MALÍ CHOVATELÉ

Malí chovatelé

Bc. Markéta Kubecová

 
Celý článek ke stažení ZDE 
 
 
Ve školce si často klademe otázku, jak vést malé k děti k přirozené péči o druhé, k prosociálnímu chování, k úctě vůči přírodě a jejímu bohatství? Předškolní věk má – jak víme díky Piagetovým pokusům – v poznání a vnímání určité meze. Ve školce se setkáváme někdy s egocentrickými dětmi, třeba jedináčky (i když to není rozhodně pravidlo). Může být starost a péče o zvířátka cestou k budování volních vlastností dětí (trpělivosti, vytrvalosti...) a budování dobrého charakteru, vzbuzení zájmu o slabší živé tvorečky, probudí se tím v dětech sociální cítění?
 

Jaké možnosti se nám nabízejí v prostoru mateřské školy a její zahrady pro naše chovatelské aktivity?

 
Chování rybiček je příjemné pro oko – sledování akvária je pro děti zklidňující. Zvláště v době adaptace na mateřskou školu, tedy v době, kdy si malé dítko ve školce teprve zvyká, se učitelkám akvárium s rybičkami vyloženě osvědčilo a nemohou si je vynachválit. Všechny děti rády sledují rybičky. Na druhou stranu – rybičky se nedají hladit, to je negativum. Další vidím v nárocích na údržbu akvária, kterou někdo musí pravidelně zajišťovat, aby se z akvária nestalo něco, co místo estetického zpříjemnění působí znečištěně a ošklivě.
 
Hmyz často žije ve společenstvích. Třeba mravenci se dnes dají to školky pořídit celkem snadno v podobě malého antquária (cca 16 x 16 x 3 cm), které je plné modrého gelu. V sadě obdržíme ve zkumavkách mravence, které do nádoby plné gelu vysypeme. Mravenci začínají postupně prokousávat gel – živí se jím, zároveň můžeme vidět, jak si v něm postupně budují soustavu cestiček. Antquárium se dá také zapojit do zásuvky a sloužit dětem jako noční světýlko – což asi ve školce úplně neoceníme. Možná by to šlo použít při poledním odpočinku – děti, které nemohou usnout, by pozorovaly mravence. (Nevím, jestli by pak nějaké dítě usnulo.) Viděly by na něj všechny děti? Kam bychom je umístili? Mravenci nakonec pojdou – je to život. Jak to dnešní děti, které jsou od přirozenosti smrti izolované, dovedou přijmout, těžko říct... Nicméně Ferda mravenec je literární hrdina, který se díky Ondřeji Sekorovi může stát dětem bezesporu kladným vzorem.
 
Chlupáčci by se mohli stát spíše objektem našeho zájmu. Děti se s nimi budou moct pomazlit... Ale ono to taky můře být dvojsečné. Dřív než nějakého chlupáčka do třídy pořídíme, je třeba si projít evidenční listy všech dětí a zjistit, zda žádné nemá alergii na srst. (Naštěstí potravinové alergie jsou prý častější, což by nás mohlo uklidnit.) A potom se ještě můžeme modlit, aby nám nějaké alergické dítě do třídy nepřibylo během školního roku. Potřebovat budeme samozřejmě také – a vlastně na prvním místě – souhlas ředitelky, po zkušenostech některých kolegyň doporučuji písemný. Když dětem pořídíte mazlíčka a po nějakém čase se vás přijde ředitelka zeptat, kdy ho půjdete do zverimexu vrátit, že si rodiče stěžovali, dostanete se možná do nemilé situace, možná budete mít pocit, že je to zlý sen a nebo že v minutě dostanete minimálně slabý infarkt. „Ale vždyť jsi mi to povolila?“ vrtíte nechápavě hlavou. Nakonec vám nezbyde než rezignovat na zdravý rozum a mazlíky si sama odnést domů. Děti ve školce jsou zklamané, smutné, po zvířátkách se jim stýská, nechápou, proč ze třídy zmizela, vždyť přece děti nezlobily a o zvířátka se vzorně staraly. Vy jste na tom možná podobně, máte pocit, že jste děti zklamala, a uvažujete o výpovědi. Ano, paměť někdy klame, zvlášť když se to nadřízenému nehodí – „per huba“ nefunguje. Vaše argumenty o jasné domluvě – všechno marné! Takže: Všechno písemně!
 

Kterého živočicha ale zvolit?

 
Kočka je cítit. I když je moc roztomilé, když má koťátka. Děti si je mohou nosit, hladit si je… Vím jen o jedné školce, ve které chovají kočku. Na zahradě školky jsem mohla vidět, jak si děti koťátka od kočky půjčují, mazlí se s nimi a pak je zase kočce vracejí. Všímaly si toho, které kotě je klidnější, které je škráblo, a doporučovaly těm méně odvážným, které koťátko si radši pochovat.
 
