Jak na vztahy ve třídě očima třídního učitele

Jak zajistit potřebu bezpečí ve skupině?

Jasně definujme pravidla chování ve skupině. U žáků od 3. třídy je důležitá spoluúčast na vytváření pravidel. Ta jsou závazná pro všechny, nejsou to zákazy a příkazy, ale jsou tu proto, aby nám umožňovala „společně žít“. Za porušení pravidel musí následovat předem jasná a vždy aplikovaná sankce (i ty lze se žáky dohodnout).

Potřeba soudržnosti (koheze): Souvisí se spoluprací, solidaritou, sdílením společným norem a hodnot. Je nutné vědět, že soudržnost se vyvíjí postupně a svým působením k ní můžeme přispívat. Vytváření a posilování soudržnosti podporuje nesoutěživé klima – jedině tak může vzniknout solidarita, rozvíjet se schopnost vyjít s ostatními a schopnost kooperace.

Potřeba uznání: Každá skupina potřebuje být vnímána příznivě, a to zejména svým třídním učitelem. Když tomu tak není, jedinec může mít pocit, že nechce patřit do skupiny, která má negativní pověst. Pokud bude třída neustále označována jako problematická, problematickou bude, a dokonce ráda. Jako skupina chce vyniknout, a to jakkoli. Žáci toto „označkování“ mohou variovat v ocenění a „chlubit se“: „My jsme nejhorší (nejzlobivější) třída na škole.“ Tudíž jsme nejlepší. Hledejte situace, kdy můžete ocenit celou třídu. Např.: „Líbilo se mi, jak jste se dohodli na cíli našeho školního výletu.“ „Ve sborovně jsem slyšela, jak umíte výborně pracovat v hodině přírodopisu.“ „Měla jsem dnes radost z toho, jak jste dodržovali pravidla slušného chování.“ „Slyšela jsem, jak dobře umíte spolupracovat ve skupinách.“

Potřeba vyjádřit se a komunikovat: V rámci tradiční vyučovací hodiny nemá třída mnoho možností vyjadřovat se jako skupina. Komunikace je v hodině řízena pedagogem, bývá vyžadováno, aby souvisela s učivem. Určité nenaplňování této potřeby si děti kompenzují vyrušováním, pokřikováním. Kde tedy získat prostor pro komunikaci? Ideální bývají třídnické hodiny, kdy se děti mohou prezentovat jako skupina, vyjadřovat se k určitému problému, úspěchu, domluvit se na nějakém cíli.

Dají se využít i počátky vyučovací hodiny, kdy mohou žáci projevit, jak se dnes mají, co jako třída prožili. Dochází tak k uvolnění napětí v závislosti na naplnění komunikační potřeby. Pokud je tento způsob práce pravidelně zařazován – stává se rituálem, podporuje i pocit bezpečí a jistoty (jistotu přináší něco, co se opakuje). Pokusme se rozvíjet komunikační dovednosti žáků, včetně naslouchání druhým. Podporujme symetrickou – rovnocennou komunikaci, umění kultivovaně sdělit, co se jim v chování ostatních líbí či nelíbí. Učme je, aby se uměli vzájemně ocenit, jednali ne agresivně, ale asertivně. Učme je pravidlům komunikace ve skupině – „neskákání do řeči“, poskytování verbálního prostoru ostatním.

Nenaplnění potřeb třídy se často projevuje frustrací, která se pojí s těžko zvladatelnou skupinovou dynamikou. Reakcí bývá nespolupracující, rušivé chování, časté konflikty mezi členy skupiny, opoziční chování vůči pedagogům.

Text pochází z publikace Vztahy a nástrahy ve školní třídě. Autorkou publikace je Zdenka Ženatová.