Pondělí – podzimní ovoce. Úterý – zelenina. Středa – brambory. Čtvrtek – houby. Pátek – opakování.

Týdenní plán je hotový. Jenže v pondělí ráno přinese dítě do školky obrovský kaštan, jiné začne vyprávět o veverce, kterou vidělo cestou, a třetí položí otázku: „A kde vlastně zvířata spí, když je jim v zimě zima?“

Co teď? Držet se připraveného plánu, nebo využít toho, co právě děti skutečně zajímá?

Právě to je jedna z důležitých otázek, které otevírá publikace Plánování v mateřské škole: Cesta od RVP PV k denní přípravě učitele  autorek Evy Koželuhové, Miroslavy Škardové a Barbory Loudové Stralczynské. Kniha vychází z revidovaného RVP PV 2025 a propojuje plánování na úrovni školy a třídy s každodenní prací učitele. 

1. Místo pracovního listu postavte město

Kniha nabízí velmi názorný příklad práce s geometrickými tvary.

Tradiční cesta může vypadat takto: všechny děti dostanou stejný pracovní list a plní pokyny typu najdi kruh, vybarvi čtverec, spočítej trojúhelníky.

Ale stejný vzdělávací cíl lze naplnit úplně jinak.

Připravte dětem stavebnice, víčka, krabičky, látky a další různorodý materiál a nabídněte jim, aby něco vytvořily. Třeba město.

Najednou začnou geometrické tvary potřebovat samy:

Jak uděláme kulaté okno? Z čeho postavíme střechu? Který tvar se sem hodí? Co můžeme použít místo něj?

Učitelka přitom nemusí stát před dětmi a vysvětlovat. Pozoruje jejich hru a vhodnými otázkami rozvíjí jejich slovní zásobu a přemýšlení.

Vzdělávací cíl tedy nezmizel. Změnila se cesta, kterou k němu děti dojdou. 

2. Nechte děti rozhodnout, kam se téma vydá

Plánování nemusí být jen záležitostí učitelky. Jednou z cest, kterým se publikace věnuje, je přímo plánování s dětmi. 

V praxi můžeme začít velmi jednoduše.

Přineslo dítě do třídy kaštan? Položme ho doprostřed kruhu a místo okamžitého vysvětlování se ptejme:

Co už o něm víme? Co bychom chtěli zjistit? Kde bychom odpověď mohli najít? Co bychom s kaštany mohli udělat?

Z odpovědí dětí může vzniknout pozorování, třídění, počítání, výtvarná činnost, pokus, hledání informací nebo výprava ven.

Učitel stále plánuje a sleduje vzdělávací cíle. Dítě ale není jen příjemcem připraveného programu – stává se aktivním účastníkem svého učení. Právě tak publikace charakterizuje kurikulum orientované na dítě: učitel je průvodcem, zatímco dítě objevuje, spolupracuje a učí se prostřednictvím hry a vlastní zkušenosti. 

3. Využijte to, co se právě stalo

Na zahradě najdou děti žížalu. Za oknem začne prudce sněžit. Při svačině se rozkrojí jablko a dítě se zeptá, proč jsou uvnitř jadérka.

Takové okamžiky mohou původní plán „narušit“. Ale mohou se také stát nejlepší vzdělávací příležitostí celého dne.

Publikace proto vedle plánování od tématu či vzdělávacího cíle představuje také plánování ze situace. 

Důležité je neplést si flexibilitu s nahodilostí. Učitel děti průběžně pozoruje, sleduje jejich potřeby a rozvoj a podle těchto poznatků vybírá další vzdělávací příležitosti. RA-Planovani-v-MS-202-BLOK-TISK

4. Zkuste místo odpovědi položit další otázku

Děti jsou přirozeně zvídavé. A jejich otázky mohou být skvělým začátkem vzdělávání.

Proč listy padají?
Kam jde voda z louže?
Proč se nám zdá Měsíc někdy veliký?
Jak ví ptáci, kam mají letět?

Nemusíme mít připravenou okamžitou odpověď.

Můžeme říct:

„To je zajímavá otázka. Jak bychom to mohli zjistit?“

A právě od ní začít plánovat další činnosti. Publikace věnuje samostatnou část plánování od zvídavých otázek a vedle něj také plánování od příběhu či projektové práci. 

5. Pozor na „téma týdne“, které existuje jen na papíře

Jedna z velmi zajímavých ukázek v knize se týká ekologie.

V jedné MŠ mají naplánovaný týden o třídění odpadu. Děti se učí barvy kontejnerů a přiřazují obrázky odpadu ke správným popelnicím. Ve třídě se ale ve skutečnosti odpad netřídí.

V jiné MŠ toto téma v integrovaném bloku vůbec nemají. Ve třídách však mají nádoby na tříděný odpad, děti odpad skutečně třídí a při vycházkách jej společně odnášejí do kontejnerů.

Kde se děti skutečně naučily třídit?

Tento příklad dobře ukazuje, že vzdělávání není jen to, co napíšeme do plánu. Děti se učí také z toho, co každý den skutečně zažívají. 

Plán není scénář, který musíme za každou cenu dodržet

Dobré plánování tedy neznamená připravit si dopředu každou minutu a potom hlídat, aby se skutečnost od papíru ani na krok neodchýlila.

Učitel potřebuje vědět, proč určitou činnost dětem nabízí a co jejím prostřednictvím podporuje. Zároveň ale může ponechat prostor jejich nápadům, otázkám, zkušenostem a nečekaným situacím.

A právě tuto cestu – od RVP PV přes ŠVP a třídní plánování až ke konkrétní denní přípravě učitele – podrobně rozpracovává publikace Plánování v mateřské škole. Obsahuje různé způsoby plánování, inspirativní příklady, evaluaci i samostatnou část věnovanou denní přípravě. 

Čerpáno z monografie  Plánování v mateřské škole: Cesta od RVP PV k denní přípravě učitele   autorek Evy Koželuhové, Miroslavy Škardové a Barbory Loudové Stralczynské.

Vaše Raabe :)