MALÍ VÝTVARNÍCI - část I.

Malí výtvarníci

 

1. část: Teoretická – Co bychom měli vědět 

2. část: Praktická – na stejné téma vyjde spousta námětů na aktivity dne 27. 3. 2016

 

Bc. Zuzana Kupcová

 
 

Úvod

  
Výtvarný projev dítěte vzniká kolem druhého roku věku dítěte – podobně jako řeč.
 
Důvody:
  • radost z pohybu, jež zanechává stopu – čáry, skvrny, otisky, stopy…
  • zkoumání materiálu a vlastních schopností – potřeby realizovat se.
 
Odráží:
  • vývojovou úroveň jeho vnímání,
  • charakterové, věkové a individuální zvláštnosti dítěte.
 
Je ovlivněn:
  • náročností a vhodností úkolu,
  • rozdíly v psychice dítěte,
  • schopností tvořit.
 
Osobnost dítěte, prochází tzv. stadiálním vývojem = kresby dětí stejného věku se navzájempodobají. S přibývajícím věkem, zkušenostmi a vlivem prostředí se výtvarný projev dítěte mění. Měl by být ale stále naplněn primární radostí, že něco tvořím, zkoumám a objevuji své vlastní schopnosti.
 

Vývoj zobrazovacích schopností a poznávacích procesů

 
Období kolem 2. roku:
  • bezobsažné čáranice – neznázorňují konkrétní věci a nemají žádný věcný význam; jsou významným obdobím ve vývoji dětského výtvarného projevu, který nelze urychlit (vývoj grafické připravenosti dítěte),
  • radost z pohybu – pohyb vychází z ramenního kloubu (kyvadlové a bodové čáranice), později je pohyb přenesen do lokte, zápěstí (čáry vodorovné, svislé, křížené), zapojení prstů (klubíčka, ovály, spirály),
  • kresba zpočátku překračuje formát papíru, později se usměrní,
  • asociativní čáranice – výpověď o kresbě se mění podle toho, na co dítě myslí (tatáž kresba znamená více věcí a má více významů, např. spletená čára – had, klubíčko).
Období věku 2–3 roky:
  • obsažné čáranice pojmenované – dítě dopředu řekne, co nakreslí (podobnost mezi kresbou a věcí je spíše náhodná). 
Období věku 3–4 roky:
  • vstup do první fáze období předoperačního – rozvoj představivosti a symbolického označování,
  • přechod od stadia bezobsažných čmáranic do stadia prvotního obrazu (první stupeň vědomého zobrazení, dítě pojmenovává to, co nakreslilo),
  • prvotní výtvarná zobrazení se nemusí podobat skutečnosti. 
Období věku 4–5 let:
  • vstup do druhé fáze období předoperačního myšlení (doznívá obvykle po nástupu do základní školy) – rozvoj názorného myšlení (polosymbolické označování, pokračuje rozvoj představ, egocentrická řeč),
  • rozvoj kreslířského zobrazování, vytváření ustálených grafických typů – dítě svým osobitým způsobem zobrazuje důležité osoby a věci ze svého okolí (člověk, strom, zvíře, květina),
  • objekty jsou zobrazovány na základě skutečné podoby, ale s ohledem na důležitý znak pro dítě samotné (lidská postava – velká hlava, oči),
  • již detailnější ztvárnění figur i objektů, ale pouze z čelního pohledu,
  • zachycení situace, děje – zobrazovány jednotlivé postavy, které jsou již konkretizovány pomocí detailů (brýle, vousy), figury i objekty řazeny zpravidla vedle sebe na základní čáru, zobrazená situace slovně komentovaná.
 Období věku 5–6 let:
  • detailnější zobrazení lidské postavy – detaily obličeje, trup, končetiny nejsou již pouhou čarou – proporce (chybí krk),
  • zachycení vztahu – situace (přinesla jsem mamince květiny, krmím našeho psa),
  • pokusy znázornit postavu z profilu – lepší vystižení dějové linky,
  • vystižení situace – konkrétní prostředí, naznačení činnosti (důležité předměty – kladivo, hrnec a vařečka), pohybu,
  • překonávání základní čáry – figury i objekty jsou umístěny v celém prostoru.
 
