Pobyt a hraní v přírodě optimálně naplňuje potřebu dětské zvídavosti. Příroda je pro dítě nejpřirozenějším prostředím, poskytuje mu množství podnětů, zlepšuje jeho pohybové dovednosti, rozvíjí vnímání i myšlení. V hrách se rozvíjí dovednost dětí komunikovat, spolupracovat, pomáhat si. Při citlivém vedení děti poznávají zákonitosti přírody a vytvářejí si k ní pozitivní vztah. Přírodním prostředím nemusí být jen rozkvetlá louka nebo les, dostatek podnětů může stejně tak poskytnout městský park, školní zahrada nebo i jen starý dub nedaleko mateřské školy. Někdy stačí jen zvednout kámen a pozorovat, kolik živočichů zde bydlí, u potoka najdeme nespočet různých rostlinek a uvidíme několik odstínů zelené barvy. Umožněme dětem přírodu poznávat a cítit všemi smysly, naučme je vidět odstíny barev, slyšet zvuky života kolem nás, cítit vůně, vnímat tvary, ochutnat... Ponechme dětem venku volnost k prožívání všeho, co příroda může nabídnout. Pojďte načerpat inspiraci v oblasti vhodných aktivit pro předškolní děti, které je nejen baví, ale rozvíjí jejich vztah k přírodě.

Pokud je venku čerstvá sněhová nadílka, neseďme ve třídě, pojďme s dětmi na vycházku! Můžeme si přitom zkusit následující aktivitu:

 

Čistota sněhu

Během procházky nabereme do kelímků vzorky sněhu z různých lokalit – u silnice, v lese, na zahradě (sníh kolem silnic bude jistě špinavý už na první pohled, kdežto na louce nebo u lesa nám bude připadat čistý). Jednotlivé vzorky si označíme – děti mohou třeba nakreslit obrázky, odkud jsme je nabrali. Označíme si množství sněhu v kelímku. Necháme sníh rozpustit a přes piják nebo na filtrační papír necháme překapat vodu z něj. Po uschnutí uvidíme na pijáku nečistoty. Porovnáváme jejich množství z různých lokalit. O výsledku si s dětmi popovídáme – proč je někde sníh čistší a někde hodně špinavý? Co všechno sníh znečišťuje? Kam se voda ze sněhu dostává?

 

Konkretizované výstupy z činnosti:

• Pohybuje se dítě bezpečně na sněhu? Dokáže vhodně manipulovat se sněhem, savým papírem, přelévat tekutinu?

• Dokáže dítě spontánně vyprávět své zážitky – kde sníh nabíralo, jak vypadal? Popíše dítě vlastními slovy výsledek pokusu? Pochopilo jeho význam?

• Zachytí výtvarně jednotlivá prostředí? Soustředí se po celou dobu pokusu, počká, až voda překape?

• Respektuje pravidlo, že sníh se nedává do úst (i když nám připadá čistý)?

 

 

Co jedí ptáci v zimě? (Výroba krmítek z šišek)


Stromy v zimě přímo vybízejí k pozorování ptáků. Na procházce si s dětmi prohlížíme koruny stromů a všímáme si, jací ptáci u nás v zimě přebývají. Povídáme si s dětmi, co asi ptáci během zimy jedí a jak si svou potravu obstarávají. A jak můžeme ptákům pomoci my? Vyrobíme jim krmítka ze smrkových nebo borovicových šišek, které si z procházky přineseme.


Průběh:

Borovicové nebo smrkové šišky můžeme sbírat již v průběhu podzimu. Necháme je na dobře viditelném místě, aby mohly děti pozorovat, co se s šiškami děje, když jsou v teple. Jsou-li šišky rozevřené, můžeme začít s výrobou krmítek.

Na špičku šišky uvážeme provázek z přírodního materiálu, abychom vytvořili poutko. Mladším dětem pomůžeme, starší děti mohou zkusit zavázat provázek samy, popř. pomoci mladším kamarádům. Děti potom šišku obalují nejprve ve změklém a nesoleném sádle a pak v různých semínkách, například slunečnicových, konopných, lněných. Lze také použít mák nebo proso. Takto obalené šišky necháme v chladu, aby sádlo ztuhlo. Na další zimní vycházce krmítka rozvěsíme na stromy, kde jsme pozorovali ptáky.

 

Na co pozor:

• Před procházkou si s dětmi povídáme, jak se budeme chovat, abychom ptáky při pozorování nevyplašili.

