MALÍ NEPOSEDOVÉ

Co pro malé neposedy?

Mgr. Lenka Křapková

 

  Celý článek ke stažení ZDE.

 

Následující článek se bude věnovat popisu technik, které jsou využívány v praxi s dětmi s ADHD a přinášejí jim psychické i fyzické uvolnění, jež tak moc potřebují, ale nejsou ho schopny. Děti s ADHD mají obtíže zachytit signály, které značí jejich únavu a nesou prosbu o odpočinek. Uvedené techniky nám umožňují zprostředkovat dítěti s ADHD uvolnění takovou formou, která pro něj bude přitažlivá, prožitková a nenese vysoké riziko selhání dítěte. Zároveň podporují dítě ve vnímání vlastní tělesnosti, mnohé přispívají k podpoře důvěrné blízkosti se svými spolužáky a pečují o vztahy mezi nimi. Všechny techniky se věnují práci s tělem a vnímání skrze hmat, který jim poskytuje jednu z mnoha možností vnímání sebe sama i svého okolí.

 

Masáže

První z nabízených technik představují masáže. Mluvit budeme o masážích, které zvládnou děti bez jakéhokoli předchozího zaučení a masírovací aktivity jsou zaměřeny na podporu skupinové koheze, uvědomění si vlastního těla, uvolnění a nikoli na masáž konkrétních svalových skupin a využívání speciálních masážních tahů. Nejen děti s ADHD mají možnost si při masáži uvědomit přítomný okamžik. Učí se dotýkat druhých, využívat adekvátní množství síly a být citlivé. Používat vhodné množství síly a citlivost v doteku k druhým bývá pro děti s ADHD velkou výzvou a často velmi dlouhodobým procesem. Je proto dobré mít dítě nablízku a v případě potřeby ho vhodně navést.

Pro nácvik masáže druhých můžeme využít techniky, kdy dopřáváme masáž např. svým oblíbeným plyšákům, které si děti přinesou z domova. Děti se obvykle ke svým plyšákům chovají velmi citlivě a empaticky. Čím je plyšák větší, tím v tomto případě lépe. Atmosféru můžeme uvést tak, že uložíme plyšáky do jejich pelíšků, a aby se jim lépe usínalo, pěkně je namasírujeme. Jmenujeme postupně části těla a navozujeme klidnou atmosféru, protože plyšáci se právě chystají ke spánku. Po masáži je zabalíme do deky, uložíme ke spánku a přejdeme k další činnosti.

Během této aktivity si můžeme všímat specifických projevů dítěte (např. míry ohleduplnosti vůči masírovanému). Děti se tímto způsobem mohou nenásilným způsobem seznámit s pojmem masáž a pedagog může bezpečnou formou pracovat se situacemi, které při „opravdových“ masážích musíme řešit („Myslíš, že je to medvědovi příjemné? Kterých částí se dotýkat můžeme a kterých ne? Jak by nám náš plyšák sdělil, že mu je nepříjemné masírování bříška? Co s tím uděláme?“).

Po této „přípravné“ fázi můžeme přejít k „opravdovým“ masážím. V praxi se osvědčilo masírování v kruhu. Sedneme si do kruhu a otočíme se za pravou nebo levou rukou tak, abychom před sebou měli záda svého souseda. Tento kruh je dobrý proto, že záda bývají zpravidla příjemná všem a zároveň se tak vyhneme „útoku“ na ostatní partie. Pokud dítě ještě není dostatečně ohleduplné v používání síly při masáži, můžeme ho posadit za nás. Tak máme lepší možnost s ním spolupracovat, protože jsme to my, koho masíruje. Na stranu druhou bychom tuto možnost neměli využívat příliš často. Určitě vedeme děti k tomu, aby se nebály cokoli říct, pokud by jim byly dotek nebo síla doteku druhého jakýmkoli způsobem nepříjemné.

Masáž u dětí předškolního věku je velmi vhodné provázet slovem, ještě lépe příběhem. Příběh udává linii, které se dítě drží a tím poskytuje bezpečné hranice pro všechny. Je velmi důležité, aby do všech dotekových technik děti vstupovaly dobrovolně.