V mateřské škole jsou výtvarné činnosti a aktivity nedílnou součástí výchovného působení učitelky na dítě, přičemž je její snahou, aby výtvarný projev dítěte byl samostatný a osobitý. Významnou roli zde hraje vzájemná interakce učitelky – dítěte – výtvarného objektu.
Učitelka je tím, kdo výtvarný úkol:
  • zadává a konkretizuje,
  • nabízí možnosti provedení, materiály, potřeby,
  • podněcuje k vlastnímu zpracování, užití svých představ,
  • povzbuzuje k jeho zdárnému dokončení,
  • vysvětluje nejasnosti,
  • hodnotí svá rozhodnutí, dětskou invenci i hotové výtvory.
 
Důležité je, aby výtvarné úkoly vycházely z prožitků, autentických situací a zájmu dětí – motivace v podobě říkanky, vzájemného sdílení prožitků, změny v přírodě, tradice a zvyky naší společnosti.
 
Integrující potenciál výtvarné výchovy, kterým významně přispívá k integraci celé osobnosti, vychází přímo z podstaty výtvarných činností jako jednoty činností vnitřních, jež se odehrají především v „hlavě“ (myšlenky, představy, fantazie) a jsou doprovázeny emocemi, a činností vnějších, které mají materiální výsledky vnímatelné zrakem a hmatem (Hazuková 2011, s. 16).
 
Učitelka je v procesu výtvarné výchovy aktivním činitelem:
  • Určuje, CO budeme dělat. PROČ to budeme dělat?
  • Zváží, PRO KOHO je činnost určená?.
  • JAK to budeme dělat?
  • PROČ volíme tyto prostředky?
  • JAKÝ je výsledek naší činnosti?
  • PROČ se nám činnost zdařila/nezdařila?
  

Co to znamená pro práci učitelky mateřské školy?  

 

Učitelka zná cíle, kompetence, výstupy RVP PV.
 
Učitelka zná charakteristiku výtvarného projevu u dané věkové skupiny. Volí přiměřený úkol. Jde nám o to, děti neodradit. Dnes nastupují do mateřských škol děti s různou výtvarnou a tvořivou zkušeností, navíc čím dál častěji děti mladší 3 let.
 
Učitelka volí tvorbu s ohledem na konkrétní skupinu dětí, jejich věk a zkušenost. Jiná témata, rozvržení práce i techniku zvolíme pro práci ve výtvarném kroužku, kde se jednou týdně schází skupina předškolních dětí, a jiné pro třídu, se kterou učitelka pracuje soustavně.
 
Zatímco ve třídě lze děti k danému úkolu motivovat veškerou činností během dne (týdne), u výtvarného kroužku je omezený čas a motivace probíhá jednorázově.
 
Učitelka si je vědoma toho, že každé dítě přistupuje k naplnění výtvarného úkolu osobitým způsobem, netrvá na své vlastní představě.
 
Učitelka hledá inspiraci kolem sebe, uvědomuje si možnosti i omezení přejímaných námětů a technik. Není na škodu se inspirovat, ale vždy je dobré do dané inspirace přispět svou vlastní invencí – ztotožnit se s ní tak, aby nám „slušela“.
 
Učitelka při volbě výtvarných technik neopomíjí základní plošná a prostorová ztvárnění – kresbu, malbu, modelování.
 
Učitelka zvažuje před zadáním výtvarného úkolu vhodnou techniku, pracovní postup, potřebné pomůcky i materiál. Jestliže si výtvarný úkol sama zpracuji, mohu zjistit, že mnou zvolená technika nenaplňuje mé představy, mohu odhalit nečekané nesnáze (kroucení čtvrtky po navlhčení, místo kolorování dochází k zakrývání původní kresby), mohu získat inspiraci pro nový výtvarný námět.
 
