Hra je typická činnost dítěte předškolního věku. Obecně může být v činnostech dětí hrou cokoli; hry lze třídit podle různých hledisek, např. na hry funkční, námětové, konstruktivní a sociální (Dostál, A. M., Opravilová, E.: Úvod do předškolní pedagogiky. SPN, Praha 1985, s. 132). Přinášíme ukázku z publikace Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání autorky doc. PhDr. Hany Dvořákové, Ph.D.


V oblasti pohybových her lze opět uvažovat v obecnější rovině a jakoukoli pohybovou činnost realizovat hrou, což je pro děti předškolního věku optimální. I v jednoduchých pohybových hrách lze již pěstovat některé předpoklady pro hry sportovní. Obecně lze však říci, že děti jsou schopné se učit z dané sportovní hry dovednostem jednotlivce – tedy technice dané sportovní hry: házení a chytání, způsobům odbíjení míčku raketou v tenise, technice kopání ve fotbale, bruslení a vedení puku hokejkou – ale nejsou schopné zvládnout složitější spolupráci týmu. Z tohoto důvodu musí mít hra velmi jednoduchá pravidla. Děti v předškolním věku, pokud hru pravidelně netrénují ve sportovním oddíle, jsou např. schopné hrát kopanou nebo hokej dva proti dvěma, kdy dvě děti jsou brankáři a dva střílí. Při větším počtu hráčů je velmi obtížné jim vysvětlit potřebu rozmístění po prostoru a přihrávání si.

Cílem her je nebýt poražen, ať už je porážka vyjádřena chycením, dostáním „baby“, nebo gólu. Jedná se také o překonání soupeře, ať už individuálního, nebo skupinového. Hry se obvykle realizují ve velmi proměnlivých podmínkách a jedním ze základních problémů i cílů je zvládnutí jakési „herní inteligence“ – schopnosti rychle se rozhodovat v dané situaci, jednat, tedy řešit herní situace. To spočívá především v pochopení pravidel, v analýze situace a v rozhodnutí, jak pokračovat, tedy kam běžet, komu přihrát... Po tomto kognitivním procesu následuje konkrétní pohybová akce.

Některé tyto předpoklady jsou obecné, ať už potřebou analyzovat situaci a rozhodovat se, nebo pro jejich sociální kontext. Lze sem zařadit např. tyto aspekty her:

  • dodržování pravidel
  • spolupráce se spoluhráči
  • řešení situací – analýza a rozhodování, tvořivost
  • zvládnutí sociálních aspektů – úspěchu, neúspěchu, prohry

V konkrétní hře je pak nutné zvládat a používat základní konkrétní pohybové dovednosti – lokomoční, nelokomoční a manipulační a užívat je s ohledem na pravidla hry:

  • ve spolupráci se spoluhráčem
  • proti protihráči (protihráčům)
  • pohybovat se vhodně po ploše

V předškolním věku se lze zaměřit především na výchovu k dodržování přiměřeně obtížných pravidel hry a na získávání individuálních dovedností (samostatně i ve skupině).

Řada her je založena na ovládání náčiní (míče, puku), tedy na dovednostech manipulačního charakteru. Jde o velmi široké spektrum ovládání různého náčiní pomocí různých částí těla (rukama, nohama, trupem, hlavou), a dokonce i pomocí dalších pomůcek (hokejkou, pálkou, raketou, palicí, tyčí, padákem). Tyto dovednosti se děti snaží zvládnout buď samostatně (náčiní samo o sobě je provokuje k tomu, aby ho ovládly), nebo podle návodů učitelky. Jedná se tedy nejprve o zvládnutí základních manipulačních dovedností – jako základních předpokladů pro realizaci hry.

Ve hrách je důležitý pohyb po ploše hřiště, a to postavit se a pohybovat se na ploše tak, aby na mne spoluhráč nedohodil, nedosáhl (honičky, na rybáře, na jelena, na třetího), nebo naopak aby si mne ten, kdo má míč nebo jiné náčiní, všiml a přihrál mi. Tyto dovednosti ještě v předškolním věku nevysvětlujeme, ale hry prostě hrajeme, čímž děti získávají potřebné základní zkušenosti.


Hry s míčem


Vyvolávaná

Děti sedí v kruhu, kdo má míč, zavolá jméno toho, komu míč kutálí. Hraje se nejprve s jedním, později s více míči.


Nikdo nezůstane sedět

Děti sedí v kruhu, kdo má míč, zavolá jméno toho, komu míč kutálí (hází). Kdo už míč měl, postaví se.


Na branky

Každý hráč má přiměřeně velkou branku. Kopáním se všichni snaží dát někomu gól.


Na rytíře

Každý má svou kuželku (rytíře), kterou postaví někde v prostoru a která nesmí být sražena. Snaží se ji zachránit před poražením a zároveň se snaží srazit kuželky jiných hráčů. Lze hrát koulením, házením i kopáním. Komu byla kuželka sražena, může si ji postavit, jakmile srazí kuželku jiného hráče.


Ukázka pochází z publikace Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání autorky doc. PhDr. Hany Dvořákové, Ph.D.