Naučit citlivě vnímat přírodu a rozvíjet pozorovací schopnosti dětí by mělo být cílem každého pedagoga i rodiče. Přinášíme Vám na prahu léta pásmo aktivit na téma „mravenci“, v rámci nějž si děti nejen pomáhají osvojit lásku k přírodě, ale osvojují si i řadu dalších dovedností.

 

1. Mravenčí procházka

Pomůcky: lesní prostředí – mraveniště.

S dětmi se vydáme na procházku do lesa či lesoparku. Cílem naší výpravy je pozorovat mravence v jejich přirozeném prostředí a sledovat jejich chování. Děti si mohou nechat lézt mravence po ruce a prohlížet si je zblízka.

Většina dětí bude mravence pozorovat ráda. Děti, které nechtějí, nenutíme. Vyzveme je, aby se připojily k těm dětem, které se mravenců nebojí. Možná jejich ostych po chvíli pomine a budou mravence zkoumat tak jako ostatní.

Všímají si, jakou má mravenec barvu, počítají, kolik má nohou, jestli má tykadla…Pozorují, z čeho je mraveniště vybudované (jehličí, stébla, suché listí a větvičky). Vše je uspořádáno v určitém stavebním řádu. Otvory na povrchu jsou brány do mraveniště.
Sledují mravenčí cestičky kolem mraveniště a počítají je. Dívají se, jak mravenci překonávají překážky, přenášejí larvy, hmyz a materiál k opravě mraveniště

S dětmi si popovídáme o tom, kde mravenci bydlí a jak se o svůj domov (mraveniště) starají. Zajímají nás jejich vlastní zážitky, zkušenosti a to, co již o stavbě mraveniště a jeho organizaci vědí. Informace nakonec doplníme a upřesníme, aby se všechny děti orientovaly v základních faktech o stavbě a struktuře mraveniště.

 

2. Výroba mraveniště

S dětmi si vyrobíme průřez mraveniště. Při práci budeme pracovat ve dvou skupinách. Každá skupina bude vyrábět svou část mraveniště, tedy nadzemní či podzemní.

Potřeby: balicí papír, lepidlo Herkules

Jak na to: Balicí papír přeložíme napůl. Na jedné půlce budeme vyrábět nadzemní část, na druhé podzemní.

 

Výroba nadzemní části:

Tužkou si předkreslíme kupolovitý tvar nadzemní části mraveniště. Do této části mraveniště je důležité zakreslit vchod do mraveniště/východ z mraveniště, chodbičky, které vedou do jeho podzemní části, a komůrky – inkubátory pro larvy. Chodbičky a komůrky zakryjeme papírem. Zbylá místa potřeme lepidlem (rozředíme vodou v poměru 1:2). Do rozředěného lepidla nasypeme předem nasbírané jehličí, drobné klacíčky, lístky. Vše necháme zaschnout. Nakonec odstraníme papír, který zakrýval chodbičky a komůrky. Nadzemní část mraveniště je hotová.

 

Výroba podzemní části:

Obyčejnou tužkou vyznačíme přibližný tvar a velikost podzemní části mraveniště. Jeho součástí by měl být systém chodbiček, který mezi sebou spojuje komůrky s různými funkcemi: komůrka královny, zásobárna/spíž, komůrka pro vajíčka a larvy, komůrka sloužící pro přezimování, komůrka pro nemocné mravence, stáj mšic a skládka. Komůrky vyrobíme z různě velikých krabiček, které přilepíme dnem na papír tak, aby otvor byl přístupný. Děti své komůrky budou v průběhu výroby mraveniště ještě dotvářet. Chodbičky ke komůrkám dokreslíme obyčejnou tužkou. Je-li balicí papír, na kterém mraveniště vyrábíme, lehce zahnědlý, dále ho barevně neupravujeme. V případě, že je světlý, dobarvíme zbývající plochy podzemního mraveniště pastelkou či voskovkou v odstínech hnědé.

Mraveniště je hotové. Zbývá ho obydlet mravenci, které jsme s dětmi vyrobili. Stačí k tomu kulaté a oválné kukuřičné křupky (běžně lze zakoupit v lékárnách či v obchodech s bioprodukty), plochá párátka – viz následující aktivita.

 

3. Výroba mravence

Křupky pomocí párátek spojíme do tvaru mravence v této posloupnosti:

  1. kulatá křupka – hlava,
  2. oválná křupka – hruď,
  3. oválná křupka, kterou jídelním nožem rozpůlíme, aby její velikost byla úměrná hrudníku – zadeček,
  4. pár tykadel, která vystupují z hlavy, ve druhé třetině ohneme – získáme snadno tvar tykadla,
  5. tři páry končetin – párátka vystupující z hrudníku – také ohneme, ale přibližně v polovině. Každé dítě by mělo mít k dispozici svého mravence z kukuřičných křupek. Děti mohou svého mravence vložit kamkoli do mraveniště nebo kolem něj. Výběr místa je svobodný.

S dětmi vytvoříme mravence z kukuřičných křupek

 

4. Hra na kukly

„Jaké to asi je, být kuklou? Kukla se nehýbá, protože je celá zabalená. Nic nevidí, neslyší a přitom se mění! Až se celá promění, takto křupne a kuk – mraveneček bude na světě. Pojďme se také zakuklit!“

Pomůcky: toaletní papír – role toaletního papíru pro jednu dvojici dětí.

Děti utvoří dvojice. Jedno z dětí je dělnice - chůva, druhé je kukla

Dítě-dělnice má za úkol omotat dítě – kuklu celé toaletním papírem (tedy od hlavy až k patě), aby působilo dojmem kukly. Dítě -kukla po celou dobu zavíjení stojí a má ruce podél těla.
Pozor! Děti upozorníme, že svému kamarádovi musí nechat při omotávání toaletním papírem otvor na dýchání.

Druhá část hry:

Děti-kukly čekají na znamení od královny (učitelky). Když se ozve tlesknutí (či jiný smluvený signál), snaží se dostat ze svých kukel. Děti-dělnice jsou dětem-kuklám k dispozici a mohou jim pomáhat, když se jim samotným „vykuklení“ nedaří.

Hru zopakujeme, aby se dvojice ve svých rolích mohla vystřídat. Nakonec si s dětmi popovídáme o tom, jaké to bylo, být kuklou:

  • Bavilo vás být kuklou?
  • Co vás překvapilo nejvíce?
  • Bylo vám něco nepříjemné?
  • Důvěřovali jste své chůvičce, že vám pomůže, když to bude potřeba?

Všechny aktivity pochází z e-knihy Čtyři roční období – LÉTO. Autorkami jsou Markéta Košťálová, Renata Nováková a Marie Slavíková.