Tady velmi dobře uplatníme to, co už víme, co známe z vlastního života. Všimneme si, v jakou denní dobu jsme nejvýkonnější, nejvíce tvořiví a kdy naopak býváme hodně unavení a naše pozornost a následně i výkonnost klesá. Během dne většina z nás prochází třemi fázemi. Nejvíce býváme produktivní mezi 9. a 11. hodinou dopoledne a také mezi 15. a 18. hodinou odpoledne. Třetí fáze výkonnosti se u jednotlivých lidí liší. Někdo je například aktivní ještě hodinu po večeři a raději pracuje v noci. Někdo naopak raději brzy vstává a dokáže tvůrčím způsobem pracovat mezi 4. a 6. hodinou ráno.

Není příliš výhodné, věnovat svoji dobu nejlepší výkonnosti mechanickým činnostem, které můžeme zvládnut i s menší únavou. Takto se totiž připravujeme o drahocenné chvíle, které nám budou později scházet.

Načrtněte si na přímku, kam zaznamenáte 24 hodin dne a dobu, kdy si myslíte, že dosahujete nejlepší výkonnosti. Je dobré si ji ujasnit a právě v tuto dobu se nejvíce věnovat práci. Mnohé plnění úkolů nás pak stojí méně námahy a dosáhneme rychleji žádoucího výsledku. Většinou se také v tomto čase dopouštíme méně chyb, máme lepší náladu a naše myšlení je pružnější.

Sestavení plánu: Pro dosažení úspěchu v jakémkoli konání je dobré si věc nejprve naplánovat. Platí to jistě i o procesu učení se.

Nejprve si vytvoříme seznam činností, které budeme muset zvládnout. Neplatí to zdaleka jen pro oblast profesní. Je dobré mít alespoň rámcovou představu o domácích pracích, pracích na zahrádce, ale i o volném čase. Nejprve se nám může zdát příjemné, že nemusíme například o dovolené, o prázdninách nic moc přesně plánovat, a myslíme si, že jsme svobodní. Ale dříve či později se spíše cítíme rozmrzele, jelikož nemáme žádný systém, o který bychom se mohli opřít a který by nám činnosti usnadnil.

Ujasníme si, kolik času budeme potřebovat ke splnění jednotlivých činností. Kolik času nám zabere každá aktivita. Někdy máme jen rámcovou představu a ta se nemusí shodovat s realitou, protože pokud děláme nějakou činnost poprvé, často nevíme, kolik času na ni budeme muset vyčlenit. Osvědčuje se určit si reálný čas, který si myslíme, že budeme potřebovat, a přidat ještě třetinu jako rezervu. Buď ho využijeme, nebo ne. A pokud nám zůstane, budeme mít příjemný pocit, že jsme stihli něco dříve, že máme náskok, a zbylý čas můžeme věnovat něčemu „za odměnu“.

Poté, když víme, co musíme udělat, kolik času na to budeme potřebovat, je třeba zjistit, zda máme všechno, co budeme k plnění činnosti potřebovat. Patří sem například klid na práci, volné místo u stolu, přístup k počítači, případně k internetu, návštěva knihovny a podobně.

Počítáme i s přestávkami, které si naplánujeme. Vzpomeňme si na úvod našeho příspěvku, kde jsme mluvili o tom, že k úspěšnému učení jsou nezbytné pauzy mezi jednotlivými činnostmi, podobně to platí i pro opakování.

Nyní si vytvoříme plán: Někdo k tomu používá svůj diář, někdo má plán i diář uložený v mobilu, tabletu, počítači. Záleží jen a jen na nás, co nám nejlépe vyhovuje a na co jsme zvyklí.

Podobně jako si tvoříme plány na jeden den, můžeme vytvořit plány na delší období. Pamatujme si ale, že plán by měl být realistický!

 

Ukázka pochází z publikace Rozvoj učitele a péče o sebe, autorkou je Mgr. Dita Janderková, Ph.D. Publikace pro osobnostní rozvoj nabízíme také ve výhodném balíčku v e-shopu Dobrá škola.