Dožínky v mateřské škole: podzimní aktivity pro předškoláky
Co s předškoláky během podzimních měsíců poradí náš článek s ukázkou z publikace "Čtyři roční období - Podzim". Autorkou tematického bloku je Markéta Kubecová.
Slavení svátku dožínek (příp. porovnání dožínek se dnem díkůvzdání) vede děti k úctě vůči přírodě a také práci lidí. Dítě se prostřednictvím následujících aktivit seznamuje jak s posloupností lidských činností při zemědělských pracích (přičemž si uvědomuje význam lidského úsilí při získávání potravin), tak může poznávat různé druhy hospodářských rostlin i zemědělských strojů. V neposlední řadě může prožívat vděčnost za sklizenou úrodu.
Následující aktivity mohou spojovat témata přírodovědná, environmentální i etická, ale dětem je vhodné je zprostředkovat v praktických činnostech a v radostné atmosféře oslavy, která je pro předškolní dítě srozumitelná. Podobné aktivity zároveň děti přirozeně vedou k vytváření základů zdravého stravování, které je součástí zdravého způsobu života a působí jako významná prevence obezity, popř. nechutenství. K podzimu neodmyslitelně patří sklizeň, proto je v tomto období ideální věnovat se s dětmi aktivitám souvisejícím s dožínkami.
Dožínky – původ svátku
Dožínky nebo také obžínky slavili Slované z vděčnosti za úrodu. Rolnictví má v našich zeměpisných podmínkách dlouhou tradici. Dožínky se slavily tancem, hudbou, zdobením snopu a slavením hostiny. Podobně jako Den díkůvzdání, který slaví Američané a Kanaďané. V éře po roce 1948 u nás získal svátek nelichotivý punc, proto se od jeho slavení postupně odstoupilo. Nyní však vidíme nutnost slavit důležitost práce lidských rukou a zároveň máme radost z toho, co nás přesahuje, že přírodní podmínky byly v daném roce příznivé. Jak říkali o dešti naši dědové: „Nebeský Hospodář zalévá jař.“ V některých oblastech se slavení dožínek stále udrželo (Plzeň, Kroměříž).
Ke slavení dožínek neodmyslitelně patří výzdoba z darů přírody (obilnin, zeleniny a ovoce), kdy se třeba snop zdobil šaty, veselé písně a děkování za úrodu.
Tematické aktivity:
Veselý koš
Možná máme v mateřské škole dítě, jehož tatínek dovede plést košíky, můžeme ho pozvat, aby nám ukázal, jak se to dělá. Pokud to lze, pozveme tohoto tatínka na náš pobyt venku, aby spolu s dětmi vybral vhodné proutky – jdeme je společně hledat k potoku. V průběhu ranních volných her v následujících dnech pak děti mají možnost pozorovat, jak se koš vyrábí, a pomáhají umístit proutky do vazby.
Takový koš je ale smutný a potřebuje naplnit. Děti mohou donést skutečnou kukuřici, dýni, svazek obilí apod. Poté jim dáme barevné papíry, mohou z nich trháním, stříháním a mačkáním vyrobit švestky, jablíčka apod. nebo mohou jablíčka a kukuřici tvořit ze zbytků vlny.
Sbírka druhů obilí
Už během léta sbíráme obilné klasy, na podzim si tak vytvoříme přehled o tom, jaké druhy obilí u nás rostou (žito, pšenice, ječmen a oves).
Zkoumáme jeho strukturu lupou. Díváme se, které obilí má jako květenství klas (žito, pšenice, ječmen) a které latu (oves).
Dožínkový věnec
K dožínkám patřil tradiční dožínkový věnec, který vyrábíme z dostupných přírodnin – suchého obilí, uschlých makovic, pro barevné a voňavé oživení můžeme použít také suchou levanduli. Rostliny sbíráme a sušíme už během léta, proto je potřeba na vití věnce myslet včas. Pokud se nám nepodaří věnec, i suché obilí bývá pěknou dekorací ve džbánku nebo široké váze.
Co si dáme do košíku?
Učitelka stojí v kruhu a rozpočítává. Zpíváme:
Co si dáme do košíku?
Co si dáme do košíku-ku-ku?
Co si dáme do košíku-ku-ku?
Co si dáme do košíku?
