Vyučování jako situace win-win 

V teorii her je popsána situace win‑win. Je to způsob řešení problémové situace, ze kterého profitují všichni účastníci. Další strategie jsou win‑lose (vítězství jednoho je porážka druhého), lose‑lose (žádná strana není ve finále spokojená) nebo lose‑win (kdy je uplatňováno podlézavé chování). To ve třídě nechceme a žáci také ne. Vyučování je proces, který by měl bezesporu být win‑win.

Učitel i žáci kráčejí stejnou cestou, mají společné cíle, které chtějí naplnit, a jeden bez druhého nemohou. Abychom mohli sdílet radost z oboustranně výhodného vítězství, musí ovšem učitel:

  1. pochopit potřeby žáků, dokázat se „nazout do jejich bot“;
  2. najít způsob k tomu, aby mohl společné cíle naplnit.

První bod se týká především zájmu učitele o žáky, dobré diagnostiky žáků i třídy jako celku, obecně čtení pedagogických a psychologických situací, ale také znalosti vývojové a pedagogické psychologie.

Druhý bod znamená jediné – používat dobrou didaktiku ve svých hodinách a další náležitosti podporujícího vyučování, jako je správně řízená komunikace nebo spoluúčast žáků na dění ve třídě. Dbát na strategii win‑win ve školní třídě je potřebné chápat jako součást naší suportivně klimatické filozofie, do které pak vkládáme další dílky.

Ukázka praxe

Pojďme se nyní podívat do školní třídy na rozličné a zároveň běžné situace a zhodnotíme je pod tímto úhlem pohledu.

1. Učitel zadá test z poslední látky. Hodnotí ho klasicky: deset a devět bodů jednička, osm a sedm bodů dvojka, šest a pět bodů trojka, čtyři a tři čtyřka, méně za pět. Třída napsala test s rozdílným úspěchem. Jak vypadá skóre? win – jedničkáři (několik žáků ve třídě); lose – trojkaři, ale zejména čtyřkaři a pětkaři („prohrávajících“ žáků je celkem často více než těch „vyhrávajících“); lose – učitel, který dosáhl edukačního úspěchu jen u málo početné elity třídy.

2. Učitel orientačně zkouší. Rozdává malé jedničky těm, kdo vědí, a malé černé body těm, kdo nevědí. Jak vypadá skóre? win – ti, co dostali otázku, na níž věděli odpověď (několik žáků ve třídě); lose – ti, co dostali otázku, na kterou nevěděli odpověď (několik žáků ve třídě); lose – učitel, který vytvořil situaci, kdy o úspěchu rozhoduje náhoda (zda vím, nebo nevím právě položenou otázku, přičemž otázky nejsou stejně obtížné).

3. Učitel chce žáky „něco naučit“, a tak jim přednáší látku výkladem. Jak vypadá skóre? lose – třída maří svůj čas, nepracuje a většinou se masivně nudí a otravuje; lose – učitel, který jako jediný „pracuje“ a zápolí se stále se zvyšující nechutí žáků.

4. Žák si místo toho, aby podle pokynu učitele vypracoval cvičení v učebnici, hraje se svým mobilem. Když ho učitel napomíná, drze mu odpovídá. Jak vypadá skóre? lose – třída, která zastavila svou práci a se zájmem souboji přihlíží, tedy nepracuje; lose – učitel, jemuž se zastavila práce ve vyučovací hodině a zbytečně ztrácí nervy ukázňováním žáka, atmosféra ve třídě je jako v pekle; win – drzý žák, který získal pozornost třídy, svou drzostí boduje a zvyšuje si svůj status ve třídě.

Tímto způsobem bychom mohli pokračovat. Ale jde to i správně! Například takto:

5. Učitel zadá zábavnou aktivitu, která žáky zaujme. Zatímco pracují, obchází třídu a posiluje dobrou práci pochvalou. Když žáci prezentují výsledky své činnosti, nehodnotí je výkonově, ale procesně – takže každý, kdo pracoval, jak nejlépe uměl, a splnil úkoly podle svých možností, dostane jedničku.

Jak vypadá skóre nyní? win – všichni žáci, protože je baví pracovat, a nyní si odnášejí odměnu – nejen zábavnou činnost samotnou, ale i jedničku jako legitimizaci splnění úkolu (který ovšem každý splnil na své úrovni); win – líný učitel, kterému pracovala třída přesně, jak chtěl, a splnila jeho zadání (s diferencovanou obtížností, tedy takové, aby jej mohli splnit všichni žáci).


Líný učitel není dozorcem v táboře nucených prací, žáci mají pracovat zcela dobrovolně a svobodně. Motivuje je zábavnost a zajímavost výuky, hravé a simulační metody, dobrá atmosféra při práci. Dobrovolnou a svobodnou edukaci podporuje například ono zadávání zábavných aktivit, do nichž se zapojí celá třída. Žáci se přitom vzdělávají, ale aktivita je baví - necítí se spoutáni a k něčemu nuceni. Mohou využívat svých schopností a nechat vyniknout, v čem jsou dobří. Pokud budeme směřovat pokaždé k dosažení situace win-win, bude se učit dobře nejen žákům, ale i nám - a s minimální námahou.

 

Ukázka pochází z publikace Líný učitel: Jak učit dobře a efektivně. Jejím autorem je Robert Čapek.