ŘEČ A ŠKOLNÍ ZRALOST Z POHLEDU LOGOPEDA

Řeč a školní zralost z pohledu logopeda

Mgr. Daniela Pravcová,

klinický logoped

 

Co se dozvíte: Autorka textu seznamuje čtenáře se způsobem, jakým klinický logoped přistupuje k diagnostice školní zralosti dítěte v oblasti řečového vývoje. Popsány jsou čtyři základní úrovně jazykového projevu a nejčastější chyby u předškolních dětí. Součástí příspěvku je 11 pracovních listů s metodikou k procvičování řečových dovedností.
 

Obsah

1. Úvod
2. Řeč a školní zralost
2.1 Lexikálně-sémantická jazyková rovina
2.2 Morfologicko-syntaktická jazyková rovina
2.3 Foneticko-fonologická jazyková rovina
2.4 Pragmatická jazyková rovina
3. Závěr
4. Pracovní listy (pdf ke stažení a vytištění) a pokyny k aktivitám s pracovními listy
 

1. Úvod

Posouzení školní zralosti je prakticky bezvýhradně v rukou školního psychologa, popřípadě dětského lékaře. Přesto klinický logoped na posouzení školní zralosti může určitým způsobem participovat. Výhodou logopeda je to, že většinou s předškolním dítětem systematicky pracuje, a má tak možnost pozorovat, jak se vyvíjí, popřípadě může částečně odhadnout, jak se bude vyvíjet dále. Odhady je však třeba dělat velice opatrně – vyžadují jednak mnohaletou zkušenost s předškolními dětmi, a hlavně dlouhodobou a systematickou práci s konkrétním dítětem. Díky systematické práci s předškolním dítětem logoped nejen upravuje formální stránku řeči, ale rozvíjí i další složky řeči, které jsou pro vstup do školy daleko důležitější než pouhá výslovnost. Kromě řeči se klinický logoped podílí také na rozvoji neverbálních schopností dítěte, které potom v rámci školní zralosti posuzuje psycholog. Jde především o oblast grafomotoriky, kresby, zrakového vnímání a sluchového vnímání. Grafomotorika – dítě je schopno správně držet tužku. Tužka by měla ležet svou horní třetinou ve žlábku mezi ukazováčkem a palcem a dolní třetinou by se měla opírat o ohnutý střední článek prostředníčku. Palec a ukazováček pak tužku lehce přidržují. Sklon tužky při obtahování či psaní čar by měl být takový, že její horní část směřuje k lokti. Při kreslení či psaní by se pak měla ruka malíčkovou hranou neustále dotýkat stolu. Kresba – dítě by mělo zvládnout kresbu postavy jak po stránce obsahové, tak po stránce formální. Formální stránka kresby souvisí s grafomotorickými dovednostmi, obsahová nás pak seznamuje se schopností zrakového vnímání dítěte. Po stránce obsahové je třeba, aby měla postava vše, co má mít. Pokud dítěti kresba postavy dělá potíže, pak je vhodné naučit dítě orientovat se na vlastním tělesném schématu a následně se pokusit o samotnou kresbu postavy. Zrakové vnímání – dítě by mělo být schopno rozlišit různé obrazce, poznat stejné obrazce či identifikovat stejné obrazce v různých úhlech (zrcadlově či jinak pootočené). Na posouzení takových schopností existují standardizované testy. Tuto schopnost je možné určitým způsobem cvičit. Vhodné jsou například dvojice stejnýchobrázků, na kterých je několik rozdílů, které pak musí dítě najít. Takové obrázky jsou vhodné nejen na cvičení zrakového vnímání, ale také pozornosti. Další možností, jak cvičit zrakovou percepci, je např. cvičení, kdy je v řadě několik stejných obrázků a jeden, který se liší, dítě musí najít. Taková cvičení zrakové percepce lze najít v řadě běžných dětských časopisů nebo odborných publikací. Sluchové vnímání – dítě by mělo být schopno poznat buď dvě stejná, nebo rozdílná slova, pseudoslova a mělo by být schopno rozlišit tzv. fonematické záměny, slova, která se liší v některé z hlásek. Sluchovou percepcí bych se podrobněji zabývala v části, která se týká přímo řeči, protože sluchové vnímání s řečí velmi úzce souvisí. Problematika školní zralosti je samozřejmě širší, než bylo v předchozí části napsáno. Nyní bych se chtěla více zabývat oblastí řeči a jejím vlivem na školní zralost. Řeč je velmi důležitá, ale často se stává, že bývá pro školní zralost přeceňovaná. Každé dítě je individuální, a nelze tedy jednoznačně říci, že pokud dítě neumí R a Ř, nemělo by nastupovat do první třídy, a naopak nelze říci, že každé dítě, které ještě neumí R a Ř, je již zralé a jedná se jen o drobnou vadu řeči. Takto jednoduše nelze tato fakta zobecnit.