Pes – myslíte, že nepadá v úvahu? Tak poslyšte, existuje u nás minimálně jedna mateřská škola, kde ho mají. To pro mne bylo překvapení! Je to dlouhodobé rozhodnutí, ale zřejmě stojí za to. Ne každý si na takovou zodpovědnost troufne. A když tedy nemáme vlastního třídního školkového psa, návštěvy psovodů a kanisterapeutů jsou ve školce rozhodně vítané! Děti se dozvědí, jak pes komunikuje, že je svou inteligencí asi na úrovni tříletého dítěte – to vše samozřejmě přiměřenou formou. Pochopíme, že po psovi nikdy nemůžeme chtít zodpovědnost, protože na to prostě mentálně nemá. Ano, je to přítel člověka, ale člověk na něj nemůže mít přemrštěné nároky. Sama jsem měla ve školce canisterapeutku Evu Touškovou, která vzala pejska s sebou, vysvětlila nám, jak se k němu chovat. Čím ho raději neprovokovat atd. Děti si mohly vyzkoušet některé aktivity s pejskem, hladit ho, podávat mu pac, a moc se jim tato neobvyklá psí návštěva ve školce líbila. „Kdy zase přijde ten pejsek?“ žadonila malá Mařenka ještě po měsíci. (A pak že mají malé děti jen krátkodobou paměť! – Není pravda.) Abych nezapomněla, canisterapeutka nám také poradila, co udělat, když už by nás pes napadl – lehnout si na zem čelem k zemi a zakrýt si hlavu rukama. Vysvětlila nám, že je pořád lepší mít jizvy od psa na rukou, než mít zohavený obličej, ve kterém máme oči, uši – prostě schované smysly. Napadení dětí psy každoročně přibývá, možná prostě děti neodhadnou, že psa provokují. A kde jinde by se měly o správném chování k pejskům dovědět než ve školce. Užitečné stránky, na kterých můžete najít canisterapeuta ve vašem okolí jsou: animoterapie.cz a canisludens.estranky.cz.
 

Vraťme se k výběru mazlíka do třídy mateřské školy

 
Tak co třeba křeček džungarský? Ten pochází ze Sibiře, měl by tedy být odolný. Jenže dětské ručičky nemají často ještě zcela dobře zkoordinovanou jemnou motoriku. Dítě nechce křečíkovi primárně ublížit, ale zlomí mu nožku, ani neví, jak k tomu došlo – a zvířátko trpí. To se neuhlídá. Rozhodně to ale nechceme. Takže nám nezbývá než se poohlédnout po zvířátku „bytelnějším“, větších rozměrů. Zůstaneme u hlodavců.
 
Co byste řekli na morče? Na mazlení vypadá dobře, že? Teď mi namítnete, že kouše. Samozřejmě že jsem to čekala. Ano, i když to není tak horké, co tedy s tím? Asi bude nejlepší nastavit s dětmi nějaká pravidla. A zase ta pravidla, řeknete si – vždyť je máme úplně na všechno. RVP PV nám říká, že pravidla mají být jasná a smysluplná. Pravidla nám mají pomáhat v soužití; pokud máte nějaká, která vám brání v rozletu, cítíte se jimi svázaná nebo máte pravidel prostě jenom moc, asi by to chtělo provést nějakou občasnou revizi. Zamyslet se nad tím, která jsou plodná a důležitá a která spíš nadbytečná. Čím míň jich bude, tím líp. (Abychom nedopadli jako naši zákonodárci, v jejich vyhláškách se už nikdo nevyzná – ani kočka.)
Zpět k morčeti: Vybavíme mu klícku a na ni můžeme spolu s dětmi vytvořit cedulku se škrtnutým prstíkem – prostě si můžeme popovídat o tom, co má morčátko rádo a že by si náš prstík mohlo omylem poplést třeba s mrkvičkou, kterou má rádo. A tak by do něj mohlo... Však vy víte, jak to dětské hlavičky všechno vymyslí, jen dát dětem prostor pro to, o tom mluvit. Dalším pravidlem může být, že pokud se chce někdo s morčetem poňuhňat, musí se zeptat paní učitelky, ta mu morče vyndá doˆ lavůrku, který jsme za tím účelem pořídili. Děti se mohou s morčetem šmudlat maximálně dvě – více dětí by se bálo (i to se dá dětem dobře vysvětlit).  

Co dáme našim morčátkům? Předně seno, které obsahuje potřebnou vlákninu, morče si jím také brousí svoje zubní stoličky. Seno musí být suché, zelené, bezprašné a voňavé (ne zapařené). Nikdy nedáváme morčátku seno čerstvé, to nadýmá a mohlo by mu způsobit nemilé bolesti a další patálie, na které jeho zažívací trakt není připravený. Seno musí být alespoň 6 týdnů odležené. Pokud se chystáme seno sušit v troubě, nesmíme to „přepálit“ – stačí cca 40 stupňů. Když do nasušeného sena přidáme také suché byliny (majoránku, bazalku, pampelišku nebo třeba jitrocel), provoní zbytek sena a morčeti bude lépe šmakovat.

Protože morče potřebuje dostatečné množství vitaminu C, krmíme ho různou zeleninou, ovocem a může i některé slupky, co mu moc chutná, jsou šípky – nasbíráme je s dětmi na procházce. Jako doplňky stravy lze dát granule a přidat můžeme i vitamin C – ale tady platí: všeho s mírou. Čemu se raději vyhneme, jsou směsi pro morčata – často obsahují nevhodné přísady. K pití morče potřebuje vodu – ideálně ve stojánku, aby nebyla znečištěná.

 

PRO UČITELKY MALÝCH CHOVATELŮ DOPORUČUJEME

               

 

 

ZPĚT na KuliFerdí BLOG

aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Volejte284 028 940