Dítě se narodí jako křehká rostlinka, o kterou dospělí musí pečovat jako zahradníci. Avšak opravdoví zahradníci mají velikou výhodu oproti rodičům, neboť daleko lépe a rychleji poznají, kdy jejich rostlinka dozrává, co jí chybí a co potřebuje k dalšímu růstu.

Školní zralost bývá nejčastěji charakterizována jako stav dítěte, který zahrnuje jeho zdravotní, psychickou a sociální způsobilost začít školní docházku. Dítě, jež má zvládnout požadavky školní docházky, by tedy mělo být zralé a připravené na vstup do 1. třídy základní školy. V souvislosti se školní zralostí se uvádějí nejčastěji její tři složky:

  • fyzická zralost (tělesná neboli somatická)
  • psychická zralost
  • sociální a emocionální zralost (jejíž součástí je i pracovní zralost)

Jak dítěti pomáhat?

1. PRŮBĚŽNĚ VÉST K TOUZE PO POZNÁNÍ

Hlavním úkolem rodiny je průběžná výchova dítěte, neboť rodiče by své dítě neměli učit jen pro zápis, ale pro další život. Určitě není vhodné, aby rodiče dítě školou strašili (např. ve škole si tě srovnají, tam budeš muset poslouchat, tam si to s tebou paní učitelka vyřídí, jak nebudeš poslouchat, dostaneš od paní učitelky poznámku nebo špatnou známku…). Důležitým úkolem rodiny je vést dítě k touze po poznání, dítě by se do školy mělo těšit. Rodiče by tedy před ním neměli o učení, o škole, o učitelích mluvit negativně.

2. TRÁVIT SPOLEČNĚ DOST ČASU

Rodiče by si pro své dítě měli nalézt pravidelně čas, tedy věnovat se mu nejenom nárazově (např. měsíc před zápisem do 1. třídy základní školy), ale průběžně. Je samozřejmě náročné skloubit zaměstnání, péči o domácnost a výchovu dětí. Rodiče by s dětmi měli hodně hovořit, číst jim, zpívat, kreslit, stavět, modelovat, sportovat, hrát si… Jednoduše být s nimi a poskytnout jim čas a prostor pro vzájemné činnosti, hry či společné procházky.

Důležité je nezapomínat na běžné činnosti: společně snídat, večeřet, něco připravovat, uklízet, pečovat o květiny nebo domácí mazlíčky, společně plánovat, společně se radovat a smát atd.

Ideální je, když se i malé děti účastní běžných činností v domácnosti (třeba rovnají nádobí do myčky, pomáhají luxovat, stlát, utírat prach atd. Dětem samozřejmě musíme činnost uzpůsobit, aby ji byly schopné zvládnout a nezapomínáme je průběžně chválit). Děti tak mají pocit důležitosti a cítí se jako nepostradatelná součást rodiny, což pomáhá posilovat rodinné vztahy.  

3. PRAVIDELNĚ OPAKOVAT ČINNOSTI 

Velký význam pro dítě, ale i pro sounáležitost všech členů rodiny mají rituály – pravidelně se opakující činnosti. Nemusí jít jen o sváteční rituály (oslava Vánoc, oslava Velikonoc, oslava narozenin atd.), ale veliký význam má např. také uspávací rituál, kdy se dítě po večerní hygieně pokaždé těší na pohádku před spaním, kterou maminka nebo tatínek čte. Po přečtené pohádce následuje pomazlení, pusa na dobrou noc atd.

4. ZAJISTIT PODNĚTNÉ PROSTŘEDÍ

Důležitým předpokladem školní připravenosti a následně i školní úspěšnosti dítěte je podnětnost rodinného prostředí. Nezáleží na kvantitě podnětů, ale na jejich kvalitě a také na tom, zda podněty, které rodina dítěti poskytuje, jsou relevantní z hlediska požadavků stávajícího školského systému.

5. ZAJISTIT STABILNÍ RODINNÉ PROSTŘEDÍ

Budoucí školák potřebuje mít stabilní rodinné prostředí, které mu poskytuje pocit bezpečí a jistoty, aby bez větších problémů zvládl zahájení povinné školní docházky, která bývá spojena se zvýšením nároků nejenom na dítě, ale i ostatní členy rodiny.

Text napsala PhDr. Jana Kropáčková, Ph.D. Více rad a tipů ohledně nástupu dítěte do školy, školní zralosti a připravenosti najdete v publikaci Školní zralost a její diagnostika a v chystané novince Odklady školní docházky.

Už se Vaše děti těší do školy?

Prvňáčkovo Desatero, aneb Co by měli rodiče budoucího prvňáčka vědět zobrazíte na webu Raabe.cz.