CO SE SKRÝVÁ POD PÍSMENY ADHD?

 

CO SE SKRÝVÁ POD PÍSMENY ADHD?

Zpět na KuliFerdí BLOG zde.

Mgr. Jaroslava Budíková

 
Ani na dětském hřišti si maminka neodpočine. Zatímco ostatní děti si v klidu stavějí bábovičky a houpají se na houpačkách, Terezka pobíhá z místa na místo. Chvíli se pohoupá na houpačce, ale vzápětí přeručkuje po její nosné konstrukci k vedlejší atrakci. Po pádu ze skluzavky končí s odřeným kolenem v pískovišti, kde ještě stačí vrstevníkům rozmetat rozestavěný hrad. Podobné situace maminka s Terezkou zažívá každodenně, a ještě když se přidají stížností na chování Terky ve školce, cítí se vyčerpaně a bezradně. Až na odborném pracovišti se maminka dozvídá o ADHD.
 
Co ADHD v životě Terezky přinese? Není to jen módní diagnóza, obávaná nálepka? Jak o ní mluvit ve školce? Nebudou ji brát jako výmluvu? Kdo za ni může?
  
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou označovaná také jako syndrom ADHD) – Nemoc? Porucha? Nebo snad pouhá nevychovanost? Záleží na úhlu pohledu a z jakého oboru se na ADHD díváme. Rodiče a pedagogové často popisují velmi kontrastně rozdílné zkušenosti s tímtéž dítětem a někdy těžko hledají společnou řeč. Psychiatr a neurolog poskytují následnou pomoc často formou medikace. Psycholog, psychoterapeut, speciální pedagog nabízí řadu rad, metod a podporujících přístupů.
   
Děti s ADHD často důsledků svého jednání nedohlédnou. Za míčem se bezmyšlenkovitě vrhnou do rušné vozovky, obrázek namalují dříve, než paní učitelka dokončí zadání.  Vyučování ruší svým vykřikováním, vybíháním z lavic, komentováním. Mívají obtíže s dodržením pořádku na svém místě, s časným úklidem při odchodu ze třídy nebo zapomínáním svých pomůcek. Reakce útlumu (vývojově pozdější reakce) u nich nastupuje opožděně nebo v nedostatečné kvalitě.Děti s ADHD často zažívají podráždění, přetížení, které se může projevovat zvýšeným psychomotorickým neklidem. Okolí bývá nepředvídatelnými a bezprostředními projevy v chování dětí ADHD zaskočeno a dochází k závěrům, že mentorování a domlouvání ke kýženému výchovnému výsledku nevedou.
 
Děti s ADHD se spíše učí přes zažité následky svého jednání. Trvalejší efekt ve výchově přináší prožití vlastní zkušenosti, přesněji řečeno důsledků chybného jednání. A co pomáhá ve výchově nejen dětí s ADHD? Jasné stanovování toho, co je přípustné a co není. Bez srozumitelných jednoznačných hranic se ve výchově neobejdeme. Určitě však neplatí v českých zemích tolik tradované úsloví „škoda rány, která padne vedle“. Rány mohou spíše dítě utvrdit ve vzdoru, popřípadě k uzavření se a někdy vést k  modelovému přenosu agresivity.
Pro všechny, kteří se na výchově podílejí, se jedná o náročné požadavky na sebeovládání, trpělivost, určitou profesní i lidskou vyzrálost. Informovaný rodič, pedagog, vychovatel by měl umět zvládnout nejdříve své vlastní emoce.
ADHD se promítá nejen do chování, ale i prožívání dítěte a odráží se i v jeho sebepojetí a sebevědomí, následně poznamenává dovednost navazovat zdravé vrstevnické vztahy. Kde začít s rozplétáním problémů? V praxi se nám osvědčuje nácvik sociálních dovedností a práce s emocemi. Děti s ADHD se velmi těžce orientují ve svých vlastních emocích, natož v emocích druhých. Pomoci jim v dané oblasti můžeme například hraním příběhů či rozhovory nad situačními obrázky. Děti se učí vyjadřovat a zpracovávat emoce v situacích, které jsou pro ně bezpečné.
  
