Úvodní strana Magazín Témata ZŠJak na vztahy ve třídě očima třídního učitele

Jak na vztahy ve třídě očima třídního učitele

Kapitoly článku

1. Jak usměrňovat dynamiku třídy
2. Jak zajistit potřebu bezpečí ve skupině?

Školní třída představuje specifickou skupinou dětí (případně dospívajících), která činnost pedagoga doprovází každý den. V každém věku se navíc třídní kolektiv projevuje jinak. Jak jako učitel zvládat každý třídní kolektiv se dozvíte v článku. Text pochází z publikace Vztahy a nástrahy ve školní třídě.

Jak zajistit potřebu bezpečí ve skupině?

Jasně definujme pravidla chování ve skupině. U žáků od 3. třídy je důležitá spoluúčast na vytváření pravidel. Ta jsou závazná pro všechny, nejsou to zákazy a příkazy, ale jsou tu proto, aby nám umožňovala „společně žít“. Za porušení pravidel musí následovat předem jasná a vždy aplikovaná sankce (i ty lze se žáky dohodnout).

Potřeba soudržnosti (koheze): Souvisí se spoluprací, solidaritou, sdílením společným norem a hodnot. Je nutné vědět, že soudržnost se vyvíjí postupně a svým působením k ní můžeme přispívat. Vytváření a posilování soudržnosti podporuje nesoutěživé klima – jedině tak může vzniknout solidarita, rozvíjet se schopnost vyjít s ostatními a schopnost kooperace.

Potřeba uznání: Každá skupina potřebuje být vnímána příznivě, a to zejména svým třídním učitelem. Když tomu tak není, jedinec může mít pocit, že nechce patřit do skupiny, která má negativní pověst. Pokud bude třída neustále označována jako problematická, problematickou bude, a dokonce ráda. Jako skupina chce vyniknout, a to jakkoli. Žáci toto „označkování“ mohou variovat v ocenění a „chlubit se“: „My jsme nejhorší (nejzlobivější) třída na škole.“ Tudíž jsme nejlepší. Hledejte situace, kdy můžete ocenit celou třídu. Např.: „Líbilo se mi, jak jste se dohodli na cíli našeho školního výletu.“ „Ve sborovně jsem slyšela, jak umíte výborně pracovat v hodině přírodopisu.“ „Měla jsem dnes radost z toho, jak jste dodržovali pravidla slušného chování.“ „Slyšela jsem, jak dobře umíte spolupracovat ve skupinách.“

Potřeba vyjádřit se a komunikovat: V rámci tradiční vyučovací hodiny nemá třída mnoho možností vyjadřovat se jako skupina. Komunikace je v hodině řízena pedagogem, bývá vyžadováno, aby souvisela s učivem. Určité nenaplňování této potřeby si děti kompenzují vyrušováním, pokřikováním. Kde tedy získat prostor pro komunikaci? Ideální bývají třídnické hodiny, kdy se děti mohou prezentovat jako skupina, vyjadřovat se k určitému problému, úspěchu, domluvit se na nějakém cíli.

Dají se využít i počátky vyučovací hodiny, kdy mohou žáci projevit, jak se dnes mají, co jako třída prožili. Dochází tak k uvolnění napětí v závislosti na naplnění komunikační potřeby. Pokud je tento způsob práce pravidelně zařazován – stává se rituálem, podporuje i pocit bezpečí a jistoty (jistotu přináší něco, co se opakuje). Pokusme se rozvíjet komunikační dovednosti žáků, včetně naslouchání druhým. Podporujme symetrickou – rovnocennou komunikaci, umění kultivovaně sdělit, co se jim v chování ostatních líbí či nelíbí. Učme je, aby se uměli vzájemně ocenit, jednali ne agresivně, ale asertivně. Učme je pravidlům komunikace ve skupině – „neskákání do řeči“, poskytování verbálního prostoru ostatním.

Nenaplnění potřeb třídy se často projevuje frustrací, která se pojí s těžko zvladatelnou skupinovou dynamikou. Reakcí bývá nespolupracující, rušivé chování, časté konflikty mezi členy skupiny, opoziční chování vůči pedagogům.

Text pochází z publikace Vztahy a nástrahy ve školní třídě. Autorkou publikace je Zdenka Ženatová.

Kam dál? Přečtěte si také:

Líný učitel 2: Jak učí Líný učitel aneb Cesta pedagogického hrdiny