Zpět na článek

O lidských právech od mateřské školky

10. prosince slavíme Mezinárodní den lidských práv. Přečtěte si, jak o nich mluvit s dětmi a inspirujte se publikací Objevujeme s dětmi kulturu a společnost z ediční řady Rozvíjíme dítě v jednotlivých oblastech předškolního vzdělávání.

Učení společenským pravidlům a návykům v předškolním věku

 

Svět je pro malé dítě plný nebezpečí a nástrah, ve kterých pravidla a hranice znamenají oporu a jistotu. K tomu, aby se dítě cítilo ve světě bezpečně, potřebuje mít okolo sebe lidi, na které se může spolehnout, a jasný a srozumitelný systém pravidel, která ho ochrání v nebezpečných situacích, ukážou mu cestu, když si neví rady, a upozorní ho, co je dobře a co už ne.

Základy společenských pravidel a návyků si dítě přináší do mateřské školy z domova, ale stále častěji se setkáváme s dětmi, které mají v této oblasti jen minimum zkušeností. Obvykle se jedná o děti, které vyrůstají ve společenství především dospělých a kterým je vše dovoleno. Pro takové děti je pak obvykle velice těžké přijmout pravidla skupiny a přizpůsobit se ostatním dětem.

 

 

Pravidla společenství

Každé společenství (rodina, školní třída, kroužek aj.) potřebuje k tomu, aby mohlo bezproblémově fungovat, dodržovat určitá pravidla. Jedním ze základních pravidel rodiny je, že její členové obvykle sdělí ostatním, kam jdou a kdy se vrátí. Člověk, který nedodržuje v rodině toto pravidlo, má obvykle s ostatními členy problémy a v případě dlouhodobého nedodržování může dojít až k rozpadu rodiny nebo k citovému odcizení mezi partnery.

 

 

Vyvozování pravidel spolu s dětmi můžeme též rozčlenit do čtyř fází:

 

 1. Fáze motivační, ve které buď učitelka nastíní problém, nebo využije vzniklé problémové situace.

Příklad: Při honičce mezi židličkami dítě upadlo a uhodilo se. Učitelka dítě uklidní a projeví mu empatii: „To mě ale mrzí, že tě teď bolí koleno. A také mám strach, aby se příště neuhodil někdo jiný. Co s tím, děti, budeme dělat, aby se nám zase nestala taková nehoda?“ Pokud se však děti honí okolo stolečků, není vhodné, aby učitelka čekala „až se něco stane“, ale případnému zranění předcházela. K tomu může pomoci vhodná motivace: „Dělá mi starost, děti, když vás vidím běhat mezi stolečky a židličkami. Když jsem byla malá a chodila jsem do školky, tak si můj kamarád Bohouš moc ošklivě rozbil hlavu, když upadl na židličku. Nemáte někdo nápad, co bychom mohli udělat, aby se něco takového nepřihodilo i vám?“

 

 

2. Fáze konstruktivní, ve které hledáme řešení, vymýšlíme, zkoušíme a konstruujeme pravidlo

Děti obvykle slíbí, že mezi stolečky nebudou běhat, ale pak by měla následovat otázka: „A jak se tedy budeme mezi stolečky pohybovat? Co myslíte, která rychlost bude nejlepší mezi stolečky?“ Vhodné je, když si rychlosti společně vyzkoušíme a děti pak samy navrhnou, jakou rychlostí budeme jezdit mezi stolečky. Abychom si pravidlo zapamatovali, je vhodné vytvořit piktogram. V našem případě by to mohl být obrázek stolečků a mezi nimi autíčko s číslem 2 nebo 3, podle toho, na jaké rychlosti se s dětmi dohodneme.

 

 

3. Fáze vyvození důsledků

Tato fáze bývá v mateřské škole opomíjená, což způsobuje, že pravidlo snadno zapomeneme. Klíčová otázka této fáze zní: „Co se stane, když někdo naše pravidlo nedodrží?“ Na tuto otázku obvykle děti odpovídají na úrovni trestů, na které jsou zvyklé z domova. Nejčastější odpovědí bývá „Dáme mu na zadek,“ což je ovšem řešení pro nás nepřijatelné. Hledáme proto jiná řešení a dozvídáme se, že takovému dítěti můžeme připomenout, co porušilo, můžeme mu domluvit, můžeme ho posadit na židličku, aby se chvíli dívalo, jak chodí ostatní děti atd. Na jakém opatření se společně domluvíme, záleží pouze na dětech a učitelce. Děti by však nikdy neměly vnímat toto opatření jako trest, ale spíše jako šanci k posunu a naučení se pravidlu.

 

4. Fáze zpětné vazby

Stejně jako u návyků potřebují děti i u pravidel zpětnou vazbu. Je potřeba, aby děti viděly, že dodržování pravidla má smysl a je ze strany učitelky ceněno. Proto je vhodné, když učitelka dětem sdělí, že je ráda, že autíčka jezdí mezi stolky podle dohody, nehoní se a nechvátají, protože už o ně nemusí mít starost. Že měla trochu obavy, že tohle pravidlo děti nezvládnou, a jak ji překvapily opakem.

Pokud někdo pravidlo nedodrží, je lépe řešit to s ním mezi čtyřma očima a neupozorňovat ostatní na chybu, pokud si jí sami nevšimli. Zaměření na chyby může vést k tomu, že děti vyžadující zvýšenou pozornost budou schválně porušovat pravidla, aby se jim jí dostalo. Těmto dětem by měla učitelka naopak cíleně věnovat pozornost tehdy, když dělají něco dobře. Pozitivní zpětná vazba ukazuje dětem návod, jak mají věc dělat správně, negativní jim ukazuje, jak ji dělat nemají, ale neinformuje o správném chování.

 

Ukázka pochází z publikace Objevujeme s dětmi kulturu a společnost. Autorkami jsou Helena Hazuková, Marcela Pehelová, Zuzana Rauchová a Eva Svobodová.

 

 

Kam dál? Přečtete si také:

 

 Počítáme s předškoláky: předmatematické aktivity, které budou děti bavit

 Uvedení asistenta do chodu mateřské školy - jak na to?

 Jak vybrat vhodné písně pro předškoláky?

 Recenze: Snění na polštáři - praktické náměty na tvořivé a dramatické činnosti v MŠ

 Taneční a pohybové činnosti ve školce

 

 

 Více článků najdete v našem Magazínu!

 

 

 

 

Inspirace pro Váš nákup:

 

Objevujeme s dětmi kulturu a společnostEdiční řada: Komplexní metodiky v předškolním vzděláváníPředškolák s speciálními vzdělávacími potřebami