Děti s ADHD se snadno dostávají do konfliktních situací. V případě afektu popisujeme aktuální stav dítěte: „vidím, že se právě zlobíš…“ Vyvarujeme se hodnotících a odsuzující výroků: „nebreč, vždyť jsi už velký,“ „ty jsi ale nešika.“ Ke zklidnění afektu pomáhá také přenést pozornost například na dýchání. Pozorujme, které situace v dítěti vyvolávají afektivní chování, s těmito situacemi společně s dítětem dále bezpečně pracujeme (například formou hry) nebo se jim snažíme předcházet. Dítě s ADHD je velice často za své bezděčné chování napomínáno či trestáno. O tom, co se mu nedaří a na čem by bylo dobré ještě pracovat, je dobré s ním hovořit. Je však nezbytné, aby se mu dostávalo také dostatečné množství pozitivní zpětné vazby, která by měla převažovat nad negativní.
Jednou z možných variant pozitivní zpětné vazby je ocenění a odměna. Odměnou pro dítě je zvládnutí situace, byť s dopomocí dospělého. S vnějšími odměnami (bonbon, čokoláda) bychom měli být velmi opatrní, neboť při dlouhodobém používání tohoto typu odměny se začne vytrácet vnitřní motivační význam a děti se naučí dělat něco pouzepro odměnu samotnou.
  
Dítě potřebuje zažívat bezvýhradné přijetí rodiny i v situacích, kdy se mu nedaří. Cítit, že je bezpodmínečně milováno takové, jaké je, nikoliv jen za určitých podmínek, například když je „hodné“, má řádně uklizeno nebo má dobrý prospěch. Dítě s ADHD potřebuje současně cítit, že je pro ostatní důležité. Ptejme se ho na jeho názor a opravdu se o jeho názor zajímejme. Nechme ho, aby se podílelo na organizaci činností, pokud to lze.
Místo zákazů („neskákej do řeči,“ „neber to…“) předkládáme konkrétní možnosti řešení žádoucího chování („věci bereme se souhlasem kamaráda po požádání,“ „při rozhovoru dvou lidí čekáme, až domluví, teprve pak vstupujeme do rozhovoru“). Obecně platí – čemu ve výchově věnujeme pozornost, to posilujeme. Nežádoucímu chování proto neudělujeme přehnanou pozornost.
   
Poradenství nabízí celou škálu cílených podpůrných programů, které se mohou zúročit ve školním prostředí, například: trénink koncentrace pozornosti, nácvik grafomotoriky i rozvoj percepčně-kognitivních funkcí nebo nácvik sociálních dovedností. Pro tyto účely můžeme využít programy KUPREV, KUPOZ, KUMOT, MAXÍK, HYPO, Metodu dobrého startu a další. Vždy je důležité docházet na vybraný program pravidelně, vyšetřit si pro dítě dostatek času. Nezbytná je také naše aktivní spolupráce s terapeutem nebo lektorem, výrazně se odrazí v budoucích výsledcích dítěte. Další inspirující popisy a postupy lze nalézt v řadě publikací a pracovních sešitech jak pro předškoláky, tak i pro školáky.
 
Při práci s dětmi s ADHD se snažme být co nejvíce empatičtí – pokusme se nahlížet na danou situaci očima dítěte a pochopit jeho prožívání. Podávejme mu jednoznačné a srozumitelnéinformace. Dodržování pravidelného režimu dne s denními rituály pomáhá vytvářet bezpečné prostředí a posiluje pocit jistoty. Výchova dítěte s ADHD je dlouhodobý proces. Výsledky se mohou dostavovat po malých krůčcích. Výkyvy, zvýšená unavitelnost, snížená odolnost vůči zátěži a neadekvátní reakce na podněty jsou pro chování dětí s ADHD charakteristické. Představují pro ně zdroj četných nedorozumění a vypjatých situací. I přesto se potřebují radovat, zažívat pocity štěstí a přijetí. Porozumění jejich specifickým projevům a pochopení ze strany rodičů, vychovatelů a pedagogů umožňuje dětem s ADHD lépe překonávat jejich obtíže a vyrovnávat se s nimi.
 
 

 


aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Volejte284 028 940