• Zahlédneme-li ptáky, necháme děti co nejvíce pozorovat. Pokud mají děti potřebu svá pozorování bezprostředně nahlas komentovat, komunikujeme s nimi šeptem, abychom je motivovali k tichému chování.

• Krmítka potom věšíme na stejné stromy, aby si k nim ptáci navykli létat.

• Krmítka věšíme na stromy bezpečně a ne na příliš slunná místa, aby se směs na šišce nerozpustila.


 

Na další aktivity se podívejte na následující stránce!

Po stopách živočichů


Tato aktivita se dá provozovat v průběhu celého roku. Na vycházce (pokud to není možné, tak i ve třídě) děti seznámíme s různými pobytovými znameními, tj. podle čeho poznáme, že zde zvířata jsou nebo že zde byla. Může to být třeba stopa, hlas ptáka, pach, trus, peří, hnízdo, vajíčka a jejich skořápky, kus shozeného paroží, zbytek vosího nebo včelího hnízda, ohlodaná kost, rozrytá zem, ohlodaná větvička, vyloupaná šiška atd. Je vhodné přizvat si na výpravu třeba myslivce nebo hajného, který může děti zavést na vhodná místa, nebo alespoň přinést názorné ukázky a dětem vysvětlit, kde je našel a od kterého zvířete jsou. Na dalších procházkách pak můžeme s dětmi obdobná znamení hledat a pozorovat, případně můžeme připravit stezku, po které se děti vydají. O zážitcích si nakonec popovídáme, případně děti namalují, co našly, viděly, zažily…

 

Konkretizované výstupy z činnosti:


• Dokáže se v lese pohybovat potichu a ohleduplně, aby nerušilo ptáky, zvěř?

• Popíše dítě, co našlo? Umí dítě plynule vyprávět své zážitky? Poslouchá dítě, co vyprávějí ostatní?

• Vymýšlí zajímavé možnosti, jak předmět či jiná stopa po živočichovi vznikla? Umí dítě využít nalezené přírodniny ve výtvarném projevu? Zajímá se dítě o dění v přírodu aktivně? Osvojilo si některá nová slova – (např. trus, paroží…) Porovnává vzájemně předměty a jejich vlastnosti?

 

 

Pozorovací hry se stuhou


Vezmeme děti na místo, kde můžeme něco pěkného pozorovat. Čtyři děti vytvoří rámeček pomocí stuhy dlouhé cca 5m. V průhledu rámečku tak ostatním dětem ukáží zajímavé místo, strom, výhled apod. Pokud tuto aktivitu pravidelně opakujeme v průběhu roku na stejných místech, děti zaznamenají změny prostředí kolem sebe. Vnímají, že okolí se mění, vyvíjí se… Pozorování můžeme zaznamenat výtvarně – kresbou či malbou, vytvořit ji z hlíny nebo z přírodnin.

 

Konkretizované výstupy z činnosti:

• Zvládne dítě manipulaci se stuhou (vytvořit rámeček)?

• Zdůvodní, co jej zaujalo a proč? Naslouchá citlivě i vyjádření druhých dětí? Umí se dítě s ostatními domluvit, co a jak chce ostatním dětem ukázat?

• Používá pojmy dole, nahoře, blízko, daleko?

• Spolupracuje s druhými dětmi při vytváření rámečku? Zapojuje se dítě do hry aktivně, nebo jen pasivně přijímá pokyny druhých?

 

 

Proč s dětmi podnikat venkovní aktivity?


• Dostatečné množství volného pohybu na čerstvém vzduchu vede ke zlepšení jejich fyzické kondice, pohybových dovedností i zlepšení imunity.

• Manipulace s různorodými přírodními materiály vede ke zlepšení jemné motoriky, poznávání vlastností přírodnin rozvíjí smyslové vnímání.

• Hry „bez hraček“, jen s využitím přírodních zdrojů, podněcují jejich tvořivost, fantazii.

• U dětí obvykle vidíme určité „zklidnění“ – ubývá agresivity, zlepšuje se celkové emocionální cítění a sociální dovednosti.

• Děti při hrách v přírodě disponují větší mentální výkonností, jsou schopné se více koncentrovat, soustředit se po delší dobu.

• Hra ve venkovním prostředí umožňuje dětem postupnou integraci s celým světem živé i neživé přírody, děti si uvědomují některé souvislosti jevů v přírodě, promýšlejí příčiny a důsledky.

• Hry v přírodě vedou děti k samostatnosti a spolupráci. Je až překvapivé, jak a s čím si v přírodě dokáží děti pohrát, jak svoji hru dokáží organizovat.

