Zpět na článek

Když je učení peklo: šikana pedagoga ze strany žáků. Jak se bránit?

Stali jste se někdy obětí šikany jako děti? A co teprve, když se s ní setkáte v dospělosti? Co dělat a jak to řešit, se dozvíte v našem novém článku!

Když je učitel obětí šikany

 

Když je učitel obětí šikany ze strany dětí


O šikaně žáků vůči sobě navzájem se hovoří relativně často. Je dobrá zpráva, že na řadě míst se tento problém přestává postupně tabuizovat, což napomáhá jeho řešení (přestože v tomto ohledu dochází dodnes k řadě pochybení). Již méně se však hovoří o jevu snad ještě patologičtějším – o šikaně učitele ze strany svých žáků. Co může učitel dělat? Jak si může pomoct? Řešení je několik. 

 

 

Jak je to s šikanou v českých školách?


Šikana a násilí je fenomén, který bohužel začíná provázet děti už od předškolního věku. Toto problémové chování vzniká v důsledku neuspokojení nebo deformování základních potřeb dítěte. V této souvislosti jde velmi často o nenaplněnou potřebu lásky, komunikace a zařazení se do určitého společenství nebo o malou stimulaci k vytvoření pozitivních životních cílů. Stejné důsledky přináší nedostatečně rozvinuté schopnosti dětí žít zdravým způsobem ve skupině, ve společenství s hodnotnými mezilidskými vazbami. Šikana totálně paralyzuje výchovnou funkci skupiny a proměňuje její působení v destruktivní.

Podle výsledků výzkumů provedených odborníky v různých typech škol se odhaduje, že šikanu zažilo až 41% žáků základních a středních škol. Zmapování šikany je však velmi obtížné díky své skrytosti, spolupráci agresorů, či strachu obětí z prozrazení šikany. Také popírání přítomnosti šikany a její zlehčování přispívá nejen k nevědomosti o přítomnosti šikany, ale i k nemožnosti účinně zasáhnout v oblasti prevence nebo jejího potlačení.


A jak je to s učiteli? Procento šikanovaných učitelů se dá velice těžko odhadnout. Někde se uvádějí 2–3 %, jinde se hovoří o tom, že ze školství chce odejít 8–10 % pedagogů právě kvůli šikaně své osoby. Každý člověk, tedy i pedagog, posuzuje šikanu jinak. Někdo za šikanu považuje jakoukoli provokaci, někdo za ni nepovažuje ani urážlivé vulgarismy, nebo fyzické ataky. Jisté však je, že procento šikanovaných učitelů je bezesporu vyšší, než jsme ochotni si připustit. Někteří se o šikaně nezmíní z důvodů obav o zaměstnání, jiní z osobních důvodů, například kvůli studu či strachu. Takže rozdílné přístupy, strach, stud či nadměrná tolerance přispívají k nárůstu šikany jako obecného fenoménu (Arabadžiev, 2011).

 

 

Jak učitel pozná, že je šikanován?


Je třeba si uvědomit, že nikdo není proti šikaně imunní. Každému se může stát, že v určitých situacích, pod určitým tlakem a v určitém prostředí, může být obětí šikany. V první řadě je tedy důležité určit, zda je učitel opravdu šikanován. Následující seznam pomůže rozpoznat šikanu podle jednotlivých stadií (dle Koláře, 2011):

 

1. Zrod ostrakismu.

V tomto stadiu je učitel oťukáván potenciálním agresorem. Ten sleduje především jeho slabá místa a míru zranitelnosti. Poznáme to tak, že se učitel v práci necítí dobře, v dané třídě učí nerad, na hodiny se netěší. Vnímá, že je jednotlivcem ve třídě nebo vyhraněnou skupinou žáků neuznáván/neoblíben. Bývá terčem zlých vtípků.

 

 2. Přitvrzování manipulace a výskyt fyzické agrese.

Toto stadium můžeme poznat tak, že jsou učitelovy požadavky aktivně odmítány. Více žáků si dovolí narušovat výuku. V tuto chvíli učitel ztrácí před třídou nervy. Nejsilnější agresoři začínají spolupracovat a systematicky šikanují učitele. Vyskytují se již promyšlené útoky. Toto stadium bývá považováno za klíčový moment, který rozhoduje, zda se počáteční stadium šikany přehoupne do stadia pokročilého. Pokud se přitvrzeným manipulacím a často i počáteční fyzické agresi nepostaví pevná hráz, utvoří se tzv. úderné jádro, neboli skupinka agresorů, která systematicky tyranizuje pedagoga a většina zbytku třídy přijme jejich normy chování. Agresoři se ujímají vlády ve třídě. Učitel ztrácí jakoukoliv autoritu, a dokonce i jinak mírní žáci se začínají chovat k učiteli drze a krutě.