Gábinka, na kterou padlo rozpočítávání, řekne: „Jablíčko.“ Všechny děti nastaví dlaně, Gábinka je obchází a každému oběma rukama tleskne. Zpíváme:
Jablíčko dáme do košíku,
jablíčko dáme do košíku-ku-ku,
jablíčko dáme do košíku-ku-ku,
jablíčko dáme do košíku.
Gábinka si stoupne doprostřed kruhu a rozpočítává: „Co si dáme do košíku?“ Vystřídá se s dítětem, na které vyšlo rozpočítávání, hra pokračuje. Když už děti hru hrají opakovaně, nemusí být prvním rozpočítávajícím učitelka.
Slyším mlýnský kámen, jak se otáčí
Co se z obilí mele? Kde se mele? (Můžeme jít na exkurzi do mlýna nebo dojít ke starému opuštěnému mlýnu v okolí.)
Mlýn si nakreslíme, může to být vodní mlýn – mlýnské kolo se na obrázku může hýbat, vyrobíme ho z kartonu, tím se obrázek oživí. Při vyrábění si můžeme povídat o významu přísloví, že „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. A pak si poslechneme píseň od kapely Spirituál Kvintet – „Slyším mlýnský kámen, jak se otáčí“.
A zkusíme tleskat do rytmu a přidat se při zpěvu refrénu.
Ptáme se:
- Kdo mlel ve mlýně? Známe nějakou pohádku, ve které se vyskytuje mlýn? A známe nějakou písničku o mlýnském kole? I ti nejmenší ocení hru „Kolo, kolo mlýnský“.
- Proč asi mlynáři pláčou, když jim mlýn nejde? Co se stalo, že jim mlýn nejde? Bude třeba opravit kolo, vyčistit náhon…
Vyobrazení mlýna s mlýnským kolem můžeme najít třeba i na lidových betlémech (např. Muzeum Šumavy v Sušici).
Dále přemýšlíme, co se peče z mouky. Kdo peče? Pokud máme v obci pekárnu nebo pekařství, můžeme opět zjistit ještě něco navíc. V čem ještě jíme cereálie?
Vločkové placičky
Ke správnému slavení patří také pokrmy. Už toho hodně víme o obilí, proto si upečeme pochoutku právě z ovesných vloček. V některé mateřské škole ještě troubu nemají, ale remoska – při dodržení všech bezpečnostních opatření – nám také může posloužit.
Není vhodné pracovat frontálně, děti se rozdělí do menších skupinek (maximálně po pěti) a pak stále ve stejné skupince pracují společně. Nejdříve můžeme pomáhat první skupince, ostatní děti si hrají a pak se opět věnujeme další.
Vločky děti dají do mísy, zalijí sladkým kondenzovaným mlékem, vymažou pekáček a směs na něj roztírají, pečeme asi 15 minut na 150 °C.
Dožínková píseň
Když se urodilo, bylo všeho dost, byl to důvod k oslavě. Zpíváme si tradiční dožínkovou píseň:
„Za chleba dar, za díla zdar buď tobě, Bože, dík.“ (melodii najdeme třeba zde).
Když už ji zvládáme, mohou se děti rozdělit na poloviny a zpívat kánon.
Pomocí podzimních (dožínkových) aktivit se nám povedlo dětem přiblížit, odkud se berou potraviny, které si kupují v obchodech. Seznámili jsme děti alespoň rámcově s tím, co všechno je potřeba, abychom vypěstovali úrodu.
Tradice a rituály si připomínáme mimo jiné pro jejich pravidelnost, jsou tedy vhodné pro děti s ADHD, které (ještě více než kdokoli jiný) potřebují pro svůj rozvoj pravidelný denní, týdenní i roční cyklus.
Děti z bilingvního rodinného prostředí mají možnost seznámit nás s jejich tradicemi a zvyky a také se zvuky, které u nich vydávají různá zvířata (protože i to bývá v různých jazycích odlišné), a zároveň mají prostor mimo jiné pro tvořivou konstruktivní činnost, které neklade nepřiměřené nároky na jejich jazykovou vybavenost, může tak sloužit k relaxaci a naprosto nenásilnému rozšiřování slovní zásoby. Stejně tak je pro ně stimulující kontakt se zvířaty.
Text pochází z publikace Čtyři roční období: PODZIM. Autorkou tematického bloku je Markéta Kubecová.