Vzájemné hodnocení žáků má obrovský význam pro učení. Žák, který se učí hodnotit druhé, se zároveň učí vyhýbat se jejich chybám a inspirovat se tím dobrým. Prohlubují se dovednosti komunikační, schopnost naslouchání a empatické komunikace, řešení problémů, čtení s porozuměním a mnoho dalšího – prostě všechno v závislosti na tom, jaký druh vzájemného hodnocení používáme. Třeba už tím, že žák hodnotí splnění úkolu spolužáka, lépe pochopí úkol samý a jeho přínos. Žákům se při hodnocení druhých v bezpečném prostředí zvyšuje sebedůvěra, zvláště pokud učitel dodržuje potřebné zásady korektní zpětné vazby (například nesrovnávat mezi sebou, nehodnotit osobu, ale produkt práce a podobně). Jestliže sám učitel dbá na vyvážené a optimistické hodnocení, nemají žáci problém tuto filozofii přebrat také...


Barvy

Tato technika je pro žáky zábavným způsobem vzájemného hodnocení. Před hodnoticí fází učitel rozdá žákům barvy, které zároveň určují jejich hodnoticí role. Ideální je, pokud pracovali ve čtyřčlenných skupinách. Barvy znamenají: 

  • Zelená: žák chválí, vyzdvihuje pozitiva;
  • černá: žák hledá rezervy;
  • modrá: žák vyzdvihuje praktické přínosy;
  • červená: žák uvádí to, co by nefungovalo, co je naivní myšlenka.

Černý je kritikem, modrý je praktikem, červený je skeptikem a zelený je optimistou. Osobně rozdávám barvy ve skupině podle toho, co mají děti na sobě. Orientace ve třídě je pak lepší a nemusím se opakovaně ptát „Jakou máš barvu?“

Při prezentaci úkolu jedné skupiny tedy žáci poslouchají a dělají si poznámky již „z pohledu své barvy“. Nato učitel vyzve další skupinu: „Zelený chválí.“ Žák, který reprezentuje zelenou barvu, hovoří o kladech. Může zmínit jednu pozitivní věc nebo více. Následují černý, modrý, červený. Hodnocená skupina se neobhajuje, maximálně může ve výjimečném případě vysvětlit nějakou nejasnost. Učitel moderuje, dává jen pozor, aby se žáci drželi rolí. Pokud „zelená“ žákyně chválí a řekne: „… a využití plochy je dobré, ale…“, učitel ji hned zastaví: „Promiň, slovo ale není ve tvé roli.“ Učitel se také snaží minimalizovat úvody typu: „Mně se to mooooc líbí, když už ale musím kritizovat…“

Při vzájemném hodnocení se mi osvědčilo dělat kolečko: jedna skupina sdílí řešení úkolu, druhá ji pak hodnotí. Druhá skupina sdílí své řešení, třetí ji hodnotí. Třetí skupina sdílí a tak dále. Znamená to, že každá skupina má většinou jednoho hodnotitele každé barvy. Když ovšem vidím, že mám časovou rezervu, počet hodnotitelů rozšířím: skupina sdílí řešení a postupně se vyjádří všichni zelení ve třídě, všichni černí, až se vystřídají všichni. Výhody aktivity jsou tyto:

  • Všichni žáci ve třídě hodnotí, tedy všichni mluví.
  • Aktivita je šetrná k žákům, kteří neradi mluví před celou třídou. Nejsou tak pod tlakem, jako když jsou osloveni sami. Tady mají čas poslouchat své kolegy stejné barvy i v dalších skupinách a připravit se na svou část. Pokud někdo neví, jak by hodnotil, učitel na něj netlačí a obrátí se na jiné žáky téže barvy ve třídě.
  • Žáci převezmou nástroj a vědí, že hodnocení by mělo být vyvážené. Pokud i při jiných příležitostech učitel řekne „přidej trochu zelené“, všichni žáci vědí, co tím myslí.

U malých dětí stačí jen dvě barvy – zelená a černá. Další dvě, modrá a červená, jsou poněkud obtížnější a přidají se později. Je nutné počítat s tím, že tato aktivita trvá delší dobu, takže například při vyučovací hodině sama příprava na prezentaci zabere 15 minut a hodnocení pomocí barev 20 minut, takže hodnoticí část je delší než ta pracovní.


SWOT analýza

SWOT analýzu lze využít k mnoha činnostem ve vyučování, včetně vzájemného hodnocení. Konkrétně se v ní hodnotí silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby. Název je odvozen od počátečních písmen jejich označení. Silné stránky (Strengths), slabé stránky (Weaknesses), příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats).

Když v jedné aktivitě skupina pracovala pomocí této analýzy, nechal jsem vedoucí týmu, aby jednotlivým žákům předali expertní role. Jeden byl expertem na silné stránky, druhý na slabé a tak dále. V těchto rolích hodnotili i výsledky práce druhých týmů.

A nedosti na tom. Poté jsem nechal žáky, aby ve svých rolích hodnotili i vedoucího svého týmu. Nejen jeho slabé a silné stránky, ale i příležitosti a ohrožení. A samozřejmě i vedoucí měl prostor ohodnotit svůj tým.


Ukázka pochází z publikace Líný učitel: Vše o školním hodnocení, autor Robert Čapek. Redakčně zkráceno.