Učitelka respektuje možnosti materiálu. Materiál by měl podporovat ztvárnění tématu a tím napomáhat ke spokojenosti dítěte s výsledkem jeho práce.
 
Dětem je ponechán dostatek času pro ztvárnění výtvarného úkolu. Ráda s dětmi pracuji na výtvarných úkolech, které zahrnují několik výtvarných technik a jež lze rozčlenit do několika fází – podklad, vlastní tvorba, dokončení. Při tomto postupu lze pracovat v menších skupinách, každé dítě si pracuje svým tempem beze strachu, že daný úkol nestihne. (Zájemci, především předškoláci, mohou ve své tvorbě postoupit až do fáze, kterou si zvolí.) A třída není zahlcena pomůckami a materiály.
 
Učitelka upřednostňuje prožitek při tvorbě nad finálním výrobkem.
 
Učitelka se upřímně zajímá o tvorbu a výtvarné umění, je obeznámena s výtvarnými směry a stavebními slohy.
 
Učitelka zná autory dětských ilustrací (nejen J. Lada, Z. Miler, K. Smetana, H. Zmatlíková, K. Pacovská…, ale i P. Čech, P. Horáček, M. Kukovičová, E. Volfová) a využívá dětskou ilustraci při řízené i volné činnosti s dětmi.
 
  

Výtvarné techniky, instrumenty a materiály

  
Při volbě materiálně-technických prostředků realizace máme vždy na paměti možná zdravotní či bezpečnostní rizika, s nimiž může být používání některých technik, instrumentů či materiálů spojeno.
 

Výtvarné techniky 

Vedle základních plošných a prostorových výtvarných technik, jako jsou kresba, malba, modelování (upřednostňuji keramickou hlínu před ostatními materiály) a konstruování, se nám osvědčily níže uvedené techniky.
 
Koláž – kombinace materiálů i technik (viz námět „Haló, pane Karnevale, račte dále…“).
 
Vykrývání – papírovou páskou (rovné linie – kmeny stromů), papírovou šablonou namočenou ve vodě (vločky), částí čtvrtky, talířkem (viz námět „Jak Vánoce byly málem na blátě“).
 
Frotáž – přírodnin, výroba šablony z tvrdého papíru, vlnkované lepenky.
 
Otiskování všeho, co se namane – papírové roličky různých průměrů, bublinková fólie, hrana kartonu, nafouknutý balonek, části lidského těla.
 
„Kuličkování“ – do papírové krabice (od zeleniny) vložíme papír odpovídající velikosti, skleněné kuličky namáčíme do temperových barev a nakláněním krabice je necháme malovat. Takto zdobený papír lze použít jako podklad pro koláž, použít na papírové skládanky (větrník).
 
„Kouzelné nitkování“ – dětmi oblíbená technika je založena na spolupráci dětí. Nit, provázek či vlnu namáčíme do barvy a vkládáme mezi listy papíru tak, aby konec vlny vykukoval. Jedno z dětí přitlačí papíry svými dlaněmi (u mladších doporučuji zatížit listy ještě kartonem či knihou), druhé dítě nit opatrně vytahuje.
 
„Stěrkování“ – na pevný papír vytlačujeme stopy, hromádky temperových barev, které mezi sebou následně propojujeme stěrkou z pevného materiálu (např. staré pojištěnecké či prošlé slevové karty), barvy se mezi sebou prolínají. Vhodná technika pro vytvoření pozadí.
 
Kresba prstem do sypkého materiálu (dětská krupička) – jednoduchá, levná a „relaxační“ technika umožňující dětem tvořit bez obav z výsledku. Pozor na možnost vdechnutí či nafoukání materiálu do očí!
 