 

3. Prorůstání parastruktury.

Násilí se stává součástí oficiální školní struktury. Agresoři vítězí a šikanování učitele se stává skupinovým programem.

 

 

 Šikana se může týkat nejen dětí, ale i samotných učitelů, kteří tuto skutečnost vnímají často jako vlastní selhání.

 

 

Kdy se o šikanu nejedná


Občas je chování žáků vůči učiteli mylně vykládáno jako šikana, přestože ve skutečnosti se jedná spíš o znak náklonnosti. Existuje totiž rozdíl mezi „šikanováním“ a „škádlením“. Škádlení se projevuje zejména ve třídách, kde se učitel žákům umí otevřít, a žáci cítí, že jsou učitelem respektováni. Na rozdíl od šikany je škádlení projevem kamarádských vztahů. Projevuje se lehkým zlobením a žertováním. Záměrem je vzájemná legrace a dobrá nálada. Učitel většinou sám vycítí, že se jedná spíše o projev obliby. Legrácky zároveň nenarušují respekt žáků vůči učiteli. Ovšem existují zde jisté hranice. Učitel by měl žákům dovolit vtipkování jen po určitou mez a vždy by mělo platit, že pokud řekne „dost“, třída jej poslechne. Je možné být s žáky „kamarád“, ale vždy je nutné vymezit hned na začátku hranice, jasná pravidla a určit vzájemné role. Ty pak ctít a dodržovat, aby v momentě, kdy učitel řekne „dost“, bylo toto rozdělení rolí a pravidla žákům automaticky připomenuta.


Šikanování je stav, kdy škádlení překročilo právě tyto hranice. Proto je tak těžké určit, co je ještě dovoleno, protože tlak se stupňuje postupně. Poznáme jej tak, že jeden nebo více žáků vtípky přiostřuje, již se nejedná o průpovídky milé, ale drzé, zlé a jízlivé. Učitel nikdy nesmí cítit, že je žáky ponižován. Cítí-li se tak, je třeba si přiznat, že je šikanován.

 

 

Na to, jak se může učitel vůči šikaně bránit, se podívejte na další stránce!  

 

 

Lahůdky z e-shopu:

Sebeobrana učiteleLíný učitel: Jak učit dobře a efektivněSPU a ADHD

Jak se šikaně bránit?

 

 

Jak se učitel může vůči šikaně bránit?


Ve veřejnosti převažuje názor, že učitel nemá prakticky žádná práva a že je tzv. „vydán na milost a nemilost“ rodičům žáka. To ovšem není tak docela pravda v případě, že učitel pracuje v alespoň trochu solidní škole. Škola jako samostatná právnická osoba se musí postarat o ochranu svých zaměstnanců. Je samozřejmé, že řešení konfliktů s nekritickými rodiči, kterých je dnes až příliš mnoho, je v praxi velice nepříjemné, vyžaduje určitou dávku sebevědomí a osobní odvahy třídního učitele nebo ředitele školy. Vždy se lze odvolat na školní nebo vnitřní řád školy nebo školského zařízení a je jedině na řediteli, jakou bude mít kvalitu a jak bude právně vymahatelný. Jakým způsobem bude školní řád řešit např. otázku prevence sociálně patologických jevů a prevence a řešení šikany, takovým způsobem se pak může postupovat v praxi např. při zavádění kázeňského opatření.

 

 

 Jak z toho ven?


Je bez debaty, že cítí-li učitel, že šikanování přerostlo přes jistou mez, měl by problém řešit. Existují i způsoby, jak si učitel „může pomoct sám“, například pokusit se nefunkční vztahy ve třídě napravit zavedením Demokratických pravidel fungování a chování ve třídě. Jak na to?

 

 

Společně s žáky vytvořte srozumitelné hodnoty a pravidla fungování třídního kolektivu, s kterými se identifikují a kterých se budou držet. Žáci se sami podílí na tvorbě pravidel a norem ve třídě. S konečným seznamem pravidel by měli souhlasit všichni žáci, nebo alespoň většina. Sami do seznamu pravidel z učitelské pozice promítněte, co byste chtěli, aby bylo ve třídě dodržováno. Nezapomeňte žákům připomenout, že i Vy jste součástí třídy, a proto i Vaše pravidla musí být respektována. 

