Mnoho nemluvících dětí se rozpovídá ve školce. Proč? Nestačilo by tedy dát nemluvící dítě do školky? Nač ho trápit logopedií?

Ukázka pochází z publikace Logopedie včas - otázky a odpovědi, autorka: Mgr. Jana Pečarková.

Období, kdy děti nastupují do školky, je přirozeným obdobím rozumového „spurtu“ – rozvoj myšlení „nabírá na obrátkách“ a myšlení se rozvíjí skokově. U mnohých dětí se to projevuje především v řeči. Rozvoj jazykových schopností je navíc součástí výchovně-vzdělávacího plánu MŠ. Platí také, že některé děti dostanou více příležitostí k rozvoji řeči ve školce než doma. Je tomu tak proto, že:

  • Vnímavé a inteligentní matky rozumějí svým dětem i beze slov. Toto maminkovské umění však učitel ani děti ve školce neovládají. Proto vaše dítě dostává častěji příležitost komunikovat jinak, složitěji.
  • Děti mluví jednodušeji a pomaleji. Je snazší porozumět vrstevníkovi, opakovat slova po jiných dětech.
  • Děti dělají zajímavé věci. Dostávají se do svého světa her, který je pro ně důležitý a ve kterém se efektivně učí. Dítě tak neposlouchá jen pokyny, ale dostává více příležitostí k mluvení, protože jde o jeho zájmy.
  • Děti rády opakují a dělají věci skupinově. Když něco dělají všichni, je to větší zábava a spíše se přidají, podporují se v tom navzájem.

Ke správnému rozvoji řeči je důležité, aby dítě mělo možnost dostatečného kontaktu s jinými dětmi – v kolektivu, s vrstevníky, ale i se staršími a mladšími dětmi. Dítě nemusí chodit kvůli rozvoji řeči do školky, kontakt s dětmi mu můžete zajistit i jiným způsobem. Dítěti, u kterého je riziko narušeného vývoje řeči, však kontakt s vrstevníky stačit nebude.


Jak mému dítěti může pomoci učitel v MŠ?

Učitel v MŠ je dospělý, který s vaším dítětem denně tráví mnoho času. Využívá prvky a programy, které všestranně (i jazykově) rozvíjejí vaše dítě. Organizuje skupinové aktivity pro děti a dohlíží na jejich začleňování do kolektivu. Komunikační přístup, který k dítěti s těžkostmi v řeči volí, může zásadně ovlivnit průběh obtíží, stejně jako postavení dítěte v kolektivu.

Učitel může mnoho udělat tím, že:

  • Nepoukazuje na jinakost dítěte, neupozorňuje ho, nenapomíná, neopravuje ho ani mu neposkytuje zvláštní úlevy;
  • mluví s ním tváří v tvář, jednodušeji, pomaleji, zopakuje instrukce a rozloží je na menší kroky, déle čeká na odpověď;
  • pomůže mu vyjádřit se, rozlišuje, akceptuje a oceňuje i neverbální náznaky komunikace;
  • zapojuje dítě do kolektivních her, které jsou pravidelné, verbální i neverbální, založené na střídání se;
  • přidá dítě do skupiny k dětem, které jsou zhruba na stejné řečové úrovni;
  • podporuje jeho silné stránky a dohlíží na jeho začlenění mezi děti.


Ukázka pochází z publikace Logopedie včas - otázky a odpovědi, autorka: Mgr. Jana Pečarková.