Níže jsou uvedeny tři příklady aktivit se zapojením masáže. Příběh i obsah je možné obměňovat podle fantazie pedagoga tak, aby aktivita neztrácela u dětí na atraktivitě.

 

Na houslaře

Děti sedí v kruhu, před sebou mají záda svého souseda. Navodíme atmosféru tichého lesa, do kterého právě přišli houslaři, kteří by rádi vyrobili housle. Každý z nás jsme jeden houslař a co nevidíme? Před námi se objevil nádherný kus dřeva – záda našeho souseda.

Pozdravíme tento krásný kus dřeva

a zjistíme, jaký má povrch.                       Záda hladíme dlaněmi.

Dřevo je nutné nejprve obrousit.             Krouživými pohyby dlaní pohybujeme po celé ploše zad.

Vyřezáváme tvar houslí.                            Rukama několikrát naznačíme tvar houslí.

Hloubíme krček houslí.                              Dlaněmi masírujeme oblast krku.

Natahujeme struny houslí.                        Prstem táhneme 4x od krku směrem k bederní oblasti zad.

Rozezníme housle.                                     Z dlaní uděláme „mističky“ a poklepáváme po zádech. Současně vokalizujeme některou ze samohlásek nebo zpíváme některý tón brumendem.

Nezapomeneme svému houslaři poděkovat.

 

Masáž s pomůckami

Děti velmi baví, když mohou využívat pro masáž nejrůznější pomůcky, které jsou pro ně materiálově a povrchově zajímavé. Vhodné jsou např. pěnové a masážní míčky („ježci“), akupresurní masážní zvířátka, vibrační hračky nebo tlusté vlněné ponožky, které si děti navléknou na ruku. Oblibě se také těší rukavice na utírání prachu a různé přírodniny – šišky, jemné větvičky. Zacházením s pomůckami zároveň rozvíjíme motorickou koordinaci a jemnou motoriku. Nároky na manipulaci s pomůckami a jejich použití mohou zabránit dětem s ADHD nadměrnému použití síly. Rozmístění dětí je opět v kruhu. Každý masíruje svou pomůckou záda před sebou a po chvíli jsou děti vyzvány, aby předaly svou pomůcku sousedovi, který sedí před nimi. Pro děti s ADHD má tato aktivita jasný začátek a konec (do ruky se mi dostane pomůcka, se kterou jsem kruh začínal). Zároveň pouhým pohledem mohou sledovat, v jaké fázi se aktivita nachází (poznají podle místa umístění jejich pomůcky v kruhu). Střídání pomůcek navíc napomáhá dětem s ADHD udržet pozornost.

 

Automyčka

Děti vytvoří dvě řady tak, aby mezi nimi dítě prošlo a bylo na dosah každému. „Gratulujeme, děti, právě jste vytvořily supervýkonnou automyčku, kterou za chvíli uvedeme do provozu.“ Autem se stává postupně každý z nás a začínáme z konce řad. Ten, kdo právě přijel na myčku, krátce popíše, jaké auto je, jakou má barvu apod. Následuje volba „mycího programu“. Ruce představují přední kola, nohy zase kola zadní. Záda jsou kapota, přední část trupu zase nárazníky. Dítě tedy zvolí mycí program – nahlásí, které části svého auta by rád umyl a jakou intenzitu mytí upřednostňuje. Pro všechny tento program zopakujeme a nezbývá než odstartovat mycí program. Auto projíždí špalírem dětí (představující kartáče), které podle předchozích pokynů masírují příslušné části těla. Výhodou této techniky je, že dítě, které projíždí myčkou, si samo může regulovat čas, který v ní stráví. Děti, jež nemají dotek příliš v oblibě, mohou jen rychle proběhnout nebo zvolit např. program sušení, kdy na příslušné části těla jen foukáme a nedotýkáme se. Opět se jedná o aktivitu, která se dá různým způsobem obměňovat a přizpůsobovat individuálním potřebám dětí.

 

O medvědu Brumčovi

Děti sedí v kruhu, každý má před sebou záda svého souseda. Podobně jako u techniky „Na houslaře“ vyprávíme dětem příběh, jehož pasáže propojujeme s dotekem.