 

 

Pokud cítíte, že napravit pokřivené vztahy ve třídě už asi nepůjde, nejlepší řešení je svěřit se někomu, komu důvěřujete - kolegovi (kamarádovi) a posléze i řediteli školy, protože ten dokáže celou situaci vyřešit nejefektivněji. Vedení školy by se mělo v takových případech vždy postavit na stranu pedagoga. Nebýt na celou situaci ve třídě sám je obrovská úleva. Svěření se může vést k tomu, že se věci začnou řešit a Vy se opět do práce budete těšit, budete spát, budete se radovat ze života. Bohužel řadu pedagogů přepadají pochyby a vnitřní obavy je vedou k nečinnosti. Uvažují například takto: 

 

„Jako pedagog jsem vystudoval vysokou školu a mám i slušnou praxi. Co když jsem něco udělal špatně já? Kdybych někomu z kolegů řekl, že jsem šikanován, tak bych nemusel být brán vážně. Mohli by mě mít za slabocha, mysleli by si, že je to moje chyba, že si neumím sjednat pořádek.“

 

Pod tlakem společenského morálního poklesu dochází k nebezpečnému jevu. Pedagogičtí pracovníci nastupující do školských zařízení jako učitelé či vychovatelé od počátků své pedagogické praxe považují za normální, že se k nim žáci chovají nevhodně. Někteří kolegové je v této mylné představě ještě utvrzují tím, že říkají: „Na to si budeš muset zvyknout.“ Pak jsou tito učitelé velice překvapeni, že při vzniklém problému ředitel s jejich argumenty nesouhlasí a nápravu vyžaduje. Změny se však činí velice těžko a z těchto důvodů některé symptomy šikany vůči své osobě pedagogové dále přehlížejí, nebo ze škol odcházejí. (Arabadžiev, 2011). Začít situaci řešit je nejlepší v co nejranější fázi šikany.

 

 

Děti, které nemají z domova naučené správné vzorce chování a úctu k autoritám, bývají kruté nejen k sobě navzájem, ale i třeba k učiteli.

 

 

Optimálním řešením tedy je následující postup:

1. Svěřte se kolegovi, kterému důvěřujete.

2. Ve spolupráci s ním vytipujte vhodné svědky, kteří budou pravdivě vypovídat. Takové, kteří s Vámi jako učitelem sympatizují, nepřijímají normy šikanování, jsou nezávislí na agresorech.

3. Pokud se rozhodnete s agresory mluvit, mluvte s nimi jednotlivě a diskrétně. Raději si ověřte bezpečnost tohoto rozhovoru ještě se svědky. V žádném případě nedělejte společný rozhovor svědků a agresorů. Víte proč? Agresor často zmanipuluje další osobu, aby jeho oběť také šikanovala. To platí i při šikaně učitelů. Nemusí být hlavním agresorem ten, kdo jde a do učitele strčí. Tato osoba je zpravidla pověřena nějakým organizátorem. My se pak můžeme mylně domnívat, že jsme problém vyřešili, zatímco jsme vlastně potrestali oběť a jádro problému zůstává (Arabadžiev, 2011).

4. Pokud problém přetrvává, obraťte se na ředitele školy či školského zařízení, který má v této oblasti širší pravomoci a o patologických jevech ve škole by měl být vždy informován.

 

Přechodový můstek od šikany dětí k šikaně dospělých je nepatrný. Agresoři tvoří šikanující prostředí a navíc jsou obvykle sociálně zdatní. Umí velmi dobře odhadnout slabé stránky oběti (v našem případě pedagogů). Šikana je výsledkem postupného prorůstání původně nepatrných a přehlížených problémů do celé struktury školy. A proto se při řešení šikany učitelů velice často odhaluje dlouhodobě trvající šikana dětí v této třídě či škole. Nebudeme-li řešit šikanu dětí mezi sebou a nezačneme-li zavádět příslušná opatření, může se nám brzy stát, že se staneme obětí šikany sami.

 

V článku byly použity ukázky z publikace Sebeobrana učitele. Autory ukázky jsou Jiří Bréda a Eva Dandová. V příštím článku u šikany učitelů ještě zůstaneme. Tentokrát se však dozvíte, jak se učitel může bránit šikaně ze strany zaměstnavatele.

 

 

Kam dál? Přečtěte si také:

 Líný učitel: Co hodnotí známka ve škole?

 Šablony, aneb Pomáháme vám naplňovat výzvy OP VVV

 Podporujeme diskuzi o odborném vzdělávání

 Co s dětmi dělat na masopust? Tipy z knihy Činnosti ke svátkům a tradicím!

  MŠMT ČR vyhlašuje dotační program "Podpora aktivit integrace cizinců na území ČR v roce 2018"

 

 

Na další články se podívejte do našich Aktualit!

 

 

Inspirace pro Váš nákup:

Školní zralost a její diagnostikaJak budovat dobrý vztah s rodiči žákůAsistent pedagoga