Jak upozorňují mnozí učitelé základních škol, ale i středních odborných škol a učilišť, v posledních letech se výrazně zhoršuje dovednost mnohých dětí i mládeže „pracovat rukama“ – zvládnout jednoduché postupy s materiály, nářadím či náčiním, ale často i jen zvládnout dobře běžné sebeobslužné činnosti – zavázat si kličku, zapnout zip, srovnat věci do školní aktovky...

Příčin tohoto problematického trendu může být mnoho. Jak udává např. německý vědec Dieter Breithecker, vedoucí Spolkové společnosti pro podporu pohybu, děti tráví příliš málo času volnou hrou a volným pohybem. Málo také zaměstnávají ruce. To všechno je přitom pro jejich optimální vývoj nepostradatelné. „Dnešní děti mají příliš málo příležitostí pro spontánní hraní, pohyb i prožívání. Jejich čas a zábava jsou povětšinou utvářeny dospělou osobou. Venku to mívá podobu organizovaného sportování, doma zase nadměrné staticky pasivní multimediální nabídky informačních technologií. Je to až tragické, když si uvědomíme, že o vývoji, zvláště v předškolním věku, platí, že co má dítě pochopit, to musí nejdřív uchopit. A smysl má pro dítě jenom to, co k němu přichází skrze jeho smysly."

Psycholog Marek Franěk z katedry ekonomie a managemetu z Univerzity Hradec Králové dává Breitheckerovi za pravdu: „Dítě pro svůj zdravý vývoj nezbytně potřebuje, aby bylo obklopeno podněty působícími na jeho smysly. Když sedí doma a sleduje realitu na televizní obrazovce nebo na monitoru počítače, působí na něj pouze vizuální a akustické podněty, které navíc přijímá pasivní formou. Chybí potřebná interakce a navíc tyto umělé informace, přestože mohou být bohaté, neodpovídají tomu, jak svět ve skutečnosti vypadá a jak se projevuje. Dítě má k dispozici jen umělecký a technický obraz, který se vyznačuje zjednodušením a stylizací. Dochází k omezování dětské představivosti, kreativity i emocionality. Navíc se pak dítě přirozených situací často bojí, protože realitu prostě nezná." (převzato Dr. Eva Labusová, časopis Děti a my 5/2011)

Je tedy zřejmé, že jednou z příčin menší manuální zručnosti dnešních dětí při práci s materiály je pravděpodobně i velmi brzké nahrazování tvoření ze skutečných materiálů různými digitálními aplikacemi (např. počítačové hry na stavění města, kdy stačí na místo kliknout myší nebo prstem – a je hotovo), které začínají používat již i děti předškolního věku. V tomto věku, kdy se obraz světa v dětské mysli teprve vytváří, je ale třeba, aby děti vnímaly svět a materiály, ze kterých je stvořen, ve všech jeho dimenzích, více smysly a prostorově. Proto se začíná do RVP různých typů škol opětně zavádět „polytechnická výchova“ a hledají se cesty, jak zvýšit zájem dětí o manuální činnosti.

V čem je možné spatřovat hlavní význam práce s materiály v předškolním věku? Základní cíle je možné najít v RVP PV – je to například:

  • seznámit se s některými vlastnostmi materiálů – tedy poznat, jak je možné tvarovat papír, o co náročnější je stříhání látky, či hnutí drátku
  • naučit se zacházet s některými drobnými nástroji, pomůckami a materiály
  • podněcovat tvořivost a nápaditost dětí
  • vyjadřovat se pomocí vlastní tvorby (sestavovat, konstruovat), mít „nápady“
  • zachycovat skutečnosti ze svého okolí pomocí různých technik (skládáním, lepením...) a různých materiálů
  • být citlivé k předmětům, materiálům i přírodě – tedy šetřit s nimi, využívat i zbytkových částí, sbírat přírodniny s ohledem na ochranu přírody
  • seznámit se s různými profesemi, pracovními činnostmi, zvládat jednoduché práce

Co to znamená pro práci učitelky MŠ?

  • náměty na všechny činnosti volíme s ohledem na možnosti dětí a s konkrétním pedagogickým záměrem (např. naučit děti přeložit papír na polovinu), používáme raději jednodušší a zvládnutelné techniky či dovednosti
  • volíme různou náročnost zpracování materiálu podle vyspělosti konkrétních dětí. Zejména ve věkově smíšených třídách můžeme zvolit jeden společný námět (například vytváříme z hromady listí zimní pelíšek pro ježka) a využít přitom různě náročné jeho zpracování. Nejmladší děti třeba natrhají a nalepí barevné papírky jako listí na okopírovaný obrázek ježka, náročnější verze pro starší děti je jednoduchý tvar listů vystříhat a nalepit a nejvyspělejší děti mohou ježka vystřihnout samy, různé listy si předkreslit, následně vystřihnout a nalepit
  • postupujeme systematicky a cíleně od jednoduchých dovedností, které opakovaně procvičujeme na různých materiálech(např. mačkání slabého – průklepového papíru a teprve následně silnějšího – novinového), následně třeba mačkání tenké hliníkové folie atd.
  • nenecháváme se nahodile a mechanicky „inspirovat“ líbivými výtvory z různých brožurek, ale vybíráme náměty podle možností a vyspělosti konkrétních dětí
  • necháme děti využívat získané dovednosti i při jejich volných činnostech a hrách – např. vytvořením doplňků ke hře, při pohybových aktivitách atd.
  • připravíme dětem pracovní koutky s různým materiálem, případně i pomůckami a podněcujeme je k využívání
  • stanovíme si s dětmi jasná pravidla, jak se v těchto koutcích chováme zejména s ohledem na bezpečnost (např. při používání nůžek) – můžeme použít i piktogramy k jejich záznamu
  • vybíráme materiály esteticky vhodné, zdravotně nezávadné, pro děti přiměřeně zpracovatelné, ale používáme i méně známé materiály
  • pokud chceme použít materiál dětem neznámý, nebo s ním děti zatím nepracovaly (alobal, drátky), necháme s ním děti nejprve experimentovat (bez očekávaného výsledku), teprve následně s ním budou pracovat podle pokynů učitelky
  • je velmi potřebné, aby si učitelka nejdříve sama vyzkoušela celý postup (např. včetně použití konkrétního lepidla), pak teprve pracujeme s dětmi. Vyvarujeme se tak mnohých problémů, kdy nějaká činnost vypadá na obrázku úplně jednoduše, ale reálně je dosti složitá.
  • náměty volíme tak, aby práci dělalo dítě, ne učitelka (důležitý je proces, nikoli výsledek –„výrobek“)

Ukázka pochází z e-publikace Rozvíjíme dovednosti hrubé a jemné motoriky dětí z  kapitoly Práce s materiály, jejíž autorkou je Mgr. Hana Nádvorníková.