 

2. Řeč a školní zralost

Kliničtí logopedi řeč posuzují vždy podle jazykových rovin. Ty jsou čtyři, a pokud se na všechny u dítěte zaměříme, máme před sebou dokonalý obraz řeči a řečových schopností posuzovaného dítěte. Někdy jsou ke správné diagnostice zapotřebí standardizované či jiné testy, jindy si stačí s dítětem pohovořit o nějakém zážitku či obrázku a dozvíme se o stavu řeči také velmi mnoho. Tím naznačuji, že podobně jako otisky prstů i řečové schopnosti jsou velmi individuální, a to dokonce i u sourozenců či dvojčat.

2.1 Lexikálně-sémantická jazyková rovina

V této oblasti si všímáme slovní zásoby dítěte, a to jak pasivní, tak aktivní. Všímáme si, zda dítě používá všechny slovní druhy, zda řeči dostatečně rozumí. Dítě, které vstupuje do základní školy, by již mělo mít dostatečně rozvinutou slovní zásobu, mělo by dokázat správně slovně reagovat na různé dotazy. Dítě by mělo umět pojmenovat věci na obrázcích, mělo by být schopno zobecnit větší množství obrázků (viz Pracovní list č. 1) a mělo by být schopno tvořit synonyma či antonyma k různým slovům. Předškolní dítě by mělo být schopno rozeznat, o čem se mluví, přestože není použito konkrétního výrazu. Dítě by mělo podle popisu vybrat mezi větším množstvím obrázků ten, který je popisován (je to ovoce, je červené, zraje v červnu a neroste na stromě – jahoda). Dále by mělo být schopno najít mezi větším množstvím obrázků jeden, který mezi ostatní nepatří, a vysvětlit, proč mezi ostatní nepatří (viz Pracovní list č. 2). Jak jsem uvedla výše, dítě by mělo dokázat použít všechny slovní druhy. Mělo by dokázat správně používat podstatná jména konkrétní, ale i abstraktní. Mělo by dokázat použít dostatečné množství přídavných jmen, která velmi rozvíjejí nejen řeč, ale také myšlení. Mělo by zvládnout vhodně použít zájmena. Dítě, které vstupuje do školy, by mělo mít také dostatečnou zásobu sloves. A nemělo by mu činit potíže popsat dějový obrázek za použití vhodných sloves, která obrázek vystihují. Velkým problémem bývá u dětí nesprávné použití předložek (viz Pracovní list č. 4). Z vlastní zkušenosti ale mohu říci, že předložky a jejich použití lze správným cvičením dobře zvládnout, a to i u dětí s většími řečovými potížemi. Dalším slovním druhem, který může být u dětí problematický, jsou příslovce. Zde potom bývá pro děti nejtěžší určování času. Děti se špatně orientují v časových údajích, jako je denní doba či po sobě jdoucí dni, jako je předevčírem, včera, dnes, zítra, pozítří. I tento slovní druh lze dobře nacvičit, a to tím, že si s dítětem pravidelně povídáme o tom, co se kdy stalo, co jsme kdy dělali. Ze slovních druhů ještě stojí za zmínku spojky, které mohou mít na smysl řečového projevu dítěte také poměrně velký vliv. I ty by mělo dítě dokázat vhodně zvolit a použít.

