Vývoj dětské kresby a její diagnostické využití
Kreslení je důležitou neverbální aktivitou, ve které děti využívají grafického zobrazení k vyjádření svých poznatků, názorů a pocitů. Kresbu lze chápat jako určité vyjádření či sdělení, má stejnou expresivní funkci jako hra nebo řeč. Přinášíme Vám článek s konkrétními postupy, jak dětskou kresbu interpretovat.
V tomto článku Vám přinášíme ukázku z nové publikace Vývoj dětské kresby a její diagnostické využití od Marie Vágnerové. Přejeme příjemné čtení.
Je obecně známo, že kresba je účinným způsobem, jak může dítě zaznamenat, co vidělo, a stejně tak ji lze využít i k vyjádření jeho pocitů. Dítě vždycky nechce nebo nedokáže o svých pocitech mluvit, ale v případě kresby takové zábrany nemá. Vzhledem k tomu může být kresba důležitým východiskem k dalšímu, konkrétněji zaměřenému vyšetření.
● V dětském věku kresba uspokojuje potřebu vyjádření možná ještě víc než vyprávění. Je jedním z prostředků komunikace s ostatními lidmi, i když leckdy nemá podobu přímého sdělení.
● Kreslení může mít i terapeutickou funkci, ať už jde o činnost zaměřenou na nalezení přijatelného řešení nějakého problému, nebo o pouhou možnost odreagování (Coates a Coates, 2006; Einarsdottir et al., 2009; Hopperstad, 2008, 2010; Ross, 2010; Farokhi a Hashemi, 2011; Merriman a Guerin, 2006; Ofosua Anim, 2012).
Aby bylo možné interpretovat určité znaky kresby jako odraz emočního stavu autora, je třeba vědět, zda nejsou vývojově podmíněné, a tudíž nemají v této fázi jiný diagnostický význam. To znamená, že je nutné odlišit nápadnosti a zkreslení vyplývající z emočního stavu dítěte od nepřesností daných úrovní jeho kreslířských schopností. Mnohé nápadnosti, které jsou posuzovány jako projev emočního ladění, mohou být dány opožděním jejich vývoje. Je třeba brát v úvahu i kreslířský styl, který může v některých případech klamně signalizovat emoční problémy.
Při hodnocení je třeba opatrnosti, protože určitý emoční stav (např. úzkost nebo zlost) se nemusí projevovat v kresbách všech dětí stejným způsobem a stejně tak se nepromítne do všech výtvorů daného jedince. Vnitřní psychický stav autora se v kresbě nemusí odrazit vždycky, někdy může převládnout naučený stereotyp zobrazování něčeho. Je zřejmé, že se emoční rozladěnost může projevit i regresí kreslířských schopností.
Hodnocení emočních aspektů kresby lidské postavy
Kresba lidské postavy byla k hodnocení emočních aspektů kresby využívána nejčastěji. Mimo jiné i proto, že autor kresby může do jejího zobrazení promítnout své vlastní pocity. To znamená, že když kreslí lidskou postavu, kreslí vlastně sám sebe. Hodnotit emoční aspekty kresby lidské postavy můžeme na základě několika autorů – odborníků v této oblasti. Například K.Machoverová (1948, 1952), která byla první, kdo vytvořil hodnoticí systém kresby lidské postavy, E. Koppitzová, která vypracovala seznam emočních indikátorů, které by měly signalizovat narušení emočního prožívání, Naglieri, McNeish a Bardos, kteří vytvořili test „Draw-a-Person: Screening Procedure for Emotional Disturbance“ (DAP:SPED) a další.
Na přehled znaků, které jsou důležité pro hodnocení emočního stavu, se podívejte na další stránce!
Lahůdky z e-shopu:
 |  |  |
| Já jsem takový a ty jsi makový | Výtvarné činnosti v předškolním vzdělávání | Malé příběhy o velkých věcech |
