Dobrá zpráva je, že k tomu, abychom dokázali pozornost dětí zaujmout a navíc u nich rozvíjeli řadu dovedností, nepotřebujeme vymýšlet stále něco nového, neobvyklého a s velkým množstvím pomůcek. Řadu zajímavých aktivit je možné podniknout i s „klasikou“, jako jsou například říkadla a pohádky. Schválně, kdo z vás je nemiloval!

Říkadla a krátké, obsahově jednoduché básničky jsou vhodnými náměty k tvořivým, nebo dramatickým hrám a činnostem. Přinášejí dětem nejenom radost a uspokojení z porozumění obsahu, ale současně přirozeným způsobem rozvíjejí slovní zásobu a cit pro slovní vyjádření. Prostřednictvím ztvárnění jejich obsahu se u dětí rozvíjí tvořivé schopnosti a dovednosti. Zároveň u nich vytváří zájem a později i potřebu se s literárním uměním setkávat a nacházet v něm radost i inspiraci. Například pohádka je přirozeným prostředkem k tvořivé námětové nebo dramatické hře. Je mnoho způsobů, jak hru s pohádkou pro děti připravit. Základním kritériem, které bude tuto přípravu limitovat, je přiměřenost předlohy věku dětí, jejich možnostem a schopnostem.
 
Při výběru vhodné literární předlohy platí, že čím mladší jsou děti, tím více musí být předloha založena na ději. Základním předpokladem úspěšné práce s dětmi je nejen volba a zpracování předlohy, ale i navození kontaktů mezi dětmi, jejich uvolnění ke hře a soustředění na hru.
 
 

Hra čtyři roční období

 
Pro každé roční období zvolíme jeden roh místnosti, ve kterém můžeme pro snadnější orientaci umístit atribut, který se k němu hodí, např. zima – kulíšek, rukavice, jaro – pomlázka, léto – nafukovací míč, podzim – papírový drak. S dětmi pak přecházíme z jednoho rohu do druhého a v hromadné improvizaci předvádíme činnosti, které se k tomu kterému období vážou.

Pohybové hry pro jednotlivá roční období mohou provázet říkadla a básničky. Proto, že zrovna teď je podzim, přinášíme ukázku Podzimu a Zimy:
 

Podzim

Ve výtvarných činnostech z různobarevných papírových ubrousků či jemného barevného papíru připravíme malé lístečky a vyzkoušíme si, jak pomalu padají k zemi, když je vyhodíme do výšky. Přitom je můžeme chytat do dlaní a znovu vyhazovat.
 
Lehounké papírové lístečky padají pomalu a jejich chytáním a znovu vyhazováním do výšky vytvoříme nejen krásnou podzimní atmosféru, ale pomalý pohyb pomůže dětem dodržet i správný rytmus říkanky.
 
Listopad, listopad,

lísteček mi na dlaň pad,
 
zlatý lístek z javora,

zima už jde do dvora.
 
(Marie Hemzáčková: Listopad) 
 

Zima


Podobně jako v předchozí ukázce si z jemného bílého papíru vytvoříme sněhové vločky. I v tomto případě „bílé sněžení" přiblíží dětem obsah a náladu říkanky Jana Skácela.
 
Domeček, louka, strom a děti,
vločka sněhu letí, letí,
a nedoletí, malá je,
než spadne na zem, roztaje.
 
(Jan Skácel: První sníh)
 
Padá, padá, sněhové pápěří,
padá, padá, nikdo mu nevěří,
že padá z nebe,
zato nás zebe.

Zebe uši, zebe nosy,
zebe opice i pštrosy,
v zoologické zahradě
zebe zebru na bradě.
 
V článku byla použita ukázka z publikace Rozvíjíme děti s využitím příběhů a veršů, autorky: Krista Bláhová, Libuše Honzová