2.2 Morfologicko-syntaktická jazyková rovina

Tato rovina, jak už její název napovídá, si všímá především schopnosti dítěte správně skloňovat či časovat ohebná slova a dále jeho schopnosti utvořit věty či souvětí, které jsou gramaticky správné a vhodně popisují nějakou skutečnost. Dítě by mělo být schopno bez výrazných agramatismů popisovat ve větách či souvětích nějaký zážitek, popsat obrázek, vyprávět příběh či krátkou pohádku. Dítě v předškolním roce by mělo být schopno z několika obrázků sestavit smysluplný příběh a ten potom v několika větách vyprávět. Pokud se v řeči předškolního dítěte ještě občas vyskytne nějaký drobný agramatismus, není třeba se znepokojovat. Pokud se ovšem gramaticky nesprávné vazby v řeči dítěte objevují často a mají vliv na složení věty, pak může jít o těžší řečovou poruchu, jakou může být např. vývojová dysfázie. Jednotlivými řečovými poruchami bych se ale v tomto příspěvku nechtěla podrobněji zabývat. V oblasti porozumění by pak mělo dítě rozumět instrukcím, pochopit příběh a dokázat ho svými slovy převyprávět. Dále by mělo předškolní dítě dokázat pochopit vtip určený pro jeho věkovou kategorii. V této jazykové rovině se pak můžeme setkat s některými následujícími potížemi. Je třeba pamatovat na to, že gramaticky nesprávná řeč může změnit původní řečový záměr dítěte, tedy obsah výpovědi. Dítě by mělo být schopno tvořit gramaticky správnou větu či souvětí. Některé větší nedostatky v gramatické struktuře mohou poukazovat na těžší řečovou poruchu. Pokud se v řeči dítěte vyskytne agramatismus (nesprávné ohýbání slov či nesprávné složení věty) jen občas, není třeba se nijak zvlášť znepokojovat, stačí si s dítětem o problému popovídat, ukázat další příklady a dítě pak většinou samo zvládne přenos gramatické vazby na podobné věty nebo na popis podobné situace. Pokud jsou však agramatismy v řeči časté, je nutné vyhledat pomoc klinického logopeda, protože může jít o těžší řečovou poruchu. V oblasti morfologie se u dětí mohou vyskytovat potíže se skloňováním některých podstatných jmen – dítě například špatně skloňuje některé vzory rodu mužského životného (př. ptáčci – ptáčky, Na stromě seděli ptáčky.). U přídavných jmen v oblasti morfologie občas narážíme na nesprávné používání rodů přídavných jmen, kdy dítě někdy z nedostatku zkušenosti nesprávně použije tvar přídavného jména (viz Pracovní list č. 3). Podobně jako u přídavných jmen i u číslovek se vyskytují potíže s rody. Za zmínku stojí slovesa, která dětem dělají ve větném kontextu největší potíže. Někdy děti ve větách slovesa nepoužívají, někdy zapomínají použít jen část slovesa u sloves složených.