 

 

Na pravidla her v přírodě se podívejte na další stránce!


Pravidla aktivit v přírodě během celého roku


Příroda nám přináší mnoho pozitivního, ale jsou i určité momenty, které bychom během pobytu dětí v přírodě neměli podcenit.

 

1. Oblečení

„Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečené dítě.“ Dětem chceme umožnit volný pohyb, možnost experimentovat, zkoumat různé přírodní materiály, a to za každého počasí.

 

2. Alergie a nebezpeční živočichové

Během aktivit v přírodě se děti setkají s různými přírodními materiály. V dnešní době jsou alergie bohužel časté a běžné. Proto bychom měli mít u všech dětí předem zmapovaný jejich zdravotní stav a všechny alergie zaznamenané na evidenčním listu, před pobytem venku se s nimi seznámit. Důležité jsou zejména pylové alergie (trávy, bříza, pelyněk, obilí), či alergie na některé potraviny (třeba i lesní jahody).
Zvláštní opatrnost si zaslouží především bodavý hmyz – včely, vosy a sršně. I zde se u některých dětí může objevit alergie. Nepříjemné může být kousnutí od mravence, setkat se můžeme i se zmijí. Proto bychom měli děti na všechny tyto možnosti upozornit a vysvětlit jim, jak se v přírodě bezpečně chovat. Při pobytu venku je třeba používat repelenty pro ochranu proti klíšťatům.

 

3. Úrazy a otravy

Někdy se stává, že děti nejdříve jednají a až poté přemýšlejí. Proto je nutné jim opakovaně připomínat zásady bezpečného chování v přírodě ještě dřív, než se ji vydáme zkoumat a objevovat. Přesto by měla učitelka volit terén a hry vždy s ohledem na možná rizika. Např. u lezení na stromy stačí jen dvě základní pravidla, aby tato činnost byla bezpečná: 1. lez jen tam, kam si sám troufneš; 2. na jednom stromě může být jen jedno dítě. 3. Nikdy ničím neházíme, pokud k tomu není vydán přesný pokyn a také nikdy nešermujeme klacíky před obličejem, abychom nechtěně neublížili.
V přírodě se často setkáme s různými plody a ne všechny mohou být jedlé nebo alespoň ne jedovaté. Základním pravidlem by proto mělo být, že nikdy neochutnáváme nic, co bezpečně neznáme.

 

4. Ochrana přírody

Při každém pobytu v přírodě bychom měli dbát na její ochranu. Děti by měly vědět, že do přírody chodíme na návštěvu a podle toho se tam také chováme. A nerozlišujeme, jestli se jedná o les, louku či „pouze" městský park. Musíme si uvědomit, že každým delším pobytem v přírodě, každou větší hrou působíme v přírodě rušivě, proto se snažíme negativní dopady co nejvíce omezit.
Na většinu aktivit stačí pouze sbírat přírodniny na zem spadlé (listí, kůra, větvičky, šišky, kamínky atd.), není třeba nic trhat. Občas se může stát, že potřebujeme utrhnout nějakou rostlinku, např. kvůli malování. Děti by se měly ujistit, že to není rostlinka chráněná, a měly by být poučeny, že pokud už něco trháme, tak pouze v minimálním množství, které nám bude k dané činnosti stačit.
Dalším důležitým pravidlem je vyvarování se nadměrnému hluku, který by mohl rušit např. hnízdící ptáky. V hustých porostech se ukrývá zvěř a především na jaře v období hnízdění a vyvádění mláďat bychom se měli těmto místům raději vyhýbat. Zvláštní pozornost také zaslouží nově zalesněné plochy, osetá pole a nepokosené louky, na těch se mohou vyskytovat chráněné druhy rostlin a živočichů.
Samozřejmostí je pak úklid veškerých odpadků nebo i pomůcek použitých při našich hrách a činnostech. Také nepoužíváme žádné sprejové barvy na stromy, a pokud už potřebujeme např. připevnit na stromy nebo jinam nějaké značení, děláme to vždy tak, abychom nic nepoškodili a značení šlo bez problémů sundat a odnést.

 

 

Přejeme hodně zábavy při venkovních aktivitách a objevování přírody!

 

 

V článku byly použity ukázky z publikace Rozvíjíme environmentální cítění dětí od kolektivu autorek Jenny Andreskové, Markéty Kubecové, Michaely Kukačkové, Lenky Suchardové a Kateřiny Zemanové.

 

 

Na další články se podívejte do našich Aktualit!