„V jedné malé medvědí vesničce žil medvěd Brumča (děti hladí záda svého souseda, pro tento moment medvěda Brumči), který byl velmi statečný a odvážný. A víte proč? Medvěd Brumča se totiž vůbec ničeho nebál. Zvládnul být v lese za každého počasí. Když pršelo, užíval si kapky deště, které mu vymývaly špínu z jeho kožichu (děti si prsty poklepávají záda a představují tím mírný déšť). A když pršelo moc, schoval se do své nory (intenzitu poklepávání zvyšujeme, symbolizujeme prudký déšť). Brumča se nebál ani bouřky, protože to byl opravdu odvážný medvěd (hromy symbolizujeme poklepáváním zad pěstičkami). Dříve nebo později se ale medvěd dočkal slunečních paprsků, které ho vždy pohladily na jeho těle a které měl nejraději (dlaněmi nebo prsty naznačujeme sluneční paprsky a hladíme se po zádech). To si pak medvěd vždy našel nějaké to pěkné místečko na pasece, ulehl do mechu, zavřel oči a nechal si něco pěkného zdát (děti si lehnou, můžeme je přikrýt dekami a věnujeme čas chvilkové relaxaci).“

Abychom dítěti poskytli co nejlepší podmínky pro relaxaci, je dobré ho pro účely relaxace vhodně napolohovat. Dvě velmi oblíbené polohy, které jsou u dětí s ADHD velmi oblíbené vycházejí z Konceptu bazální stimulace.

 

Prvky Konceptu bazální stimulace využívané s dětmi s ADHD

 

Polohování

Existuje mnoho relaxačních poloh a vždy je důležité, aby daná poloha dítěti vyhovovala a cítilo se v ní pohodlně. Následující polohy vycházejí z Konceptu bazální stimulace a jedná se o polohu „mumie“ a „hnízdečka“.

 

Poloha mumie

Tato poloha velmi dobře umožňuje dětem s ADHD vnímat hranice svého těla a poskytuje jim pocit bezpečí. Udává bezpečný a jasně ohraničený prostor. Nedoporučuje se aplikovat u dětí s klaustrofobií.

K provedení budeme pro každé dítě potřebovat deku a něco na podložení hlavy (polštářek, deku, složený svetr nebo mikinu…). Dítě si lehne na rozloženou deku a ruce složí na hrudník nebo je nechá podél těla. Dítě pevně zavineme do deky tak, že začínáme u nohou a končíme v horní části těla. Konec deky zavineme pod tělo dítěte, čímž zabráníme volnému rozvinutí deky během odpočinku. Po takovémto napolohování necháváme prostor pro relaxaci (můžeme např. vyplnit čtením nebo vyprávěním příběhu, hrou na zajímavý hudební nástroj – ocean-drum, kantela, sansula, kalimba, rotující zvukové vlny, zvonkohry, tibetské mísy, soundrum, deštná hůl aj.).

Během odpočinku necháváme dítě, aby si našlo polohu takovou, která mu plně vyhovuje. Některé děti např. vytáhnou ruce nebo se překulí na bok.

 

Poloha hnízda

Tato poloha navozuje pocit bezpečí a umožňuje dětem cítit se opravdu dobře. Podobně jako poloha mumie přispívá k celkovému uvolnění těla, uvědomení si vlastního tělesného schématu a k psychické pohodě.

Dítě polohujeme do hnízda pomocí srolovaných dek, perličkových polštářů a válců. Je pravdou, že polohování do hnízda klade vyšší nároky na materiální vybavení, ale nabízí se možnost využívat tuto polohu spíše individuálně než skupinově. Tuto polohu můžeme nabízet dítěti s ADHD např. pro zklidnění po proběhlém afektu nebo jako krátkou relaxaci mezi aktivitami. Určitě je tedy dobré polohovat v místě, kde bude mít dítě klid a nebude rušeno okolními podněty.

Dítě si vybere polohu, která mu je příjemná (na zádech, na boku, vsedě…), a pomocí srolovaných dek a perličkových polštářů nebo válců mu obložíme tělo tak, jako bychom jimi obkreslovali jeho tělo. Pokud leží dítě na zádech, bývá mu příjemné podložit válcem ještě kolena. Pokud dítě leží na boku a je mu to příjemné, pokrčí si vrchní nohu, kterou mu podložíme opět něčím měkkým.