Tkaní a vyplétání – papírovými proužky, krepovým papírem pruhy látky, vlnou.
 
Vytrhávání z papíru – pro děti v počátcích velmi náročné, ale postupně si techniku osvojí. Výborné cvičení motoriky prstů. Začínáme u trhání ubrousků, přetrhávání proužků, přecházíme na delší pruhy, tvary s rovnými hranami, zaoblené tvary… Nutno vyzkoušet, z čeho se vytrhává dobře (ubrousky, novinový papír, některé druhy barevného papíru menší gramáže, namočený banánový papír) a z čeho ne.
 
Zapouštění – barevných tuší do klovatiny, anilinových barev do vlhkého podkladu.
 
Modelování – pro práci s dětmi volíme světlou šamotovou hlínu VY3/300 (obsahuje ostřivo hrubosti 0,5 mm – drobné kaménky), teplota slinutí 1 180 °C, barva výpalu béžová až krémová. Jemné ostřivo zajišťuje snadnou tvarovatelnost a stabilitu hlíny, pozitivně ovlivňuje náchylnost výrobků praskat při schnutí či výpalu, hlína je zajímavá na dotek (rozdíl ve srovnání s plastelínou či těstem). Podrobnější informace o práci s keramickou hlínou naleznete v příspěvku A 11 „Využití keramické hlíny v mateřské škole“.
 
Kašírování – kašírovací hmotu (novinový papír natrhaný na malé části) máčíme přes noc ve vodě, přebytečnou vodu slijeme, mixujeme (u skartovaného papíru není třeba), přidáme tapetové lepidlo. Hmotou lze zdůraznit okraje ornamentu, vyplnit ho – dosáhneme tím prostorového zvýraznění. Hotové práce je nutné nechat před dokončením (kolorováním) usušit. Pokud nechceme hotové výtvory vystřihovat, je vhodnější použít jako podklad karton (viz námět „Už tu nejsou prázdná hnízda“).
 
Sádrování – čtvereček sádrového obvazu (nutno předem nastříhat) držíme napnutý v obou rozích, namočíme do misky s vodou a tahem o stěnu misky vytáhneme, přiložíme na připravený polotovar z novin a prsty uhladíme. Oblíbená technika (děti – prožitek, učitelky – uplatnění, výrobky jsou pevné, lehké). Pozor, práce se sádrou je náročnější na úklid a také vysušuje ruce. Stříhání sádrového obvazu způsobuje prašnost.
 
Názvy technik jsou často popisné (odborně nepřesné), ale děti rozumějí tomu, co znamenají.
 
 

Výtvarné materiály

  
Omlouvám se všem výrobcům a prodejcům výtvarných pomůcek, ale jsem nepřítelem všeho, co se třpytí, blýská, je zářivě a nepřirozeně barevné. Naopak mě inspirují materiály, které jsou často považovány za odpadové. Doporučuji schraňovat vše, u čeho vám hlavou proletí myšlenka „z toho by se dalo něco vyrobit“. Možná ne hned ani za týden, ale ten čas přijde a vy budete připraveni.
 
Běžné materiály:
 
  • tuše (u mladších dětí při kresbě nahrazuji lihovým fixem) – jasné barvy, průsvitné při použití na pauzovací (máslový) papír,
  • temperové barvy,
  • vodové a anilinové barvy – kolorování kreseb,
  • čtvrtky všech formátů a velikostí – čím větší, tím lepší,
  • prstové barvy,
  • křídy – především na venkovní plochy,
  • keramická hlína,
  • krepový papír,
  • ubrousky,
  • papírové sáčky – předem potištěné, nacpané zmuchlaným papírem a dole převázané, představují základ pro tělo slepičky, kohoutka, sovy – stačí pár barevných papírů, nůžky, lepidlo a fantazii se meze nekladou,
  • papírové talířky.
 
