Učitel potřebuje nejen metody účinné, ale i jednoduché, jež je možné použít bez dlouhých příprav.

Některé je vhodné provádět v soukromí a individuálně, některé se mohou realizovat kdekoli, a to jak samostatně, tak v kolektivu. Několik doporučených postupů lze využít i při práci s žáky či studenty.

  • Příklady očních cviků: rychlé pomrkávání, pohyby očí do stran, kroužení, přibližování prstu k nosu, zahřívání očí dlaněmi apod.
  • Uvolňování obličeje: zívání, uvolňování jazyka, tváří a rtů pomocí grimas, provádění masáže a stimulace tlakových bodů obličeje (spánky, čelo, obočí, kořen nosu) ad.
  • Uvolňování rukou: procvičování prstů, prohmatávání kloubů, masáž dlaní, protřepávání, kroužení zápěstím, symbolické odtlačení zátěže od těla nebo odhazování nepohody od sebe do prostoru, taneční pohyby rukou...
  • Práce s dechem: izolované břišní a hrudní dýchání, rychlé dýchání, střídavé nadechování nosem s výdechem ústy atd.
  • Práce s hlasem: vyluzování nejrůznějších neartikulovaných zvuků (mručení, hučení, bručení, pištění), prozpěvování si hlásek, opakování jedné slabiky, přeříkávání jazykolamů apod.(Starý a kol. 2008)

V souvislosti s odolností vůči stresu se mluví také o tzv. liniích obrany. (Medlíková 2005) První linii obrany organismu představuje výběrová funkce vědomí. Vědomí volí jen to, co je pro nás podstatné a důležité. To, co vyhodnotí jako nepodstatné z hlediska momentální situace a momentálních potřeb, zavrhuje.

Ke druhé linii obrany řadíme rozhodovací okruhy vědomé mysli. Pokud přijme naše vědomí novou zátěž jako realitu, které se člověk přizpůsobí, odpovědí na ni bude adekvátní změna chování. Ale pozor. Jestliže se tak nestane, nastartují se regulační soustavy – nervová a humorální, které odpoví na stresový podnět přípravou organismu na známý boj či útěk. Jedná se o archetypální biologické reakce. K jejich projevům patří obohacování krve o glykogen z jater, který dodává „rychlou“ energii. Zvyšuje se srdeční tep a frekvence dechu. Roste zásobování tkání kyslíkem, rozšiřují se zornice, zaostřují smysly, utlumuje se krevní zásobení trávicího traktu na úkor prokrvení periferních svalů a mozku.

Popsané změny organismu jsou prapůvodní odpovědí na stresový podnět. A tady hrozí určité nebezpečí. Pokud je jedinec opakovaně vystavován takovým stresům, zbytečně se oslabuje jeho organismus  „falešnými poplachy“, takže se následně může objevit i somatická choroba. Je proto vhodné čelit stresorům racionální úvahou a bránit se tak zbytečnému vyčerpávání a přetěžování organismu.

 

Ptáme se: Jak čelit zmíněným negativním podnětům?

Cílem je zaměřit se na následující:

  • Dobrá příprava na výkon, akci: Zjistíme si potřebné informace, zeptáme se ostatních na jejich zkušenosti s daným, pro nás neznámým prostředím.
  • Změna způsobu, jakým vnímáme a hodnotíme spouštěče strachu a trémy: Zkusíme si představit, co nejhorší by mohlo nastat, kdyby nám něco nevyšlo. Například zesměšním se? Vyhodí mne z práce? Budu pokárán? Hlavu mi asi neutrhnou, pokud se nejedná o opravdu krajní situaci. Na to pamatujme!
  • Změna způsobu, jak na spouštěče stresu reagujeme: Budeme se učit lépe ovládat své tělo, naučíme se lepší techniky dýchání, zařadíme relaxační techniky.
  • Kontrola myšlenek: Negativní myšlenky, které doprovázejí naše jednání, se pokusíme „přerámovat“ na konstruktivní. Například se obávám, že na něco nebudu znát odpověď. Ale třeba ostatní ocení, že se umím zeptat, když něčemu hned neporozumím, že si umím poradit…
  • Kontrola emocí: Přehodnotíme negativní myšlenky, a tím ovlivníme následně i své emoce. Úzkost, napětí a stres lze také zvládnout relaxačními technikami.
  • Kontrola chování: Jedná se především o nácvik předpokládaných situací. Vyzkoušíme si například řeč těla – postoje, pohyby, gesta, mimiku obličeje, pohled očí, vzdálenost od komunikačních partnerů, tempo řeči a podobně.

Třetí linii obrany představují preventivní tělesné a duševní aktivity. Každý z nás je od přírody nastaven na to, jak reagovat na stres. Ovšem ne vždy je možné tyto reakce využít. Není dobré, a ani často možné, být útočný anebo naopak rychle někam utéct. Výsledkem je konflikt mezi biologickým programem a civilizační nutností. Božena Šmajsová Buchtová (2010) doporučuje postup, kterým lze částečně tento konflikt zmírňovat. Vhodné jsou tělesné i duševní aktivity, které boj simulují, například formou cvičení, a směřují k psychosomatické relaxaci. Vhodné je také po závažných stresových okamžicích „čistit organismus“ tělesným cvičením, které spotřebuje metabolity, jež by jinak působily na tělo jako zátěž.

 

Ukázka pochází z publikace Rozvoj učitele a péče o sebe, autorkou je Mgr. Dita Janderková, Ph.D. Publikace pro osobnostní rozvoj nabízíme také ve výhodném balíčku v e-shopu Dobrá škola.