1. etapa:

Dospělý (např. maminka nebo učitelka) činnost provádí a zároveň věci pojmenovává. Dítě činnost sleduje nebo se jí pasivně účastní (teď učešeme vlásky, obujeme botu na nožičku, vezmu si štětec a zamíchám červenou barvu, nakreslím modrý kruh…).


2. etapa:

Dospělý vyzve dítě k činnosti, ale netrvá na pojmenování (ukaž, kde máš vlásky, přines si botičku, zamíchej červenou barvu, nakresli modrý kruh…). Pak dítěti poskytneme zpětnou vazbu (opravdu, je to botička,

dobře jsi to nakreslil, povedl se ti modrý kruh a je hezky kulatý...).


3. etapa:

Dospělý vyzve dítě, aby pojmenovalo činnosti či předměty (copak ti mám učesat, co obujeme na nohu, jakou barvu jsi zamíchal, jaký tvar jsi nakreslil…). Opět mu poskytne zpětnou vazbu (ano, učešeme vlásky, ano, je to bota, dobře jsi to poznal, je to červená barva). Pokud má dítě se správným pojmem problémy, můžeme mu pomoct formou výběru ze dvou variant (myslíš, že je to červená, nebo zelená barva?).


4. etapa:

Dospělý ukládá různé úkoly, při nichž dítě pojmy využívá v nových situacích, řeší problémy (dítě vybere z krabice s věcmi denní potřeby např. hřeben, pojmenuje ho a ukáže, co se s ním dělá, najde vhodné boty pro panenku, zvolí a pojmenuje správnou barvu na vybarvení jablíčka atd.).


Důležité

Pedagog by vždy měl vybrat tu etapu osvojování poznatku (dovednosti), která odpovídá současné úrovni dítěte nebo většiny dětí.


Rizika:

Někdy se stává, že méně zkušený pedagog či ambiciózní rodič přeskočí druhou, někdy i třetí etapu. Dítě s poznatkem letmo „seznámí“ (někdy jen vlastním „výkladem“) a bez potřebného procvičení pak rovnou očekává „správnou odpověď“ (jak se jmenuje tento tvar, jak se nazývá tahle část těla, co teď máme za měsíc...). Někdy dokonce chce, aby dítě poznatek aplikovalo do dalších úkolů (řešení grafických listů a jejich „známkování“, byť jen formou přidělené nebo nepřidělené hvězdičky). Poznání je pak povrchní a krátkodobé.

Při práci s celou skupinou dětí obvykle najdou „správnou“ odpověď jen nejvyspělejší děti ze skupiny a pedagog dojde k neoprávněnému názoru, že děti cíl zvládly. Pokud některou z etap přeskočíme, protože nám může připadat zbytečně jednoduchá, osvojení bývá u dítěte problematičtější a delší.


Doporučení

Jednotlivé dovednosti je třeba procvičovat opakovaně, vracet se k nim i po delší době v různých jiných variantách, hrách, pohádkách. Nelze proto v plánech jen mechanicky „odškrtávat“, co už jsme s dětmi „probrali“, a počítat s tím, že to již budou všechny děti umět.


Ukázka z publikace Kognitivní činnosti pro předškolní vzdělávání, autorkou ukázky je Mgr. Hana Nádvorníková.

Webinář: Jak podpořit a nepromeškat rozvoj smyslů, řeči a myšlení u předškoláků