2.3 Foneticko-fonologická jazyková rovina

Oblast výslovnosti a správného používání hlásek je velmi často přeceňována, přestože jde pouze o estetickou stránku řeči. I tak je ale vhodné, aby dítě, které vstupuje do první třídy, dokázalo hovořit tak, aby byla jeho řeč dobře srozumitelná. V předškolním věku by dítě již mělo správně zvládat všechny hlásky, přičemž výslovnost R a Ř může být upravována ještě během prvního roku školní docházky. Někdy je to pro dítě tak motoricky náročná hláska, že ji prostě ve školce ještě nezvládá, jindy již tříleté dítě bez problémů obě hlásky vysloví. Některé děti mohou mít potíže s výslovností sykavek či s jejich správným použitím, a to především u slov, ve kterých se vyskytuje větší množství různých sykavek. Je nutné konstatovat, že dítě, které správně vyslovuje všechny hlásky, má v první třídě výhodu, ale samotný fakt, že dítě hlásky neumí vyslovit, ještě není důvodem k odkladu školní docházky. Trochu odlišná situace je tehdy, pokud dítě neumí vyslovit hlásky a zároveň je nedokáže sluchově vnímat. Pokud má dítě poruchu výslovnosti nějaké hlásky a zároveň má narušené také její sluchové vnímání, pak už může být řečová porucha důvodem k odkladu školní docházky. Pokud dítě hlásku nevnímá správně, je dobré sluchové vnímání hlásek s dítětem procvičovat. Nejkritičtějšími hláskami bývají sykavky C, S, Z, Č, Š, Ž, L, R, někdy též Ř. Občas se objeví potíže s vnímáním měkkých souhlásek Ď, Ť, Ň, ale to se týká většinou menších dětí. Sluchové vnímání hlásky lze procvičovat tak, že se zaměříme na konkrétní hlásku a hledáme její pozici ve slově (viz Pracovní list č. 5). Těžší cvičení je potom takové, kdy má dítě z většího množství obrázků vybrat takový, v němž je hláska přítomna (viz Pracovní list č. 6). Pokud má dítě se sluchovým vnímáním potíže, je vhodné mu zpočátku pomoci zrakovou percepcí: dítě se dívá na rty a sleduje, zda se objeví pohyb jazyka (L), nebo zda jsou našpulená ústa (Č) a podobně. Sluchové vnímání hlásek velmi úzce souvisí se sluchovou diferenciací hlásek. Jde o schopnost rozlišit dvě hlásky, které znějí velmi podobně. Některým dětem potom trvá velmi dlouho, než hlásky dokážou sluchem rozpoznat, popřípadě použít v řeči. Také problémy se sluchovou diferenciací hlásek mohou být důvodem k odkladu školní docházky. Potíže s diferenciací bývají poměrně časté opět u sykavek, kdy děti hůře rozlišují tyto dvojice: C/Č, S/Š, Z/Ž, někdy také C/S či Č/Š. Nezřídka se také mohou objevit obtíže ve sluchovém rozlišení hlásek L/R. Příklady cvičení sluchového rozlišování jsou uvedeny v pracovních listech (viz Pracovní listy č. 7–10). Do této jazykové roviny patří také schopnost sluchové analýzy a syntézy. Dítě by mělo zvládnout rozložit slovo na jednotlivé hlásky a na druhé straně složit hlásky do celých slov. I tuto schopnost lze procvičovat vhodně zvolenými cvičeními. Vhodné je začít identifikací první a poslední hlásky ve slově, dále pokračovat identifikací hlásek ve slabice a následně rozkládat celé slovo, podobně lze potom postupovat i při skládání hlásek do slov. Pro nácvik rozvoje sluchového vnímání hlásek a jejich skládání do slov lze využít Pracovní list č. 11.

2.4 Pragmatická jazyková rovina

Zde si všímáme toho, jak je dítě schopno použít řeč, zda mu nedělá potíže být jak v roli mluvčího, tak v roli posluchače. Pozorujeme, zda dítě na lidskou řeč adekvátně reaguje a zda je schopno ji adekvátně použít.