Odpadové materiály:
 
  • noviny,
  • ruličky od papírových utěrek, koberců,
  • kartony,
  • krabice, krabičky všech tvarů a velikostí,
  • polystyrenové a papírové výplně, přicházející zcela zdarma v balících,
  • víčka od PET lahví,
  • zbytky vln – ovíjení jakéhokoli tvaru, vytváření vlasů, srsti, vyplétání, provlékání,
  • látky – vyplétání sítí, proutěných konstrukcí natrhanými pruhy, tvorba koláže z různých ústřižků,
  • bublinkové fólie,
  • jídelní krabičky z polystyrenu – matrice k rytí – tisk,
  • vyřazené CD.
 
Speciální materiály:
 
  • tuhé tempery (obdoba pevného výsuvného lepidla v tyčince),
  • LATEX – malby jsou oděru odolné a především dodají temperovým barvám pastelové a přirozenější tóny,
  • sádrové obvazy – sádrové obvazy nastříhané na čtverečky namáčené ve vodě umožní zpevnit cokoli – polotovary z novin a kartonů,
  • barvy s molitanovým zakončením,
  • barvy na sklo,
  • přírodniny.
 
 

Výtvarné instrumenty

  
Výtvarné instrumenty:
  • štětce,
  • tužky,
  • nůžky,
  • špacht,le
  • špejle,
  • umělohmotné jehly.
  
 

Rizika

  
Pozor na:
 
  • Podněcujeme děti k aktivitě, oceňujeme vhodným způsobem jejich úsilí?
  • Jsou všechny děti obeznámeny s pracovním postupem?
  • Dáváme dětem možnost se do aktivit nezapojit?
  • Je náročnost činnosti přiměřená možnostem dětí?
  • Reagujeme dostatečně na postřehy dětí? Oceňujeme jejich aktivitu a tvořivost?
  • Máme dostatek pomůcek, materiálu a prostoru k činnostem?
  • Jsou děti obeznámeny s pravidly dodržování bezpečnosti při používání výtvarných materiálů…?
  • Máme dostatek času na provedení aktivity?
  • Zvolili jsme vhodné, pro děti zajímavé výtvarné techniky?
  • Mají děti možnost pracovat individuálně (ve skupině)?
 
 
 

Očekávané výstupy

   
Všímejte si z hlediska rozvíjení fantazie
  
Dítě a jeho psychika – poznávací schopnosti a funkce:
  • Uplatňuje dítě své vlastní nápady? (Z čeho by mohly být vlásky? Kam pověsíme obrázky, které se nevešly na nástěnku?)
  • Hledá dítě při zadání výtvarného úkolu svůj vlastní osobitý způsob vyjádření?
  • Inspiruje materiál či technika dítě k vlastním představám, snaží se je výtvarně vyjádřit?
  
Všímejte si z hlediska dalších konkretizovaných výstupů
 
 Dítě a jeho tělo:
  • Má dítě správný úchop nástrojů – tužka, štětec, nůžky?
  • Zvládá dítě stříhat podle linky, nanášet barvy tak, aby se nepřekrývaly, vytrhávat jednoduché ornamenty z papíru, navlékat předměty opatřené otvorem, provlékat materiál osnovou (tkaní z papíru, vyšívání), samostatně obkreslit šablonu…?
  • Podílí se dítě na přípravě a úklidu pracovní plochy (rozložit ubrus, vyprat štětce, odnést vodu do výlevky, utřít stůl, zamést ústřižky papíru)?
  • Využívá dítě při činnostech různé pohyby prstů, dlaně i rukou (modelování, vytrhávání z papíru, stříhání)?
  • Zapojuje dítě podle potřeby celé své tělo (klek, dřep – činnosti na podlaze, stoj – činnosti na svislé ploše – stěna, tabule)?
  • Napodobuje dítě jednoduché pohyby při zpracování hlíny či manipulaci s pomůckami?
 
