Článek z Publikace Líný učitel: jak učit dobře a efektivně od Roberta Čapka se tentokrát věnuje skutečně užitečnému tématu: jak by podle něj měl vypadat výkon pedagoga v praxi! Staňte se skvělým učitelem s minimální námahou!

Pro žáky je přirozené si hrát, což je zábavné i pro dospělé. Všechny podobné činnosti jsou pak nejen příjemné, ale jsou i nejlépe realizované. Neboť to, co nás baví, děláme nejlépe a s největší chutí. Naštěstí školní třída může být velkou hernou, simulovanou realitou a můžeme si třeba představovat různé profese a plnit dané úkoly tak trochu „profesionálněji“. Každá zajímavá aktivita může mít své „libreto“, které činnost pomyslně přemístí do projekční kanceláře, kreativního centra nebo výzkumného střediska.

Učitel chce zadat zajímavou práci – skupiny mají zpracovat návrh titulní obálky časopisu o chemii pro žáky základních škol. Všichni jsou nyní v roli grafiků a každá skupina je grafické studio. Skupiny se dávají do práce, vymýšlejí titul časopisu („Malý chemik“, „Zábavná chemie“), umisťují různé titulky („Jak vyrobit kyselinu sírovou“, „Elixír lásky“) a kreslí návrhy fotografií. Když práce skončí, vysvětlí jim učitel, že zatímco doposud plnili úkoly grafika časopisu, nyní dostanou návrh jiné skupiny a budou v roli redaktorů. S tužkou v ruce musí návrh upravit tak, aby byl návrh obálky kvalitnější. Žáci popisují návrhy „redaktorskými“ poznámkami: „titulky zvětšit“, „obrázek posunout“, „změnit barvu“ apod. Podmínkou je, že na této úpravě se musí shodnout celá redakční rada. Když se návrhy od „redaktorů“ vrátí „grafikům“, mají nějaký čas na společnou poradu, které změny akceptují a které ne. Prezentace návrhu pak probíhá včetně přijatých změn od redaktorů, grafici i mohou vysvětlit, které návrhy na změnu odmítli a proč.

Aktivita grafiků a redaktorů má mnohá pozitiva. Má pro žáky přínos v mnoha oblastech: dovednostních (malování, kreslení atd.), teambuildingových (týmová práce, schopnost se navzájem dohodnout a rozhodovat v týmu), oborových (na svůj výukový list žáci potřebují ty správné informace a rozhodují o nich), pracovních (například posloupnost prací, rozvržení času, dělba pracovních rolí), komunikačních (komunikace v týmu, prezentace) a tak bych mohl pokračovat ve vyjmenovávání ještě dlouho.

V neposlední řadě tímto způsobem ukazuje učitel příklady praktického využití toho, jak a proč žáci v jeho předmětu právě takto pracují. Zlepšuješ se ve skupinové práci? To je dobře, protože žádná profese se bez týmové součinnosti neobejde. Procvičuješ si čtení s porozuměním? To budeš potřebovat, každého z nás čeká v životě čtení smluv, návodů nebo zakázek od klientů. Také se to hodí, když čteme něco odborného. Už se nebojíš prezentovat před celou třídou? Také není proč, navíc každý z nás musí ve své práci představit svým spolupracovníkům či zákazníkům svoje myšlenky nebo odvedenou práci.


Proberme si to znovu, z dalšího pohledu

Kvalitní učitel dobře ví, že jeho úkolem není naučit žáky dějepis nebo chemii. Jeho poslání je jiné. Prostřednictvím svého předmětu učí žáky nástroje, především myšlenkové: číst s porozuměním, třídit poznatky do kategorií, interpretovat, zobecňovat, dedukovat, analyzovat či řešit problémy. Líný učitel si je správně vědom i toho, že čím lépe naučí žáky tyto dovednosti, tím méně bude mít práce!

 Je přece rozdíl v tom, když diktuji žákům látku do sešitu, promítám jim v odrážkách učivo, které jsem jim musel zpracovat a „přežvýkat“, psát jim na tabuli strukturovaný zápis, anebo jim poskytnout prvotní pramen, ze kterého sami získají poznatky a pak si je navzájem předají! To první je pedagogické zoufalství, to druhé didaktické mistrovství líného učitele! To první žáky otravuje, štve a nevýslovně nudí, to druhé jim přináší radost, motivuje je a naplňuje jejich přirozené potřeby.

Slyšel jsem kolegyni vyprávět, jak se na střední škole snažila učit moderně a používat různé metody až do chvíle, kdy narazila. Ani ne na nepřízeň kolegů, i když nad jejím počínáním se ušklíbali mnozí, ale na odpor samotných studentů. Prý pak nevědí, co se mají na další hodinu naučit. Mají raději, když jim vše diktuje přímo „do pera“, jak jsou zvyklí. Většina jich sice při hodině nedělá nic, protože opis získají od těch několika spolužáků s úhledným písmem, ale nic jiného než sedět a poslouchat jim nevyhovuje. Právě takoví studenti mívají na studentských fórech jedinou starost: Který učitel je v daném předmětu nejméně náročný? Kde se dají získat studijní kredity tou nejsnadnější cestou? Neučí se pro sebe, ale pro učitele. Nedělají pracovní úkoly pro svůj rozvoj, ale aby si je učitel mohl odfajfkovat. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Špatná edukace kazí žáky. I morálně.


Text pochází z publikace Líný učitel: Jak učit dobře a efektivně. Autorem je Robert Čapek.