Při polohování můžeme využít také zátěžové deky, která ještě více podpoří pocit bezpečí, jistoty a vnímání tělesného schématu. Tyto deky bývají k dostání v obchodech s rehabilitačními pomůckami nebo v e-shopech k tomu určených.

 

 

Zklidňující somatická stimulace

Cílem zklidňující somatické stimulace je budování stabilní tělesné identity, vnímání sebe sama a uvědomování si vlastního já. Tato stimulace napomáhá snižovat neklidné stavy, stavy zmatenosti a roztěkanosti. Zklidňující somatickou stimulaci provádíme na těle dítěte přes oblečení. Provádí se oběma rukama současně a je důležité pracovat symetricky (to, co se děje na pravé straně těla, se děje současně i na straně levé). Pohyby rukou se dějí vždy ve směru růstu chlupů, nikdy ne proti jejich růstu (v takovém případě má stimulace opačné, tedy pozvbuzující a aktivizační účinky). Nervová pleteň, kterou je každý chlup obklopen, vysílá do mozku každý jeho pohyb. Pohyby, které konáme právě ve směru chlupů, umožňují velmi přesně vnímat naše tělo a navozují zklidnění.

 

 

Hmatové chodníky

Hmatový chodník představuje soubor různorodých materiálů, které mohou děti vnímat bosou nohou. Při chůzi po chodníčku děti mohou vnímat různorodost materiálů a jejich strukturu (povrch, tvrdost, teplotu). Současně se učí poznávat své pocity, které mohou být v závislosti na druzích materiálů různé. Učíme je rozlišovat, co nám je a není příjemné. Když to děti zvládnou, můžeme blíže specifikovat (např. šišky mě píchají, na kamenech neudržím rovnováhu). Chůze po takovémto chodníku nenásilnou formou rozvíjí u dětí také rovnováhu, jemnou motoriku a napomáhá lépe vnímat okamžik „tady a teď“. Není také žádným tajemstvím, že na ploskách nohou se nachází mnoho ploch a bodů, které jsou nervovými reflexy propojeny s jednotlivými částmi těla a orgány v těle. Tímto způsobem můžeme tedy zdravým a bezpečným způsobem stimulovat celé tělo, byť se to na první pohled nemusí zdát.

Pravidelná chůze po hmatovém chodníku je vhodná také jako prevence plochých nohou, které se bohužel stávají fenoménem dnešní doby.

Určitě je velmi důležité, aby se chůze po chodníčku děti účastnily ze své vlastní vůle. Každý máme různou citlivost, a co je pro někoho příjemné, může být pro druhého bolestivou záležitostí. I hmatové chodníčky mohou být pro děti velkou výzvou k překonání sebe sama, k hledání vlastní odvahy a zároveň k hledání vlastních hranic, kdy dítě řekne: „Krabici se šiškami vynechám, protože mě chůze po nich bolí.“

Když se děti rozutečou do svých domovů, mohou chodníku věnovat pár minut paní učitelky, kterým poskytne aktivizaci po náročném dni.

A jak si hmatový chodník můžeme s dětmi vyrobit?

Postačí nám k tomu volně dostupné krabice, ve kterých se skladuje ovoce v supermarketech a kterých se obsluha obchodu jistě ráda zbaví. Je dobré, když budou všechny krabice stejné velikosti i výšky. Při volbě velikosti krabice myslíme na to, aby krabice nebyla příliš mělká (pak se materiál sype ven), ale ani příliš hluboká (dětem se pak špatně přechází z krabice do krabice). Počet krabic může být různý a materiály můžeme v chodníčku opakovat. S dětmi se pak můžeme vydat na sběr obsahu krabic. K nejčastěji využívaným materiálům patří: oblázky, kůra stromu, listí, kusy mechu, šišky, kaštany, žaludy, větvičky, písek, korkové špunty, dřevěné špalíky, dřevěná prkénka (pozor však na třísky), zátky od PET lahví, lýko, smotané lano apod. Fantazii se meze nekladou, jen je třeba vážit bezpečnost materiálů. A kdo by rád obohatil chodník ještě o další hmatové vjemy, může využít surovin kuchyně – fazole, hrách, čočku, rýži, obilí a další. Zde se nabízí etická otázka, zda jsou tyto suroviny, které děti vídají na svém talíři u oběda, vhodné pro to, abychom se v nich brouzdali, záleží však na každém. Můžeme dětem naše důvody využití surovin vysvětlit a ospravedlnit.

