Příspěvek je zaměřen na praktické tipy na činnosti pro rozvoj základních hudebních, hudebně pohybových a hudebně tvořivých dovedností u dětí předškolního i mladšího školního věku a s nimi spojených poznatků.

V hudebních činnostech se účinně rozvíjí dovednost řečová, neurosvalová koordinace a jemná i hrubá motorika dítěte. Rozvíjí se sluch, paměť, rytmické a tonální cítění, hudební představivost a tvořivost i fantazie. Rozvíjí se a kultivuje mravní a estetické vnímání, cítění a prožívání dětí. Prostřednictvím textů písní se učí být citlivé ve vztahu k živým bytostem, k přírodě i k věcem. Prožívají radost ze zvládnutého a poznaného, oceňují, že každý v hudbě může umět lépe něco jiného – někdo hezky zpívá, jinému se daří rytmicky hrát na nástroje, jiný krásně tančí.

Důležitá pro rozvoj hudebních, hudebně-pohybových a hudebně-tvořivých činností jsou hlasová a dechová cvičení. Činnosti musíme též přizpůsobit dle věku. S nejmenšími dětmi začínáme říkadly, kde se intonace pohybuje v rozsahu tercie („Kolo, kolo mlýnský“; „Skáče, skáče vrabeček“; „Autobus, autobus jede, jede po silnici“ apod.). Písně vybíráme s rozsahem přiměřeným pro předškolní děti, postupujeme od známých k neznámým, od jednodušších ke složitějším. Volíme také vhodné tóniny vzhledem k jednotlivým písním tak, aby děti nezpívaly mluvním hlasem – okolo C1 a níže, ale výš. Snažíme se, aby ústa při zpěvu byla otevřena široce. Dítě předškolního věku nevydrží dlouze stát na jednom místě, proto je vhodné polohy při zpěvu střídat – základními pozicemi je stoj mírně rozkročný s rukama volně podél těla nebo sed na předním kraji židle, bez opírání zad. Výborné je zpěv proložit také hudebně pohybovými činnostmi a doprovodit hrou na tělo. I malý zpěvák by měl zvládnout zkoordinovat pohyb a zpěv zároveň.

S nejmenšími dětmi začínáme říkadly, kde se intonace pohybuje v rozsahu tercie („Kolo, kolo mlýnský“; „Skáče, skáče vrabeček“; „Autobus, autobus jede, jede po silnici“ apod.). Písně vybíráme s rozsahem přiměřeným pro předškolní děti, postupujeme od známých k neznámým, od jednodušších ke složitějším. Volíme také vhodné tóniny vzhledem k jednotlivým písním tak, aby děti nezpívaly mluvním hlasem – okolo C1 a níže, ale výš. Snažíme se, aby ústa při zpěvu byla otevřena široce. Dítě předškolního věku nevydrží dlouze stát na jednom místě, proto je vhodné polohy při zpěvu střídat – základními pozicemi je stoj mírně rozkročný s rukama volně podél těla nebo sed na předním kraji židle, bez opírání zad. Výborné je zpěv proložit také hudebně pohybovými činnostmi a doprovodit hrou na tělo. I malý zpěvák by měl zvládnout zkoordinovat pohyb a zpěv zároveň.

Zpěv s dětmi často doprovázíme hrou na hudební nástroj. Flétna není vhodná, protože učitelka nemůže zároveň s dětmi zpívat. Hry na flétnu ale můžeme u starších dětí využívat při hraní předehry či mezihry. Zpíváme s dětmi zejména za doprovodu kytary, houslí nebo klavíru (či kláves s tvrdým dohmatem, bytelným pedálem a kvalitními rejstříky).

Kopeček

Průběh:

Děti cvičí nádech v lehu na zádech, mají pokrčená kolena. Tato poloha vede děti přirozeně ke správnému dýchání, protože při nádechu nedochází ke zvedání ramen. Na břicho si děti položí plyšáka, drží ho oběma rukama. Nádech provádějí do břicha – (plyšák běží na kopeček), při výdechu plyšák seběhne z kopce dolů. Vysvětlíme si s dětmi, kudy vzduch proudí do těla, ukážeme si a pojmenujeme jednotlivé části těla – kde máme ramena, břicho, plíce.

