osobní anamnéza zahrnuje informace o průběhu vývoje dítěte, o jeho zdravotním stavu, úrazech, potřebě spánku, stravovacích návycích, alergiích, lécích.

Rodinná anamnéza soustředí pozornost zejména na styl a způsob výchovy, vztahy v rodině, projevy dítěte v domácím prostředí a základní údaje o rodině. Rodinná i osobní anamnéza přináší cenné informace, které mohou učitelkám pomoci pochopit jednání dítěte a v počátcích jeho docházky pomoci překonat adaptační obtíže.
Otázky vývoje dítěte v podmínkách institucionální výchovy sleduje anamnéza školní. Jedná se například o vstup dítěte do MŠ, jeho projevy chování vůči dětem, učitelkám, reakce na režim v mateřské škole i výčet navštěvovaných škol.

 

5. Rozbor dětské kresby je další diagnostickou metodou, která může učitelce pomoci rozumět vnitřnímu světu dítěte. Vypovídá o jeho kreativitě a naznačuje stupeň vývoje dítěte. Při interpretaci kresby si je však potřeba uvědomit, že jedna kresba nemůže odhalit vše a je potřeba ji vidět spíše jako doplněk dalších diagnostických metod. Má-li mít interpretace kresby odpovídající výpovědní hodnotu, je důležité znát nejen dítě, ale i jeho sociokulturní zázemí.

 


Jedna z cenných diagnostických metod je tzv. sociometrie. Zkoumá preference dětí a sympatie v kolektivu. Je jednoduchou metodou jak pro zadání, tak vyhodnocení. V mateřské škole se využívají jednoduché otázky typu: s kým bys chtěl jít na vycházce za ruku, sedět v autobuse, když jedeme na výlet, apod. Chce-li učitelka poznat charakter sociálních vztahů ve třídě, chce-li jej diagnostikovat, musí brát ohled na charakter třídy a vztahů v ní, což je dáno mnoha činiteli, jako je věkové složení třídy, počet dětí, jejich úroveň, dispozice, ale i rodinné prostředí každého dítěte.


K frekventovaným diagnostickým nástrojům patří v mateřské škole také portfolio dítěte. Obecně lze konstatovat, že učitelky v mateřských školách shromažďují soubory různých materiálů a produktů dítěte, které bychom mohli podle toho, k jakému účelu slouží, označit jako portfolio sběrné (pracovní, dokumentační), nebo výběrové (reprezentační), a konečně i diagnostické, jímž je dokumentován vývoj a pokrok dítěte.

 


Jaká úskalí nás mohou potkat při pozorování dítěte

Diagnostikování vyžaduje čas a vysokou úroveň kompetencí učitelek. Kvalitu diagnostické činnosti ovlivňují vnější i vnitřní příčiny. Za vnější považujeme například nedostatečnou teoretickou přípravu učitelek, nesystémové pojetí diagnostické činnosti v mateřské škole. Za vnitřní například malé zkušenosti učitelek s diagnostickou činností v praxi a nerespektování zásad diagnostického procesu. Aby nedocházelo ke zbytečným chybám, připomeňme si určité zásady ve vztahu k fázím diagnostické činnosti:

Jasně a konkrétně si formulujte, co chcete sledovat, či co vás zaujalo a proč danému jevu chcete věnovat pozornost. Cíl by měl být konkrétní, například vás zajímá způsob navazování kontaktu určitého dítěte při hře s ostatními. Od cíle se odvíjí volba diagnostických metod.

Formální diagnostickou činnost si plánujte. Dobře si rozmyslete, kterému dítěti potřebujete věnovat více pozornosti, jak často, v jakém časovém rozmezí; kdy, kde, jakým způsobem budete informace zaznamenávat… Naplánujte si pravidelné diagnostikování všech dětí.

Využívejte kombinaci několika metod (např. pozorování, rozhovor s dítětem, s rodiči...). Každá z nich má své přednosti a nedostatky. Jejich kombinace vám poskytne různé informace, které do sebe budou postupně zapadat. Snažte se získat informace z více zdrojů. Vaši kolegové a zejména rodiče jsou významným zdrojem informací o dítěti.

Nedělejte unáhlené závěry, diagnostice dítěte věnujte dostatek času. Pořizujte si průběžně záznamy ze svého pozorování, doplňujte je o další data, abyste obdrželi komplexní obraz o sledovaném jevu.

Data o dítěti citlivě analyzujte, diskutujte s kolegy, formulujte společně konkrétní závěry a opatření, která můžete časem vyhodnotit. Uveďte je do praxe.

• Při diagnostické činnosti se dopouštíme často subjektivních chyb. Vyvarujte se prvního dojmu, přeceňování dílčí vlastnosti u dítěte, věnování pozornosti pouze určitému projevu dítěte, předsudků, negativního očekávání a dalších jevů, které oslabují objektivitu našich zjištění.

Citlivě informujte rodiče, diskutujte s nimi o zjištění, hledejte společně vhodná opatření pro dítě. Domluvte se s rodiči i dítětem na strategii uvádění opatření do praxe, kdo a jakým způsobem se na dalším rozvoji dítěte bude podílet. Buďte velmi konkrétní a stanovujte si reálné cíle.

Motivujte rodiče i dítě možným pozitivním vývojem při realizaci navržených opatření. Posílíte tím větší zájem o proces změny. Navrhněte si kontrolní termín, setkávejte se společně dle potřeby. Oceňujte pokrok dítěte i práci rodiče… Buďte pozitivní.

 


Poznávání dítěte či skupiny dětí je dlouhodobý proces, k němuž je nutné přistupovat komplexně a mít ochotu spolupracovat s ostatními. Přínosem dobře provedeného diagnostického šetření jsou však cenná data, která proměněná v příslušná opatření zvyšují efektivitu výchovně-vzdělávacího procesu a umožňují dítěti dosáhnout jeho osobního maxima.

Užitečným pomocníkem k pozorování a poznávání dítěte jsou také evaluační archy navržené tak, aby do nich bylo možné co nejjednodušeji zapisovat pokroky dítěte v různých oblastech během posledního roku předškolní docházky. Evaluační archy lze sehnat v praktickém balíčku například na stránkách pracovnisesity.raabe.cz. Každý balíček obsahuje 10 evaluačních archů ke sledování pokroků předškoláka a 1 arch pro evaluaci celé třídy MŠ.   


Zdroj: Metodika pro učitele, výstup z projektu GSS. Více o projektu zde.

 

 

Inspirace pro Váš nákup:

Metodika pro práci s dětmi s SVP v předškolním vzděláváníPomáhat a rozumět dětem - inspirace pro mateřinkyŠkolní zralost a dítě s SVP: v praxi MŠ

Legislativa, inspirace a příklady dobré praxe pro ředitele a jejich zástupce

Čtvrtletník pro ředitele základních a mateřských škol nyní mezi novinkami manažerských publikací.

Praktická příručka s pracovními listy a metodickými pokyny pro předškoláky s SVP

Příručka – soubor pracovních listů – je zdrojem nápadů a inspirací pro mnohé činnosti s dětmi se speciálními vzdělávacími…

Novinka na českém trhu

Metodika pomůže učitelkám a ředitelkám mateřských škol zorientovat se v aktuálních otázkách předškolního vzdělávání,…

Vaše ocenění

aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Napište nám

Napište tento kód: 9215

Volejte284 028 940
První stránkaNovější články
Zobrazuji stranu 7 z 7