Nabízím několik způsobů, jak se ptát na svou výuku. Začínat bychom měli od první třídy, ale u malých žáčků je to vždy spojeno s jejich emocemi. Můžeme realizovat hry, při nichž budou své názory na školu projektovat, mohou připínat kolíček se svým jménem na škále sluníčko/polojasno/zamračeno/prší/bouřka, mohou zatrhávat smajlíky. A tyto drobné, ale důležité hříčky je připraví pro následné, stále sofistikovanější evaluace.


Ukázka pochází z publikace Líný učitel - Vše o školním hodnocení, autorem je Mgr. Robert Čapek, Ph.D.


Rychlozpůsoby

Mladší i starší žáci mohou rychlými hříčkami dát učiteli leccos najevo. Zdvižený palec, palec dolů. Bodování na prstech ruky. Intenzita potlesku. Zamručení, které stoupá nebo klesá. Založené ruce, zdvižené ruce. Nebo hodnocení zvané Figury: „Milí žáci, v této hodině jsem s vámi dělal tuto aktivitu poprvé, zajímalo by mě, jak se vám práce v ní líbila. Až řeknu, udělejte figury, a čím budete výš, tím víc se vám hodina líbila. Například stoupnutí si na židli a zdvižené ruce znamenají – tohle byla nejlepší hodina v celém školním roce. Naopak, kdo si lehne na zem, říká tím, že něco podobného už nechce nikdy zažít. A samozřejmě mi napoví i jiné vaše figury mezi těmito dvěma krajními póly.“ Rychlozpůsoby jsou reflexe žáků, na které potřebujete na konci hodiny jen desítky sekund.


Žárovka

Evaluace formou Žárovky využívá jejích vlastností. Žáci jejím prostřednictvím hodnotí čtyři kritéria, která vpisují do obrázku žárovky:

  • Co se mi na dnešní hodině líbilo (cokoliv, nejen učivo) – žáci své názory píší pod kladné označení.
  • Co se mi na dnešní hodině nelíbilo, co bych chtěl/a příště jinak – to žáci píší pod záporné označení.
  • Co jsem se naučil/a nového – nové poznatky žáci vpisují dovnitř žárovky.
  • Na co bych se dnešní hodinu potřeboval/ a zeptat, aby „se mi rozsvítilo“ (co mi ještě není jasné, na co se chci zeptat, o čem se chci dozvědět více) – tyto nápady patří do jednotlivých závitů žárovky.

Já jsem žárovku někdy varioval. Co se žákovi líbilo, co ho „osvítilo“, zapisoval do baňky, co šlo „přes závit“, čili to bylo obtížné nebo nezajímavé, to zapisoval do závitu. „Plus“ a „minus“ bylo vyhrazeno pro osobu pedagoga, jeho klady a zápory.

Stejně jako u jiných grafických nástrojů se zpočátku může stát, že:

  • Žáci pojmou zpětnou vazbu jako žert (malují všelijaké kresbičky, píší vtípky), ale v každém případě je to baví;
  • žáci nepochopí, že zpětnou vazbu píší třeba pouze na aktivitu, a namísto toho hodnotí například svého pedagoga za celkovou činnost a výuku – což ovšem také dává smysl.

Práce s reflexí je zkrátka další dovednost, kterou je třeba naučit. Děti jsou ale naštěstí hravé.


Hitace

Do školní třídy jsem přenesl i hodnoticí techniku, kterou jsem původně používal na letním táboře. V poslední hodině po skončení tématu napíši všechny aktivity, které jsme realizovali. Žáci si je přepisují do tabulky, v níž je později známkují klasickou školní známkou. Osvědčilo se mi hodnocení dvou hledisek:

  1. X factor: líbilo se mi, bavilo mě;
  2. Přínos pro předmět: něco jsem se naučil/a (míra praktičnosti).

Učitel pak může analyzovat nejen průměry, které jednotlivé aktivity získaly, ale ověřovat si, jaké metody svědčí „slabším“ žákům, jaké jsou vnímány různými žáky diametrálně rozdílně a další aspekty.


Ukázka pochází z publikace Líný učitel - Vše o školním hodnocení, autorem je Mgr. Robert Čapek, Ph.D.