Varianta:

Každé dítě si vezme půllitrovou plastovou průhlednou láhev a provádí totéž cvičení. Polovina dětí cvičí, druhá půlka je sleduje – vidí tak, zda ostatní dýchají správně. Děti upoutá pohyb vody v láhvi, tím je cvičení zajímavější.

Otravná moucha

Průběh:

Letí tu moucha, bzzzzzzzzzzzzzzzzzzz, tlesk.
Uletěla, bzzzzzzzzzzzzzzzzzzz, tlesk.
Už jsme ji plácli?

Ukážeme si, kde vzniká hlas a tón – kde jsou naše hlasivky? Položíme na ně lehce ruku, když bzučíme – co při tom cítíme?

Na aktivitu navážeme rozhovorem: K čemu je moucha užitečná? K ničemu? Je potravou pro vlaštovky.

Která bylina mouchy odpuzuje? Aby nám nelétaly mouchy do třídy, pověsíme si tam několik rostlinek vratiče a necháme ho uschnout. Rostlina vyvolává zvracení, jak slyšíme už z názvu.

Tancuje vám žížala?

Průběh:

Z papíru si utrhneme proužek – „žížalu“. Dáme si ji před sebe a foukáme.

Tak co, tancuje vám žížala? Snažíme se, aby výdech byl dlouhý a plynulý.

Komu tančí žížala lehce a hodně dlouho?

Včelky, do úlu

Průběh:

Létání včelky znázorňujeme pomocí ukazováku, když přistane včelka v úlu, ztichne. Pupík představuje úl. Kroužíme prstem kolem těla a bzučíme, zastavíme ukazováčkem na pupíku a ztichneme. Přerušujeme vzduchový proud: Bzzzzzzz, ticho – včelka zalétla do úlu, bzzzzzz, ticho, bzzzzzzzzz, ticho… Děti se průběžně individuálně libovolně nadechují, učí se ovládat hospodaření s dechem, což je při zpívání žádoucí.

Taška pro Vaška

Průběh:

Jak souvisí zdobení tašky pomocí foukacích fixů na textil se zpíváním? Je to výborné dechové cvičení, ale pozor, stačí dva obrázky a zbytek necháme raději na příště, dětem by se mohla zatočit hlava. Bílé látkové tašky se dají koupit (např. na optys.cz). Balení foukacích fixů na textil sice obsahuje šablony, ale my si s dětmi můžeme vytvořit vlastní tak, že dítě nakreslí jednoduchý obrázek, který mu pomůžeme vystřihnout. Do tašky vložíme staré noviny nebo podložku, aby se barvy nedostaly až na druhou stranu. Šablonu položíme na tašku, detaily vystřihneme z nálepkového papíru a nalepíme přímo na tašku, odlepujeme opatrně až po zaschnutí. Vyzdobené tašky dáme do vody s octem, aby barvy nepouštěly při následném praní.

Všechny hudební činnosti, mezi které patří i dechová cvičení, náleží do estetické oblasti. Předškolní dítě díky zpěvu a dalším hudebním činnostem získává pozitivní vztah ke krásné hudbě, jejímu poslechu i interpretaci. Zpěv pomáhá ke správné výslovnosti a zároveň napomáhá dobré artikulaci. Předškolní dítě prožívá často velmi silně emoce, díky zpěvu si může prožít některé, které jsou třeba okolím nevhodně potlačovány. Písnička může být pro dítě jakýmsi pomyslným citovým ventilem. Pravidelné zpívání dodává dobrou pohodu a působí jako přirozený psychohygienický prostředek. Společný zpěv stmeluje kolektiv třídy.

V článku byly použity ukázky z publikace Rozvíjíme hudební dovednosti dětí. Autorkami kapitol jsou Marie Slavíková a Markéta Kubecová.