Jedním z velmi často akcentovaných cílů vzdělávání je příprava žáka na život v dnešní společnosti způsobem odpovídajícím poznatkům o současné společnosti dosaženým pomocí sociálních věd. Přestože jsou tyto cíle zmiňovány již v Národním programu vzdělávání, stejně se do učebnic dostalo do dnešních dnů jen velmi málo z obsahu, který by daným cílům odpovídal.

Společnost lze zkoumat stejně jako jiné objekty výzkumu, je však třeba k tomu využívat specifických metod a přístupů. Moderní žák by měl dokázat podívat se na sebe z pohledu vyššího, než jsou jeho individuální zájmy a potřeby. Měl by se dokázat na sebe podívat jako na součást  svého životního prostředí, společnosti, třídy, rodiny, ve které žije. Měl by být schopen reflektovat kamarády, učitele, rodiče, sourozence a další kolem sebe. Měl by si být vědom, že není jen výtvorem své vlastní dokonalosti, ale také úsilím a láskou těch, kteří ho vychovávali. Měl by si být vědom toho, jak moc na něj okolí působí a zároveň jak on může působit na něj.

Dalším velmi významným momentem poznávání sebe sama a svého okolí je schopnost empatie a poučení se ze zkušeností historie a druhých lidí. Z psychologie víme, že život každého  jednotlivce je vlastně jakýmsi opakováním. Každé dítě se znovu a znovu učí jíst, ať se narodí v patnáctém či dvacátém pátém století. Znovu a znovu se seznamuje se svou rodinou. Učí se základním dovednostem. V každém století to však dělá trochu jinak. Proto není vůbec od věci si některé zákonitosti týkající se naší společnosti stále opakovat. Jednak to napomáhá konkrétním individuálním procesům socializace žáků a jednak se vždy máme šanci na věc podívat zajímavě, nově, jinak, efektivněji.

Lze vypozorovat určité modely a pravidla, která se stále opakují. To však lze jen tehdy, pokud jsme schopni společenské jevy vnímat jako výsledek velmi spletité sítě lidských vztahů, umístěné do ještě složitějšího prostředí kolem. Určité jevy se opakují jen za určitých podmínek. Musíme být schopni uvažovat relativně. Teorie relativity nám vlastně může být dobrým příkladem. Společenské a sociální jevy jsou multidimenzionální. Obecná ponaučení z nich lze získávat. Na druhou stranu je nutné posuzovat každý případ z praxe zcela specificky, protože ten se odehrává ve zcela specifických podmínkách. Známe-li tedy za současného stavu například naši třídu, ta se může za dva dny zcela proměnit, ale my ji znovu můžeme poznat. Dle charakteru třídy však nelze usuzovat na charakter jedince. Ke každému vždy musíme přistupovat individuálně, avšak se zřetelem na to, jak ho ovlivňuje třída, do jaké míry je s ní jedinec srozuměn, identifikován a jak on ovlivňuje ji … 

Pokusme se, byť je to v dnešní době, vytvořit s žáky nějaký úchop naší společnosti, která je dnes relativizována přímo záplavou informací, médii, nepravdivými a neucelenými informacemi. Schopnost rozhlížet se kolem sebe a také dokázat si všechny tyto informace zpracovat tak, že ať je to jak chce a ať je jejich obsah jakýkoli, vždy ho produkují lidé, kteří mohou chybovat, kteří něco prožili, něco konkrétního, nikoli tištěného, je velmi důležitou schopností, kterou každý člověk v životě může dobře využít. 
 

Aktivita: OČEKÁVÁNÍ A VZTAH

Téma: lidské vztahy a jejich druhy

Trvání: 30 minut

Pomůcky: papíry a tužky

Metodické zařazení aktivity:

Znalosti žáka: princip vztahu je očekávání a jeho naplnění druhými, dokázat rozlišit některé druhy vztahů
Dovednosti žáka: dokázat popsat svá očekávání a přemýšlet o způsobech jejich naplnění
Předávané či inicializované hodnoty: neočekávat nesplnitelné, být si vědom omezení svého okolí v naplnění očekávání
Vzdělávací oblast/předmět: občanská nauka, základy společenských věd

Postup

  • Rozdáme žákům papír A5. Zadání úkolu zní: Napište na papír všechno, co očekáváte od své maminky.
  • Dáme žákům k dispozici pět minut.
  • Čteme s žáky jejich odpovědi a hledáme, jaká očekávání od maminky jsou stejná a jaká ne, a graficky je zvýrazňujeme na tabuli.
  • Poté se s žáky zamyslíme nad výsledkem. Řekneme např., že vidíme, že každý z nás má od maminky nějaká očekávání. Stejně tak máme očekávání i od svých kamarádů, ale i od jiných lidí.
  • Rozdáme každému žákovi další papír A5 a řekneme: Zaznamenejte, co očekáváte od svých nejlepších kamarádů.
  • Opět s žáky čteme a graficky zvýrazňujeme jinou barvou na tabuli. Opět vybereme společná očekávání a shrneme. Vidíme, že v této třídě od maminky nejvíce očekáváme toto a od kamarádů toto. Kromě toho má každý z nás ještě nějaká jiná očekávání.
  • Mohli jsme si všimnout, že k určitým lidem máme určitá zvláštní očekávání. Od maminky očekáváme jiné věci než od přátel, od prodavačů, babiček, paní učitelky apod.
  • Rozdáme žákům další papír A5 a řekneme: Napište, co svým nejlepším kamarádům můžete dát, co jim můžete nabídnout (rozumí se nejen materiální věci).
  • Poté čteme papír jednoho žáka a sledujeme, dle zjištěných očekávání, koho očekávání daná nabídka může nejvíce uspokojit. Porovnáme toto zjištění s realitou. Žák například napíše: mohu si s kamarádem hrát fotbal. Podíváme se, kdo od svých kamarádů očekává, že s ním půjde hrát fotbal. Pak zjistíme, zda spolu fotbal opravdu hrají.
  • Od lidí očekáváme různé věci, vznikají vztahy. Tyto vztahy v první řadě můžeme dělit podle toho, jaký druh vztahu vytváříme, zda vztah maminka a dítě, nebo kamarádství, nebo učitel – dítě apod. Jak jsme si ukázali, tyto vztahy se liší tím, co od těch druhých očekáváme.
  • V některých vztazích nám ti druzí naplňují více očekávání, někteří méně. Podle toho se potom utváří atmosféra vztahu.V některých vztazích více očekáváme než přijímáme, v některých více rozdáváme než očekáváme, v některých vztazích jeden očekává a druhý přijímá. Některé vztahy jsou vyvážené, některé se hodně mění v čase.
  • Důležité bývá nemít od druhých taková očekávání, která nám nemohou splnit. Potom se často vztah ničí a způsobuje určité nesnáze a problémy.