 

3. Závěr

Co se řečové oblasti týče, je pro dítě důležité zvládnout následující – rozumět řeči, dokázat utvořit gramaticky správnou větu, zvládnout sluchovou percepci hlásek, sluchovou analýzu a syntézu slov a umět sluchově rozlišit dvě podobné hlásky. Pokud dítě všechny tyto dovednosti má, pak není z logopedického hlediska nutné, aby dítě dále setrvávalo v mateřské škole. Pokud má rodič nějaké pochybnosti o tom, zda by dítě zátěž v první třídě zvládlo, a psycholog rozhodne pro odklad školní docházky, je vhodné zvážit, zda by lepší variantou pro strávení dalšího školního roku nebyla docházka do přípravného ročníku základní školy. Závěrem lze říci, že je třeba, aby řeč dítěte vstupujícího do základní školy ve všech jazykových rovinách odpovídala normě. Pokud se u dítěte v některých rovinách vyskytují potíže, ještě to nemusí být důvod k odkladu školní docházky.

 

4. Pracovní listy a pokyny k aktivitám

Pracovní list č. 1: Slovní zásoba, zobecnění

Dítě popíše všechny obrázky v každém obdélníku, zobecní je a pojmenuje jedním slovem. Instrukce: Paní učitelka ukáže na jednu řadu obrázků a vyzve děti k tomu, aby je postupně pojmenovaly. Dále paní učitelka vyzve děti k tomu, aby všechny obrázky pojmenovaly jedním slovem. Protože jde již o předškoláky, u prvního řádku se nespokojíme s odpovědí „stromy“, ale můžeme již vyžadovat zobecnění „ovocné stromy“. Děti mohou být dále vyzvány k tomu, aby si vzpomněly ještě na další předměty, které by se k nakresleným hodily.

Pracovní list č. 2: Slovní zásoba, logické řady

Děti mezi čtveřicí obrázků vždy vyhledávají jeden, který mezi ostatní nepatří. Instrukce: Paní učitelka vyzve děti k tomu, aby postupně pojmenovaly všechny obrázky v řadě (jabloň, smrk, švestka, hrušeň). Dále vyzve děti k tomu, aby našly a pojmenovaly obrázek (smrk), který nepatří mezi ostatní. K tomu by měly děti vysvětlit, proč obrázek (smrk) mezi ostatní (ovocné stromy) nepatří.

Pracovní list č. 3: Nácvik správných tvarů přídavných jmen

Děti se podívají na obrázky, na kterých jsou předměty z různých materiálů. Protože některé druhy materiálů je těžké poznat, paní učitelka dětem pomůže. Děti pojmenují předmět a paní učitelka jim řekne, z jakého je materiálu. Děti pak musejí převést materiál na přídavné jméno a použít ho ve správném rodě. Instrukce: Paní učitelka dětem ukáže obrázek trička. Vyzve je k tomu, aby jí řekly, co je na obrázku. To je pro předškoláky poměrně snadný úkol. Dále paní učitelka řekne dětem, z čeho je tričko vyrobené (z látky). Děti mají za úkol říci, jaké tričko je (látkové tričko). Když děti všechny obrázky i s jejich vlastnostmi zvládnou, mohou se rozhlédnout po třídě a pojmenovat další předměty, které kolem sebe vidí, a mohou říkat, z jakého jsou materiálu, tedy jaké jsou.

Pracovní list č. 4: Nácvik předložek a předložkových vazeb

Děti si prohlédnou obrázky krmítek s ptáčky. Mají za úkol říci, kde jsou ptáčci vzhledem ke krmítku. Instrukce: Paní učitelka ukáže první obrázek, na kterém je ptáček v krmítku, a zeptá se dětí, kde je ptáček. Pokud děti nedokážou správně použít předložku „v“, je dobré vzít nějakou krabici a plyšáka a předložkové vazby nacvičit přes porozumění. Dát tedy dětem instrukci, aby daly plyšáka do krabičky, a poté se dětí zeptat, kde plyšák je. Poté lze předložkové vazby znovu převést na obrázky s krmítky a ptáčky.