Dítě a jeho psychika – jazyk a řeč:
  • Dokáže dítě pojmenovat a výtvarně ztvárnit části lidského těla? (Krk bývá opomíjen.)
  • Rozumí zadávanému pokynu?
  • Zvládne pojmenovat výtvarné pomůcky, techniky a materiál?
  • Používá při výtvarných činnostech nové slovesné tvary?
  • Dokáže na základě ilustrací převyprávět příběh?
  • Umí slovně popsat, co ztvárnilo, co ho na činnosti zaujalo, co pro něj bylo obtížné?
  • Napodobuje výtvarné symboly, vytváří své vlastní?
 
Dítě a jeho psychika – poznávací schopnosti a funkce:
  • Vyhledává dítě ilustrace v knihách, popíše zachycenou situaci, všímá si detailů?
  • Chápe dítě prostorové pojmy?
  • Dokáže se dítě soustředit na pracovní činnost a udržet svou pozornost?
  • Postupuje dítě dle pokynů?
  • Všímá si dítě charakteristických detailů objektu?
  • Uplatňuje svou zkušenost ve svých činnostech (mokré barvy se rozpíjejí, bílá barva na bílém podkladu není vidět, šablonu je třeba jednou rukou držet, druhou obtahovat)?
  • Rozpozná dítě, z čeho a jakým způsobem byly objekty vytvořené?
 
Dítě a jeho psychika – sebepojetí, city, vůle:
  • Prožívá dítě radost při dokončení výrobku či činnosti samotné?
  • Chová se prosociálně? Je ochotné pomáhat druhým?
  • Umí dítě přijmout pochvalu i případný neúspěch, ohodnotit své pokroky (srovnání kresby lidské postavy s odstupem času)?
  • Soustředí se dítě na úkol, dokáže překonat počáteční obavy, nezdar a činnost dokončit (tkaní, navazování látkových proužků)?
  • Všímá si dítě a komentuje změny v přírodě, výrazné okamžiky denního života i mimořádných událostí?
  • Osvojuje si dítě schopnost ohodnotit svou činnost (výtvor), činnosti ostatních?
 
Dítě a ten druhý:
  • Zapojuje se dítě při činnosti do společné diskuse?
  • Spolupracuje s ostatními dětmi?
  • Zapojuje se při tvorbě společného objektu, podílí se svými zkušenostmi i přímou činností?
  • Dělí se o pomůcky?
 
Dítě a společnost:
  • Respektuje dítě předem domluvená pravidla (bezpečnost, zacházení s pomůckami, úklid)?
  • Vyhledává dítě se zájmem ilustrace v knihách, popíše zachycenou situaci, všímá si detailů?
  • Naslouchá a inspiruje se dítě i nápady někoho jiného?
  • Podílí se dítě na úpravě, výzdobě třídy, mateřské školy?
  • Zapojuje se dítě na uchovávání tradic a zvyků (zdobení vánočního stromku – výroba ozdob, řetězů; Velikonoce – zdobení vajíček, tvorba adventního věnce)?
 
Dítě a svět
  • Využívá dítě ve svých výtvarných nápadech i odpadové materiály a přírodniny?
  • Je si dítě vědomo, jak naložit se zbylým materiálem, rozbitou pomůckou?
  • Všímá si a oceňuje dítě výtvarné objekty, které vytvořila příroda (sněhové vločky, mráz na okně)?
  • Zachází dítě šetrně se svěřeným materiálem (vhodný formát papíru pro zvolenou práci, dávkování tekutého lepidla, ošetření pomůcek po práci)?
  
 

Literatura

  
HAZUKOVÁ, H.: Výtvarné činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, 2011.
UŽDIL, J. ŠAŠINKOVÁ, E.: Výtvarná výchova v předškolním věku. Praha: SPN, 1982.
RAZÁKOVÁ, D.: Kreslíme, malujeme, modelujeme. Praha: SPN, 1974.
 

ZPĚT na KuliFerdí BLOG

aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Volejte284 028 940