Mýtus o tom, že logopedie se zabývá pouze výslovností, je snad již minulostí. Bylo by chybou upřednostnit artikulaci před obsahovou a gramatickou stránkou řeči. Nejprve musíme mít věty z čeho skládat (z pasivní slovní zásoby se během vývoje dítěte stává aktivní). Aktivní slovní zásoba se obvykle začíná rozvíjet zhruba v 1 až 1,5 roce dítěte (Bednářová & Šmardová, 2007).


Nejprve dítě používá podstatná jména, potom přibývají slovesa. Později se do skladby vět přidávají další slovní druhy. Jedná se o přídavná jména, osobní zájmena, číslovky a další. Tvorba vět začíná kolem 1. roku věku dítěte. Jedná se o tzv. jednoslovné věty („Mňau“ vyjadřuje: To je kočka. / Tady je kočka.).

 

 

ŘEČ PODLE VĚKU

Z podstatných jmen a sloves skládá obvykle dítě ve věku 1,5 až 2 roky nejprve dvouslovné věty a později, od 2,5 let, vznikají víceslovné věty. Nejprve se rozšiřuje věta o jedno slovo, dítě tak vytváří větu o třech slovech. Mezi 3. a 4. rokem začíná dítě používat souvětí (nejprve souřadná, následně podřadná). Po 4. roce by mělo dítě používat všechny druhy slov.

Ve věku 2 až 2,5 roku začíná dítě pozvolna časovat a skloňovat. Nejprve se většinou ustaluje rod, potom číslo a nakonec pád. Do 4 let považujeme dysgramatismy (neobratnosti v časování a skloňování) za fyziologické (Bednářová & Šmardová, 2007). Výslovností hlásek bychom se měli zabývat až od druhé fáze - tzv. upevňování (fixace) ve slovech. První fáze (vyvození hlásky) patří do kompetence logopedů a klinických logopedů.

 

Pro přehled, které hlásky by mělo dítě do 4 let umět, uvádíme tabulku (Škodová & Jedlička, 2003):

 

VĚK
VÝVOJ ARTIKULACE
od 1 do 2,5 let B, P, M, A, O, U, I, E
J, D, T, N, L – artikulační postavení se upravuje po 3. roce věku dítěte a ovlivní vývoj hlásky R
od 2,5 do 3,5 let AU, OU, V, F, H, CH, K, G
od 3,5 do 4,5 let BĚ, PĚ, MĚ, VĚ, Ď, Ť, Ň

 

 

Vývoj řeči je u každého dítěte jiný. Je třeba respektovat vývojovou úroveň, na které se dítě nachází. Bez ohledu na znalost toho, co by dítě mělo v určitém věku umět, je rozumné navazovat cíleným tréninkem na úroveň, kterou dítě již dosáhlo. Pokud se pustíme do složitějších cvičení, dítě nebude úspěšné, spolupráci nám může i odmítat. A my ho naopak potřebujeme pro „povídání“ získat.

 

 

 Chcete dítě rozmluvit? Chce to hlavně trpělivost a pomalé krůčky - postupujeme vždy od nejjednoduššího.

 

 

Doporučujeme dítě povzbuzovat a motivovat. Neupozorňujeme na to, co se nedaří, posilujeme to dobré. Vždy oceníme každé zlepšení (i když není rovnou stoprocentní), snahu dítěte a dobrou spolupráci.

 

Před tím, než dítě začne používat jednotlivá slova, se u něj objevuje chuť k opakování slov. Fáze opakování slov je nutný odrazový můstek pro samotnou aktivní slovní zásobu dítěte. Snažíme se navodit atmosféru důvěry a podporujeme chuť opakovat (např. slova, která se dítěti daří, stále posilujeme dalším opakováním a doprovázíme projevy radosti z úspěchu). Opakování běžně postupně vymizí a dítě začíná pojmenovávat a komentovat věci, jevy a situace spontánně samo.

 

S rozvojem aktivní slovní zásoby se dítě učí, že pomocí slov může označovat osoby a předměty. Tedy slova (znaky) začínají nahrazovat reálné předměty (Bednářová & Šmardová, 2007).


My dospělí napomáháme rozvoji slovní zásoby dítěte tím, že komentujeme (pojmenováváme), co všechno my i dítě vidíme, děláme, slyšíme, prožíváme. Dochází tak k pevnému a jasnému spojení mezi předmětem, činností a slovem (znakem) (Bednářová & Šmardová, 2007). S tím souvisí i první věk otázek, dítě se mezi 1,5 až 2 lety ptá „Kdo je to?“, „Co je to?“. Mezi 3–4 lety klade otázky „Proč?“ a „Kdy?“. Na tyto časté a v rychlém sledu opakované dotazy je třeba trpělivě odpovídat, i tím podporujeme bohatou slovní zásobu dítěte.

 

  

 

 CO BY MĚLO DÍTĚ UMĚT MEZI 3–4 ROKEM?


— Dítě ve 3 letech věku by mělo pojmenovat běžné věci na obrázku, ukázat obrázek věci podle použití, ukázat na obrázku činnost. V tomto věku obvykle dítě chápe pojmy „já, moje“, správně používá souhlas „ano“ a odmítnutí „ne“, odpovídá na otázky „Co děláš?“, „Kde?“. Zajímá se o obrázkové knížky a krátké příběhy. Běžně tříleté dítě upřednostňuje slovní formu komunikace, již má zkušenost, že pomocí řeči dosahuje svého cíle.


— Mezi 3 a 3,5 lety dítě ukáže obrázek podle podstatného znaku a klade otázky „Proč?“, „Kdy?“. Dokáže říci, co je na obrázku. Reprodukuje jednoduchou říkanku, chápe jednoduché protiklady a identifikuje věci podle společných podstatných znaků. Umí říci své jméno, jména sourozenců a kamarádů. Pokouší se o krátkou konverzaci.

 

— Ve 4 letech by mělo dítě umět přiřadit obrázky k nadřazeným pojmům, ukázat obrázek podle aktuální situace. Obvykle rádo poslouchá pohádky a chápe jejich děj. Spontánně vypráví podle obrázku. Dítě v tomto věku by mělo umět vysvětlit, na co máme pusu, kolo, knihu atd. S vizuálním znázorněním doplní protiklady. Spontánně informuje o zážitcích, pocitech a přáních. Umí předat krátký vzkaz (Šmardová & Bednářová, 2007).

 

Další tipy, jak zkoumat řeč předškoláka a jak ho skvěle rozmluvit, najdete v publikaci Rozpovídej se I., jejíž autorkou je Lucie Krejčová. Publikace je doplněna o řadu praktických cvičení zaměřených na rozvoj řeči u dětí a související rady a tipy.