Pracovní list č. 5: Nácvik rytmizace a sluchové percepce hlásky L

Paní učitelka dětem ukáže obrázky, děti je vytleskají, spočítají počet slabik. Vyhledají slabiku, ve které slyší hlásku L. Instrukce: Paní učitelka dětem ukáže obrázek a vyzve je k tomu, aby obrázek po slabikách vytleskaly. Poté co děti obrázek vytleskají, nakreslí pod něj paní učitelka odpovídající počet kroužků. Další úkol, který dětem paní učitelka dá, je, aby vybarvily kroužek, který odpovídá slabice s hláskou L. Podobné úkoly mohou děti dělat i s jinými hláskami.

Pracovní list č. 6: Sluchová percepce a detekce hlásky L

Instrukce: Paní učitelka dětem ukáže obrázky. Děti je pojmenují a poslouchají, zda se ve slově schovala hláska L. Pokud ano, děti mohou obrázek vybarvit. Obrázky, ve kterých dítě hlásku L neslyší, ponechá nevybarvené.

Pracovní list č. 7: Sluchová diferenciace sykavek CxČ

Paní učitelka si s dětmi řekne, jaký zvuk vydává cvrček (cccc) a jak voláme na kočku (čččč). Instrukce: Poté co si děti s paní učitelkou předvedou zvuky, říkají si, co vidí na obrázcích pod cvrčkem a kočkou. Obrázky, které obsahují zvuk cvrčka, tedy hlásku C, děti čarou spojí s obrázkem cvrčka. Obrázky, které obsahují zvuk, kterým voláme na kočku, tedy hlásku Č, spojí děti s obrázkem kočky.

Pracovní list č. 8: Sluchová diferenciace sykavek SxŠ

Paní učitelka si s dětmi řekne, jaké zvuky vydává had (ssss) a jaké vlak (šššš). Instrukce: Poté co si děti s paní učitelkou předvedou zvuky, říkají si, co vidí na obrázcích pod hadem a vlakem. Obrázky, které obsahují zvuk hada, tedy hlásku S, děti čarou spojí s obrázkem hada. Obrázky, které obsahují zvuk, který vydává jedoucí vlak, tedy hlásku Š, spojí děti s obrázkem vlaku.

Pracovní list č. 9: Sluchová diferenciace sykavek ZxŽ

Paní učitelka si s dětmi řekne, jaké zvuky vydává moucha (zzzz) a jaké čmelák (žžžž). Instrukce: Poté co si děti s paní učitelkou předvedou zvuky, říkají si, co vidí na obrázcích pod mouchou a čmelákem. Obrázky, které obsahují zvuk bzučení mouchy, tedy hlásku Z, děti čarou spojí s obrázkem mouchy. Obrázky, které obsahují zvuk bzučení čmeláka, tedy hlásku Ž, spojí s obrázkem čmeláka.

Pracovní list č. 10: Sluchová diferenciace hlásek LxR

Paní učitelka řekne dětem, jak se jmenují děti v horní části obrázku. Holčička se jmenuje Lucka a chlapeček je Radek. Instrukce: Paní učitelka dětem řekne jméno holčičky a chlapečka a společně s dětmi určí počáteční hlásku jmen dětí. Obrázky, ve kterých je obsažena hláska L, spojí děti čarou s Luckou, obrázky, ve kterých je hláska R, spojí s Radkem. Obrázky, ve kterých je zároveň R i L, děti spojí s obrázkem chlapce i holčičky.

Pracovní list č. 11: Sluchová syntéza slov

Instrukce: Paní učitelka dětem říká slova po jednotlivých hláskách, děti musejí mezi obrázky najít ten, který paní učitelka vyhláskovala.

 

Všechny pracovní listy č. 1 - 11 v jednom souboru ke stažení ZDE.

 

Další úkoly na procvičování nejen řeči najdete v následujících pracovních sešitech:

 

 

<< zpět na KuliFerdí BLOG

 

Mohlo by vás zajímat

aktuality e-mailem

AKTUALITY
do e-mailu
ZDARMA

Odborné články a pozvánky na konference nebo semináře, nové informace o našich projektech.


Přihlášením k odběru souhlasíte se zpracováním os. údajů dle zákona. 

Volejte284 028 940