Příprava na školu je dlouhodobým a cílevědomým procesem, který je zpravidla realizovaný pedagogy v institucích předškolního vzdělávání. Od školního roku 2017/2018 je dle § 34 školského zákona předškolní vzdělávání povinné od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, do zahájení povinné školní docházky.

Nabízíme ukázku z pracovního sešitu KuliFerda – Odklad školní docházky  s podtitulem Pro děti s odkladem povinné školní docházky a pro děti před vstupem do školy.


Jiným způsobem plnění povinného předškolního vzdělávání je individuální vzdělávání dítěte, které umožňuje „přenést“ vzdělávání dětí předškolního věku a jejich přípravu na vstup do vyššího stupně vzdělávání i do domácího prostředí. Záměrný rozvoj dítěte se tak výhradně od profesionálů dostává i do rukou osob bez specifikovaného vzdělání, kteří přebírají odpovědnost za rozvoj dítěte a formování jeho osobnosti. Na co je třeba při této důležité činnosti brát ohled?

Rozvoj osobnosti dítěte je „procesem kvalitativně vzestupných změn jeho osobnostních predispozic, které ho dělají připraveným na aktivní a plnohodnotný život v určitém sociokulturním prostoru“ (Lipnická 2011, s. 46). V plné míře je třeba akceptovat dědičné pre dispozice dítěte, které si „nese“ ve své genetické výbavě, sociokulturní faktory – vlivy sociální skupiny, ze které pochází, její kulturu s hodnotovou orientací, způsoby komunikace, životní styl, ale i vlastní aktivitu dítěte ve smyslu jeho vnější i vnitřní motivace a samotného úsilí vynaloženého při snaze zaobírat se podněty či úkoly. Jde o dynamický proces, při kterém dochází ke zrání, přeměnám poznání, chování, identity a jedinečnosti (Kosová 2000). Děje se to v interakci, tj. v obousměrném působení mezi všemi jednotlivci ve skupině včetně pedagogů, kteří se vzájemně akti vizují a ovlivňují.

Už dlouhodobě se v těchto vztazích prosazuje nedirektivní přístup podmíněný důvěrou. Ten je podle Lipnické (2011) charakterizovaný:

  • Akceptací a úplným přijetím s porozuměním, bez podmínek v úctě, toleranci a důvěře;
  • autenticitou s podobou upřímnosti, otevřenosti, přirozenosti a pravdivosti;
  • empatií vnímání a pochopení potřeb, vcítění se do situace a ochoty nezištně pomoct;
  • pravidly uplatňovanými spravedlivě a důsledně“.

Předškolní vzdělávání se realizuje cílevědomě a postupně, prostřednictvím školních vzdělávacích programů a třídních plánů, přičemž pedagog globálně zvažuje uvedené aspekty v procesu rozvoje osobnosti dítěte, který sám ovlivňuje. Sleduje rozvoj podmiňující faktory, jejich vazby, příčiny i důsledky a hledá nejúčinnější podmínky a způsoby pro maximální prospěšnost edukace pro subjekt, kterému je adresovaná, tedy samotné dítě (Doušková 2006).

Nedá nám nevzpomenout mnohé podoby učitelské role, ve kterých se do náročného procesu formování osobnosti dítěte pedagog denně vkládá (upraveno podle Guziové 2005):

  1. Diagnostik – definuje vzdělávací cíle, objektivně a citlivě hodnotí rozvojové možnosti dítěte, konstruktivně s ním pracuje na překonání problémů v jeho rozvoji;
  2. pozorovatel – zaznamenává chování dětí, plánuje vzdělávací aktivity na základě konkrétních pozorování;
  3. návrhář prostředí – vytváří efektivní stimulaci prostředím, které podporuje fyzické, intelektové a sociální změny, zabezpečuje zajímavé podněty pro aktivitu dětí;
  4. podporovatel – asistuje a stimuluje rozvoj dítěte, minutu za minutou v interakci mezi dětmi, dospělými;
  5. vyživovatel – poskytuje dětem emocionální podporu, bezpečí, buduje individuální význam sebehodnoty a sebeúcty;
  6. intelektuální vůdce a stimulátor – má vliv na porozumění pojmů a okolního světa, zlepšování verbálního i neverbálního vyjadřování;
  7. modelář sociálních zdatností – poskytuje příklady pozitivní sociální interakce, se způsoby řešení sociálních konfliktů, postoji empatického cítění a porozumění fyzických, sociálních nebo estetických rozdílů mezi lidmi;
  8. informační zdroj – seznamuje děti s poznatky o přírodě, fyzickém, sociálním, estetickém světě, aby ulehčil jejich intelektový růst a nezávislé fungování;
  9. průzkumník – snaží se efektivně zapojit dítě do procesu odhalování a hledání řešení, když objevuje nové poznatky;
  10. ochránce – přistupuje k dětem jako ochránce bezpečí, poskytuje vnější kontrolu, když selhává jejich vnitřní smysl pro ovládání.

I navzdory vynaložené snaze pedagogického působení se čas od času vyskytnou ve skupině děti, které nejsou ke vstupu do školy způsobilé a vyžadují pokračování v plnění povinného předškolního vzdělávání s přihlédnutím k individualitě dítěte, ke specifikům tohoto období a využíváním adekvátních metod a forem práce.


Ukázka pochází z pracovního sešitu KuliFerda – Odklad školní docházky  s podtitulem Pro děti s odkladem povinné školní docházky a pro děti před vstupem do školy.