Ukázka z publikace Líný učitel od Roberta Čapka se věnuje systému "odměňování" žáků známkami. Dostávají žáci vždy známku za skutečně stejný výkon? Inspirujte se článkem a staňte se lepším učitelem s minimální námahou!


Učitelé často nedokážou postihnout, co vlastně známka hodnotí. Nabízím zde malý příklad s pěti žáky, kteří dostali jedničku za trojčlenku. Učitel si to přesně tak zaznamená i do svého klasifikačního sešitu, do kolonky se jmény žáků zapíše sloupec „trojčlenka“. Ale dostali opravdu všichni tito žáci jedničky za trojčlenku?

  • První žák má vysokou matematickou inteligenci (pokud se přidržíme teorie vícečetných inteligencí Howarda Gardnera). Vše pochopil, princip trojčlenky mu je nyní vlastní a už při ní neudělá chybu.

  • Druhý žák nemá tak rozvinutou matematickou inteligenci, ale je pilný. Natrénuje několikrát, jak se trojčlenka počítá. Nechápe princip, ale má grif. Také nechybuje.

  • Třetí žák nemá ani vysokou matematickou inteligenci, ani grif. Ale má doma dobrý servis, tatínek mu to vysvětlí. Ten totiž pracuje tak, jak to učitel bohužel v hodinách příliš často nedělá: metodou pomalých kroků, individuálního tempa, okamžité zpětné vazby. Žáka to zkrátka naučí jeho domácí učitel.

  • Čtvrtý žák má tahák. Dnes si žáci dělají taháky na laserových tiskárnách, málokdy je ručně píší na malé papírky jako generace jejich učitelů. Ale tento žák netiskl nic malým fontem, on si vypracoval postup počítání trojčlenky. Má svou metodiku a tu neváhá použít.

  • Pátý žák to opsal od souseda, žáka číslo jedna. Ale protože jeho soused měl cvičení A, kdežto on cvičení B, musel postup spolužáka aplikovat na svoje zadání. Tím osvědčil výtečnou matematicko‑aplikační dovednost.

Za co dostali žáci jedničku? Za trojčlenku? Ne, každý za úplně jiné schopnosti a dovednosti. Ale učitelé často dělají jen zkratku, která je špatnou diagnostikou a znemožňuje jim pracovat se žáky individuálně a záměrně.

Učitel při mnou zmiňované výuce prostě vysvětloval postup, zadával práci s trojčlenkami a pak ji testoval. Ale správný postup je vědomě využít trojčlenku k zaměřené činnosti, která například primárně učí žáky aplikovat řešení jednoho příkladu na druhý. Nenecháme je to dělat nahodile, aby vyvázli z bryndy.

Vezměme si za příklad známku za čtení. Je si pedagog vědom toho, že v té známce je zahrnuto ještě mnoho dalšího? Například kolik knížek vůbec je v rodině žáka, které, jak často a jak dlouho je má žák v ruce, kolik času rodiče věnují nácviku četby, kolik času mu sami čtou, jak jsou spojeny žákovy hemisféry, jak dobrý má zrak, jak se žák cítí při čtení před celou třídou apod. Žák není uzavřený systém, do jeho činností vstupují mnohé proměnné, a mnoho z nich ani nemůže ovlivnit.


Ukázka pochází z publikace Líný učitel od Roberta Čapka.