Po naplnění krabic různými materiály už nezbývá nic jiného než děti seřadit za sebe a vyrazit na dobrodružnou „vycházku“.

U dětí s ADHD se osvědčilo volit na začátek trasy tvrdší materiály (šišky, kameny, větvičky…), na kterých se děti mohou, jak se říká, vyřádit a které v nich probouzejí akci. Druhou půlku chodníčku pak volit z materiálů měkkých (písek, mech, luštěniny…), jež mají zklidňující účinek.

Pokud nám to prostředí a naladění skupiny dovolí, můžeme využít materiály pro účely vnímání celého těla. Na plachty nebo prostěradla vysypeme daný materiál, na který se děti mohou položit celým tělem nebo jen posadit. Opět pro mnohé velká příležitost k překonání sebe sama a učení se vnímat a pojmenovávat své pocity. 

Hmatové krabice můžeme využít také pro rozvoj motorické oblasti (nácvik špetkového úchopu – uchopování např. drobných víček či luštěnin, rozlišování materiálů pohmatem), zrakového vnímání (nejčastěji třídění podle podobnosti, ale také materiálu, řazení podle velikosti, zapamatování si souboru předložených materiálů, volné tvoření nebo sestavování podle vzoru – např. kruh z víček, řada z fazolí a další).

Děti s ADHD také rády využívají hmatové bedýnky (např. s luštěninami, kaštany, žaludy) pro účely relaxace. Rády se bedýnkami jen tak bezúčelně prohrabávají a vnímají jejich obsah prostřednictvím svých rukou. Velmi oblíbený materiál u dětí s ADHD je také kinetický písek, ze kterého může dítě tvořit a současně s ním relaxovat. Tento speciální písek je u dětí oblíbený zejména pro svou měkkost, hebkost a zároveň dobrou tvarovatelnost.

 

Závěr

Existuje mnoho dalších možností (např. hra na tělo, prvky taneční a pohybové terapie aj.), skrze něž můžeme dítěti zprostředkovat kontakt se svým vlastním tělem a tím mu napomáháme objevovat nové možnosti a pociťovat nové vjemy, které mu poskytnou mnoho cenných informací o sobě samém. Aktivity, které budeme s dětmi realizovat, by měly být pro děti bezpečné. Dítě by mělo mít možnost účastnit se např. jen jako pozorovatel, mít dostatek prostoru ke sdílení. Velmi důležité je také dobře sledovat projevy dětí a interakce mezi nimi a včas zakročit, pokud je třeba. Nezapomínejme si také aktivity užívat s dětmi, které naše zapojení do hry jistě uvítají.

 

Přihlaste se na 2. ročník oblíbené mezioborové konference ADHD 2016:

 

Pro předškoláky a školáky s ADHD můžete vyzkoušet mezi dětmi oblíbené pracovní sešity, které lze doplnit publikacemi pro paní učitelky:

 

 

 

Literatura

Žáčková, H., Jucovičová, D.: Relaxace nejen pro děti s ADHD. Praha, D & H 2008. ISBN 978-80-903869-8-3.

Žáčková, H., Jucovičová, D.: Metody práce s dětmi s ADHD především pro učitele a vychovatele. Praha, D & H 2013. ISBN 978-80-87295-11-34.

Jucovičová, D., Křapková, L.: Portfolio předškoláčka. Praha, D & H 2016. ISBN 978-8087295-19-9 .

Friedlová, K.: Bazální stimulace pro pečující, terapeuty, logopedy a speciální pedagogy. Tábor, Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR 2015. ISBN 978-80-904668-9-0.

   

ZPĚT na KuliFerdí BLOG

aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Volejte284 028 940