Kdy vzniká ve třídě největší prostor pro vyrušování?

Zajímavé je, že problém nemusí vzniknout při samotném výkladu. Rizikové jsou často zdánlivě obyčejné okamžiky: děti se přesouvají na jiné místo, jdou si pro pomůcky, přecházejí od jedné činnosti ke druhé nebo mají po zadání úkolu začít samostatně pracovat.

Právě přechodové situace mají velký potenciál pro vznik vyrušování. Pokud je učitel dokáže dobře zorganizovat, udělá významný krok k uspořádanější třídě.

1. Řekněte přesně, co od žáků očekáváte

„Tak, vraťte se na místa a začněte pracovat.“ Pro učitele může být pokyn naprosto jasný. Pro třicet žáků ale nemusí znamenat totéž.

Autor proto doporučuje rozdělit očekávané chování do konkrétních kroků. Například: žáci zůstanou sedět, dokud nedostanou signál; potom se vydají přímo na své místo; po usednutí začnou pracovat na zadaném úkolu.

Důležitá myšlenka zní jednoduše: Pokud učitel sám přesně neví, co od žáků očekává, nebudou to vědět ani žáci.

2. Ověřte, že žáci pokynu opravdu rozumějí

Ticho po zadání ještě neznamená porozumění.

Jedním z jednoduchých postupů je požádat žáka, aby vlastními slovy vysvětlil ostatním, co mají dělat. Učitel okamžitě zjistí, zda bylo zadání pochopeno, a zároveň žáka aktivně zapojí.

Nepochopené zadání totiž může vést nejen k nečinnosti, ale následně také k frustraci a vyrušování.

3. Všímejte si žáků, kteří ještě nezačali

V téměř každé třídě jsou děti, kterým trvá déle, než začnou pracovat.

Právě zde může učitel zasáhnout dříve, než vznikne problém. Může se nenápadně přesunout k žákovi, který pravděpodobně potřebuje pomoc, a podpořit ho v zahájení práce.

Místo pozdějšího „Proč zase nepracuješ?“ tedy přichází diskrétní pomoc ještě předtím, než žák začne rušit ostatní. Publikace doporučuje také oceňovat, když se žákům podaří začít pracovat včas.

4. Pravidla nestačí vytvořit. Je potřeba je nacvičit

Třída se s učitelem dohodne na pravidlech. Všichni souhlasí. Pravidla visí na zdi. A za několik dní se nedodržují.

Podle Eichhorna to nemusí znamenat, že žáci pravidla úmyslně ignorují. Schopnost samoregulace se teprve rozvíjí a samotná dohoda nestačí. Nové způsoby chování je potřeba opakovat, nacvičovat a dlouhodobě upevňovat.

5. Méně kritiky, více konkrétní pozitivní zpětné vazby

Když se třídě něco opakovaně nedaří, je snadné sklouznout k větám typu: „Kolikrát vám to ještě budu říkat?“

Publikace doporučuje jinou cestu – pojmenovat především to, co už se podařilo, a povzbudit žáky k dalšímu kroku.

Například: „Funguje to mnohem lépe než poprvé. Většina z vás už to zvládla. Když se budete ještě trochu snažit, určitě to dokážete.“

Smyslem není snižovat nároky. Učitel dál trvá na tom, co požaduje, ale komunikuje klidně, pozitivně a s respektem.

A když už žák učitele provokuje?

I na to publikace nabízí velmi praktickou radu. Pokud žák odporuje nebo se snaží učitele vyprovokovat, není nutné okamžitě vstupovat do dlouhé diskuse nebo mocenského souboje. Učitel může klidně zopakovat, co má žák udělat, a co nejrychleji pokračovat ve výuce.

Důležité je nevnímat každé vzdorovité chování jako osobní útok, zachovat klid, zůstat slušný a nenechat se vtáhnout do konfliktu před celou třídou.

Ukázka z knihy: Co dělat, když se schyluje k mocenskému souboji?

V publikaci najdeme situaci s žákem Carlosem, který odmítá spolupracovat. Autor upozorňuje, že veřejný střet může situaci ještě zhoršit – zejména pokud má žák pocit, že byl před třídou ponížen. Doporučuje proto předcházet mocenskému souboji, reagovat stručně a klidně a problém dořešit s žákem později mimo hlavní dění ve třídě.

1.      Nenechte se vtáhnout do mocenského souboje.

2.      Zachovejte klid a neřešte konflikt před publikem celé třídy.

3.      Řekněte žákovi stručně, že si s ním promluvíte později.

4.      Ukončete situaci a co nejrychleji pokračujte ve výuce.

To je možná jedna z nejdůležitějších myšlenek celé publikace: dobré vedení třídy nezačíná trestem za problémové chování. Začíná mnohem dříve.

Třídní management staví na dobré přípravě, vztazích se žáky, jasných pravidlech, rituálech, předvídání obtížných situací a pozitivní komunikaci. Jeho cílem je vytvořit podmínky, ve kterých se učiteli lépe učí a žákům lépe pracuje.

Čerpáno z publikace Christopha Eichhorna Management třídy – Učitel a práce se třídou.

Vaše Raabe :)